--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Polemika o polemice aneb hrátky s čertem neprovádím
Zdroj: NN Ročník........: 0003/019 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

POLEMIKA O POLEMICE

aneb HRÁTKY S ČERTEM NEPROVÁDÍM

Přetiskli jsme článek Sidonie Dědinové, protože dialog zda potřebujeme nebo nepotřebujeme zákon o protikomunistickém odboji ke kterému vyzval Petr Uhl v Rudém právu 3. 7. 93 se zřejmě nekonal. Usuzuji, že nereagoval vhodný partner, aby to stálo za vytištění. Typovala bych si na s. Grebeníčka, Ortmana, Miroslava Štěpána či s. Bodyho. Potom by v nezávislém a stále v záhlaví upozorňujícím deníku že je právem rudých se p. Uhl jevil jako pravicový radikál.

Ač si hluboce vážím paní Dědinové, s jejím článkem nemohu souhlasit. Je vidět v každé větě, že zde již dlouho nežije a je tak říkajíc "odtržena od reálu". Předně o nutnosti zmíněného zákona nelze vést dialog, tím méně na stránkách Rudého práva. Já bych navrhovala dialog s vládními koaličními stranami, proč byl tento zákon navržen tak pozdě a to až po zákonech o restitucích, rehabilitacích a pod., když tyto naopak měly z něho vycházet.

Zásadně nelze polemizovat a tudíž připouštět pochybnosti nad tím, zda zlo má být definováno, pojmenováno, odsouzeno a zakázáno. Co tím chci říci, jaký zákon by měl následovat, je jasné. Zákaz činnosti komunistické strany. To ovšem neznamená (čímž také komunisté operují), že by následovalo zasedání tribunálů typu norimberských procesů. A v tom je meritum věci. Komunistický virus,zrádně nebezpečný, napadl každého z nás v té půl století zadrátované kolonii, experimentu novodobé asijské filozofie a kultury. Ani si neumíme představit odsouzení zla bez trestů a snad i hrdelních k řešení zásadních otázek k době po roce l945. Jenže to by tehdy podle dnešních zásad měl dostat Dr. Mengele Nobelovu cenu za pokrok mediciny. Bez nadsázky - vždyť rehabilitujeme i Picha - Tůmu.

I podcenění faktoru míry nakažení virem bolševismu jeho chápání práv a spravedlnosti, je důkazem poškození i těch, které jsme si svobodně zvolili do parlamentu. Jsem ochotna paní Dědinová polemizovat s Vámi o Vašich názorech - nikoliv s P. Uhlem o nutnosti zákona o protikomunistickém odboji. Obávám se, že sudetoněmecká otázka je mnohem staršího data než rozvoj komunismu u nás po roce l948. Jistě, že se komunistům náramně hodilo šíření nenávisti k našim západním sousedům. Intuitivní strach ze všeho německého byl u nás skleníkově pěstován a přidáván snad i v sušině do Sunaru, neboť dítka sotva škole odrostlá Vám dnes v Čechách odpoví záporně na otázku německé menšiny v Sudetech. Je, nebo bylo donedávna živeno, že co sudetský Němec, to nacista. Jak by se nám asi líbilo, kdyby nás svět posuzoval jao národ komunistů - do jednoho. Naše dějiny by měli asi sepsat agenti NKVD než vymřou, vždyť je tvořili. Kdo je za tím, že se jedná s emigrací po roce l948 tak jak se jedná, tj. jako za komunismu, s výjimkou že je nezavřou, když se přijedou podívat "domů", proč je negativní názor na navracení majetku židovského, je asi jednoduché vysvětlení a netřeba hledat činnost KGB a StB. Mamon a touha po něm je důvodem, proč pragmatismus v praxi je skoro totéž co cynismus.

Průnik cizího kapitálu bez kontroly by se mohl dostat v pojmu našeho "tržního hospodářství" do konkurence "nezdravé". Je všeobecně známo, že naše podnikatelská sféra se skládá z těch, kteří ani v komunismu nebyli ohroženi konkurencí - zvláště pak konkurencí politickou. Nesmíme rovněž zapomenout, že naše ekonomika nezná pojmu špinavých peněz.

Jinými slovy - pragmatismus je berlou pro deformované páteře napadené virem. Duševní HIV.

Nemohu s Vámi souhlasit ani v názoru, že postrádáme "lepších" komunistů (Gorbačov, Jelcin, Bracauskas) - i ti se u nás najdou. Podívejme se na štěpení někdejší jednotné, mohutné a neomylné přední linie našeho národa. Obávám se, že princip demokratického centralismu se dnes spíše uplatňuje c ODS. V jednotě je síla.

Závidím Vám optimismus, paní Dědinová. Já si lámu již pár týdnů hlavu nad tím, jak pan prezident dokáže skloubit svůj dodatečný odpor proti lustračnímu zákonu a zároveň podepsat zákon který uznává odboj proti komunismu za legální. Život je plný protikladů v tomto postkomunistickém světě. Svět paradoxní, kde soudruzi jsou dnes v podnikatelské sféře kapitalisty a tudíž svymi vlastními třídními nepřáteli. V soukromých bezpečnostních agenturách, chránících jejich majetek, či vymáhajících dluhy, je převážně zaměstnána bývalá pěst dělnické třídy.

Lze se tedy divit, že aktivní odpor proti komunismu bude ceněn, uznáván, mrtví slaveni hrdiny in memoriam a v parlamentě budou sedět a hlasovat komunisté?

Iva SEDLÁŘOVÁ