--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Housar Jiří
Název: Skupina Písek
Zdroj: NN Ročník........: 0003/019 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.04.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zpráva o činnosti ileg. skupiny Veleslav Wahl (Slávek) a major Jaromír Nechanský (Jiří) Také by se mohla skupina nazvat Jak jsme bojovali proti dvěma totalitám. Obě totiž začínaly totožným způsobem: okamžitě po usurpování moci zakázaly všechny skautské organizace. Němci, tedy nac. soc. strana A. Hitlera jako hnědá totalita, to udělali po 15. 3. 1939 a zabavili ihned veškerý skautský majetek, t.j. stany, nádobí, peníze na vkladních knížkách, prostě všechno. Byl jsem s bratrem Vladimírem a dalšími přívržencem tohoto hnutí, a tak nás vzdor a odpor k násilí nutil něco podnikat proti tomuto bezpráví. Nějakou dobu se skautské organizace udržovaly již vlastně ilegálně v činnosti, ale postupem času to nějak pohaslo, jak život v takzv. Protektorátu začal nabírat na obtížnosti a nebezpečnosti.

Za Protektorátu

Někdy uprostřed války přišel Miloš Šprysl (Bob), se kterým jsem začínal studium na píseckém gymnáziu a se kterým jsme s bratrem udržovali neustále přátelské styky i po jeho odchodu do Prahy, se zprávou, že existuje skautská ilegální organizace, která sbírá a posílá ven zprávy všeho druhu, a zeptal se nás, zdali chceme spolupracovat. Souhlasili jsme, a tak jsme se stali zatím to nevědouce členy Zpravodajské brigády (ZB). Bratr zorganizoval skupinu v Písku a jak potom měnil zaměstnání v Táboře pod vedením Josefa Voborského a ve Stranicích pod vedením Karla Štěpána. V Písku měla skupina 9 členů základních, kteří pak měli k dispozici další buňky, jako příkladně byli Franta Lukeš a Jaroslav Brodský (Pucan). Zprávy se posílaly po spojkách do Prahy buď Milošovi, nebo přímo Slávkovi Wahlovi. Před koncem války se pražská skupiny ZB napojila na Radu 3 (R 3), kterou vedl později komunisty popravený pplk. Robotka. Pro tuto byl v únoru 45 shozen výsadek Platinum Pewter, vedený kpt. Nechanským, s radistou čet. Jaroslavem Klemešem. Před vypuknutím pražského povstání obstarala ZB pod vedením Slávkovým přetransportování Nechanského a Klemeše z Moravy do Prahy, kde pak v květnovém povstání udržovali spojení Prahy s Londýnem a Benešem. V těchto dnech povstání měl Nechanský podniknout cestu do Plzně a jednat tam s Američany. George Patton byl ochoten poslat svoje tanky na pomoc bojující Praze, ale Eisenhower to striktně zakázal. Jakýmsi východiskem mělo být, že Česká nár. rada oficielně požádá o pomoc, ale to se nikdy nestalo, neboť jak by to vypadalo, kdyby Prahu osvobodila americká armáda?

Samozřejmě se nám nelíbilo, když Beneš letěl v prosinci 1943 do Moskvy a uzavřel tam se Stalinem pochybné smlouvy, ani se nám nelíbilo, že Prahu osvobodila sov. armáda, když Američané byli v Písku již večer 4. května a pak se museli stáhnout až za Strakonice. Byli jsme naplněni radostí a nadšením, že hnědá totalita byla poražena, a ani jsme netušili, že nová je již na postupu.

Po osvobození

Okresní náčelník znova obnoveného Junáka-Skauta Jiroušek nám všem 9 účastníkům odboje odevzdal Stříbrný junácký kříž za odvahu, zlatý dostali ti, co už nežili. V květnových volbách 1946 zvítězili katastrofálně komunisti, když český venkov Benešem zbavený agrární strany volil po zpracování rudými propagandisty komunisty, Na rok 48 ohlášené nové volby se blížily, a ty už nesměly být demokratické, jinak by museli komunisti vyklidit neprávem uchvácené pozice. A tak došlo zákonitě k únorovému puči, který zastihl demokratické strany nepřipravené a neschopné odporu. Po krátké pauze nastoupila nová totalita a vše se opakovalo.

Vítězný únor a první zatčení

Komunisté okamžitě zakázali skauting a zase všechno ukradli. A opět přijel z Prahy Miloš a referoval o novém odboji, který se začíná formovat. Konfederace duševních pracovníků (KDP), se to mělo jmenovat a mělo to paralyzovat kom. diktaturu. Bratr Vladimír se rozhodl emigrovat, ale pak si to rozmyslel a začal s nějakými mladíky akce podle Milošova návodu. Začátkem května 48 nás oba v noci StB zatklo. Seděl jsem v místnosti tehdejšího ONV až do rána, aniž jsem byl vyslýchán, jen jsem vnímal, že mě někdo z vedlejší místnosti pozoruje. Zřejmě šlo o konfrontaci s někým, kdo si nebyl jist, zda jde mě - Jiřího, nebo bratra Vladimíra, neboť jsme si byli podobni. Ráno mě pustili domů a doma jsme s rodiči zlikvidovali celou naši zbrojnici kromě dvou Waltherů PP 7,65 mm zabudovaných v gauči. Co se s nimi stalo, nevím, patrně je někdo ukradl, když stěhovali otce z domu. Vladimír byl tedy v base a politické události spěly dál. Beneš s Masarykem setrvali v úřadě a utrvrdili národ, že se vlastně nic nestalo. V březnu zabily Stalinovy gorily Masaryka a v červnu uvolnil Beneš místo Gottwaldovi. Na základě jeho amnestie Vladimíra propustili ve velmi zbídačelém stavu z vězení. Jen se trochu zotavil, už tady byl Miloš znova, tentokrát s pevným ilegálním programem a jak jsem se té KDP vyhnul, teď už to nešlo.

Zpravodajská skupina

A tak vznikla nová odbojová skupina o třech mužích: Vladimír a Jiří Housarovi, Jaroslav Brodský a jako čtvrtý později Jaroslav Novák, jež byla napojená na pražskou centrálu s Wahlem a Nechanským v čele.

O prázdninách 48 nám Miloš oznámil, že skupina bude zpravodajská jako za první totality. Pucan byl znamenitý radioamatér, a tak bylo v Praze rozhodnuto, že budeme vybaveni vysílačkami a bylo domluveno předání. Mělo k němu dojít na podzim na táborské silnici na určitém kilometru, předávajícím měl být Miloš a další osoba. První předání se nepovedlo, až při druhém pokusu jsme převzali 6 balíků v originálním vodotěsném balení s angl. nápisy. Byly to dva přijímače, dvě krátkovlnné vysílačky s dosahem asi 1,6 tis. km a dva zdroje energie. K tomu písemné hektografované návody, kódy, krystaly, což se všechno později ukázalo jako chybné a vše muselo být vyměněno. Byli jsme informováni, že skupina bude spící nebo mrtvá, že se musíme naučit přístroje obsluhovat a hlavně ovládat perfektně morseovku. Ke konečnému zácviku přejdou dva členové do Bavor, kde se ve všem zdokonalí. K tomu ovšem nikdy nedošlo. Skupina se měla probudit k činnosti po přerušení dipl. styků nebo po vypuknutí třetí světové války. Kromě získávání a vysílání zpráv měla zachytávat a přechovávat agenty, a abychom snad v přestávkách činnosti neměli dlouhou chvíli, dostali jsme mikrosnímky, jak zhotovovat a používat výbušniny. Na ochranu vysílaček nám Miloš poslal jednu pistoli zn. Parabellum P 08 ráže 9 mm, což mi připadá, jakože celá ta akce snad nebyla myšlena vážně. Jedná se totiž o armádní německou pistoli z doby první svět. války. Protože my bratři jsme už byli jednou zatčeni, a tudíž poznamenaní, ukryli jsme vysílačky u Pucana na půdě.

Nové zatčení

Nějaký čas se nic nedělo, až 10. září 1949 nás všechny bez jakéhokoliv varování z Prahy, StB sebralo jako slepice z kurníku. Při prvních výsleších jsme byli vedeni pod heslem "Americké vyslanectví", později už jen jako špionážní centra. Jak k tomu tedy došlo. V roce 47 se seznámil Slávek na své honitbě s Waltrem Birgem z am. vyslanectví. Později mu představil i Jiřího (Nechanského). Po únoru 48 je oba Birge vybídl, aby založili špionážní skupinu a přislíbil dodání vysílaček. Do Písku je dovezl Samuel Meryn, který působil na am. vyslanectví jako zaměstnanec, tudíž bez diplomatické imunity. Byl to český Žid, který utekl před Hitlerem do Ameriky, a takhle se k nám vrátil. Jezdil s vozem Ford Hansa, se kterým zřejmě rozvážel vysílačky i do dalších míst. Uvedu přehled ilegálních skupin organizovaných z am. vyslanectví. Tedy centrála v Praze vedená Wahlem a Nechanským, Písek-jih vedená dr. Vladimírem Housarem, Litvínov-sever vedená Loutským a farářem Tomigou, Mšecí vedená Dobroslavem Stehlíkem, Jihlava-východ vedená dr. Smolínem a posléze z Kdyně skupina "Cyril" Oty Tulačky (Blackwood), která převáděla důležité osobnosti přes kopečky a byla řízena Louisou Schaffnerovou rovněž z am. vyslanectví pomocí tajemného "Vaška", který se před likvidací skupina jaksi vypařil a nebyl ani zatčen, ani souzen. Skupiny řídil Birge přes Meryna, a když byl později Birge odvolán do států, nahradil ho Isaac Patch. Teprve v kriminále jsem se setkával stále s novými lidmi, kteří byli nějak do skupin zapojeni a o kterých jsme neměli ani tušení. Ta domněnka, že je nás pár spolehlivých, byla naprosto vadná a nás ukolébala do nebezpečné jistoty, že nás nemohou dopadnout. Jednou z děr byl asi i tenhle Vašek. Zora Dvořáková totiž píše ve svých Análech o nějakém Vaškovi, který figuroval v Babicích. Náhoda jmen či co?

V Písku jsem byl zatčen poslední. Už jsem to jednou prodělal, a tak jsem myslel, že je to zase falešný poplach. Ale nebyl. Když jsem viděl před úřadovnou StB stát auto s pražskou značkou, začalo mi docházet, že je tentokrát zle.

Surový výslech

Výslech trval celou noc, hlavními aktéry byli: jeden pražský estébák, který mě mlátil do obličeje a pak písecký Jan Soukup, který mě tloukl gum. hadicí přes nohy. Po čase toho nechali a přinesli mi ukázat vysílačku a četli protokoly dříve zatčených. Nemělo už cenu zapírat a od té doby už mě jen trápila otázka, jak to prasklo a kdo to shodil. Jak se dařilo ostatním zatčeným, jsem se nikdy neptal. Teprve mnohem později jsem se dověděl, že Miloš byl zatčen až 12. září, tedy dva dny po nás. Bez jeho výpovědí vlastně o nás estébáci neměli vůbec vědět. Není známo ani to, kdo byl zatčen první, zdali to byl Meryn nebo Nechanský. Meryn byl zatčen, protože neměl imunitu, byl vyslechnut a vyhoštěn. Paní Táňa Wahlová píše, že patrně předpokládal, že Jiří je současně komunistickým agentem a pod dojmem takového dohadu neměl nijakých zábran odpovídat estébákům na všechny otázky pravdivě, a tím také vznikla domněnka, že Američané shodili celou skupinu. Domnívá se, že se jmenoval Miller, ale jedná se zřejmě o Meryna. Dále píše: jak mi říkala pí Laušmanová v Pardubicích (také muklině, tchyně Nechanského) sám prý se zastřelil v roce 1950. US velvyslanec Lawrence Steinhard musel odstoupit a vyměňovaly se nóty.

Soud

A tak nás všechny soudili a odsoudili. V Praze byly dva rozsudky smrti: Slávek a Jiří byli popraveni v červnu 1950, Miloš měl být pověšen taky, ale jak mi píše jeho i můj advokát dr. Tauš, vymohl mu doživotí na Karlu Klosovi jako protislužbu za obhajobu jeho osobního lékaře. Dr. Dohnálek dostal 20 let, Zdena Vacková 18, ing. Karel Loriš, který se jediný necítil vinen, dostal 25 let. Nás soudil Státní soud v Písku a dal si moc záležet, aby vzbudil strach a hrůzu v celém městě. Dr. Prášek jako předseda senátu nás tři ze čtyř obžalovaných odsoudil k trestu smrti a nikdy nezapomenu, jak to ve vybraném publiku zahučelo, pak to ale změnil kvůli polehčujícím okolnostem na Vladimírovi 28, Pucanovi 20, mně 15, což je nejmenší sazba při změně trestu absolutního, a Novákovi, protože byl dělnického původu, jenom 11 let. Prokurátorem byl pplk. Juraj Vieska, později proslulý i procesem s M. Horákovou. Při přelíčení napadl naši matku, že by měla také sedět s námi na lavici obžalovaných, a hned potom ji poslal předseda ONV Kotrč na dva roky do pracovního tábora. Tím se stal otci byt nadměrný a hned ho vystěhovali z bytu na ulici. Dokonalé aranžmá. Jak jsme seděli, to snad lépe přeskočit.

Opět na svobodě

V květnu 1960 nás Novotný propustil na svobodu, ale ta za moc nestála. Známí se aspoň mně vyhýbali a zastavovali mě jen vyložení konfidenti, aby se zeptali, co soudím o tom či onom a hned zase odkráčeli. Miloš mi vypravoval dojemnou bajku, jak to všechno prasklo a mně to pořád neštimovalo, až přišel rok 1968 a v létě vyšel v LD článek o tom, že pplk. Josef Hruška a major Jaromír Nechanský byli Reicinovi agenti a provokatéři. Bratr ihned dojel do Prahy, našel autora a dostal adresy dvou písařek z pátého odd. MNO zv. OBZ, na základě jejichž výpovědí byl článek napsán. Požádali jsme pak všichni o rehabilitaci pl. z. 82/68 a jako jeden z důvodů jsme uváděli, že skupina byla organizována provokatérem a byla pod stálým policejním dohledem. V srpnu na nás vtrhli kamarádi z Waršavského paktu, ale reh. řízení se konalo. Ovšem psal se již rok 1970. Vypovídalo mnoho svědků i ti estébáci, ale už se nemohli "rozpomenout".

Agent Nechanský ...

Svědkyně Ludmila Uhlířová vypověděla, že "je jí známo z vlastní zkušenosti, že na 5. odd. docházelo po únoru 48 k zakládání provokací, a to i vyprovokování ileg. skupin pomocí vysílaček, jako tomu bylo v případě gen. Kutlvašera, a že drtivá většina vyšetřovaných případů byla vyprovokována." Druhá naše svědkyně Dagmar Králová řekla, ře "se jednalo zejména o to, že se Nechanský v rámci styků s am. ambasádou rozhodl pracovat nikoliv ve prospěch našeho zpravodajství, ale ve prospěch těchto západních států." Dále popřela, že by Nechanský byl provokatérem nebo organizoval trestnou činnost z návodu 5. odd. MNO, neví ovšem, zda se o něco podobného nejednalo ze strany StB. Dále potvrdila, že Nechanskému byl zabaven zápisník na rok 49, kde měl všechno zapsané o skupině, a pak že se bez nátlaku ke všemu přiznal. Nechanský byl tedy agentem B. Reicina, jako anglicky mluvící byl nasazen na ang. a am. diplomaty a s nimi si založil ileg. skupinu, kterou popsal v notesu.

Dále byla řeč o tom, že měl krycí jméno Novák, chodil si pro lístky na benzin a peníze. Nejvyšší částky dostával kolem února 1948. T. Wahlová jmenuje další písařku Annu Kořínkovou, která jí už ve věznici v Pardubicích sdělila, že Nechanský skutečně mimo regulérní plat bral vysoké peněžní částky, a to po léta. Dále Táňa uvádí, že L. Schaffnerová přerušila dočasně činnost skupiny a nabídla Jiřímu (Nechanskému) a Slávkovi přemístění do Německa. Proč Jiří kategoricky odjezd odmítl, neví. K tomu zápisníku Nechanského ještě poznámku. Někdy na jaře 49 mi bratr řekl, že mu Miloš nařídil, aby popsal skupinu i to, kde a jak jsou vysílačky ukryty. Pamatuji se, jako by to bylo dnes, že jsem mu řekl: to přece nemůžeš udělat!!! Za nějaký čas mi pravil, že už hlášení o tom odeslal. Dnes si samozřejmě kladu otázku, komu vlastně byla tato zpráva určena?

Kde je pravda?

Někdy v únoru (?) 1992 hlásí TV, že Kancelář prezidenta republiky zamítla žádost na udělení řádu TGM majoru Nechanskému. V květnu 1992 uveřejňují LN zprávu gen. prok. a MV pod názvem "Metoda tvrdého výslechu" o tom, že Nechanský byl od r. 45 placeným agentem-provokatérem 5. odd. MO a jeho řídícím orgánem byl R. Misík. Popraven 15. 6. 1950. Tady je jakýsi zádrhel. Poprava Slávka podle oficielního seznamu se konala 16. 6. 1950. Přitom se má zato, že byli popraveni v jeden den. Na dotaz bratrance, zda byli S. Meryn a W. Birge agenty CIA, tato odpovídá opravdu šalamounsky: "... the CIA may neither confirm nor deny the existence or nonexistence ..." (*) Jakousi náhodou jsem získal adresu na I. Patche. Na dopis neodpověděl. Dopis na W. Birgeho přes min. zahr. USA se vrátil zpátky s poznámkou Ţmoved, left no addressŢ. (**) Zdá se, že není zájem odpovídat na otázky. Pokusil jsem se zapsat, co jsem věděl a na co se mohu rozpomenout. Osud ostatních skupin mi není znám, takže to nemohu komentovat. Nevíme, jaké měl major Nechanský úmysly a co svou činností sledoval. Víme však bezpečně, jaký byl výsledek jeho konání: smrt, bída a utrpení nejen postižených, ale celých rodin. A to se těžko odpouští. Končím s biblí: nesuďme, abychom sami nebyli souzeni.

Duben 1993

dr. Jiří Housar, Písek

( *) CIA nemůže podobnou informaci potvrdit, ani vyvrátit..., pozn. aut.)

(**) Odstěhoval se, nezanechal adresu ...)