--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Mandler Emanuel
Název: K čemu je dobrá ilegalita
Zdroj: NN Ročník........: 0003/021 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Stal jsem se odborníkem na ilegalitu. Každý druhý známý se ptá: co to vlastně dnes znamená ilegální činnost politické strany, co bude vaše (liberálně demokratická) strana v ilegalitě dělat? Jak stručně objasnit ilegální činnost jako takovou? KSČ u nás vymýtila encyklopedie a my nejsme zvyklí pracovat se slovníky. Nicméně Trávníčkův Slovník jazyka českého z roku 1952 se nám se svým heslem znamenitě hodí:

"il(l)egální (-ně:, nost) = nelegální, nezákonný, odporující zákonu, ale často zákonu potlačujícímu svobodu, práva, tedy = zaměřený pokrokově, revoluční, osvobozenecký: např. i činnost za německé okupace."

Nic se nestalo ...

Blíže našií součastnosti postoupíme, odmyslíme-li si z uvedeného hesla trochu mystiky osvobozeneckého pokroku a nahradíme příklad z německé okupace příkladem z doby před listopadem.

Tehdy občanské iniciativy (a také Demokratická iniciativa, později Liberálně demokratická strana) pracovaly v ilegalitě, ačkoli se - právem - odvolávaly na pakty OSN o lidských právech a o obdobná ustanovení helsinského procesu. Ale výklad zákonů příslušel tehdejšímu ministerstvu vnitra. Občanské iniciativy byly ilegální.

Dnešní situace je odlišná pouze v tom, že Liberálně demokratická strana je zaregistrovaná podle zákona 424/91 Sb. jako politická organizace. Státní správa však jednoznačně odmítá legitimitu (zákonnost) jejích orgánů, a tedy také jakékoli činnosti strany. Proč?

31. 3. 1992 "odbrželo ministerstvo vnitra ... oznámení o zrušení LDS na její konferenci dne 29. 3. 1992 (pozn.: žádná taková konference se nekonala), tzn. na zasedání orgánu, který je ve smyslu stanov oprávněn přijmout toto rozhodnutí. "Přitom" citovaný zákon nepodmiňuje dodržování tohoto oznámení dalšími písemnostmi." (Tato i další citace jsou z odpovědi ministra Rumla na interpelaci posl. Hirše. Odpověď je z 27. května t. r.).

Jak likvidovat pravý střed

Ministerstvo vnitra nemělo o ničem tušení. "Nevědělo" o integrační smlouvě mezi ODA a dr. Hradskou, na jejímž základě zabrala menšinová frakce s pomocí tzv. likvidátora velkou část majetku liberální strany a obsadila její sekretariáty. Takže když hned druhého dne po sdělení likvidátora oznámil Karel Štindl "jménem předsednictva údajně zvoleného dne 22. 2. 92", že celá věc s likvidátorem je podvod, ministerstvo vnitra, tehdy řízené příslušníkem Občanského hnutí, to ani trochu nezajímalo. Dnešní šéf ministerstva vnitra, řízeného nyní členy ODS a ODA, to zdůvodňuje tím, že zákon č. 492 "nedává ministerstvu vnitra zmocnění k prošetřování jakýchkoli údajů týkajících se orgánů strany...".

Hleďme: z p. Hřebíčka udělalo ministerstvo vnitra "orgán strany" a zjistilo, že je svou podstatou cosi jako posvátné dobytče v orientě - údaje o něm nelze prověřovat. Navíc se stal spornou stranou: "případný návrh na výmaz strany z uvedeného seznamu bude možno akceptovat jen na základě dohody sporných stran či rozhodnutí soudu." Ministr uznává, že strana má právní subjektivitu, ta se ovšem nevztahuje na její orgány (a jejich činnosti), jejichž legitimitu ministerstvo vnitra neuznává ("nebylo možno vystavit potvrzení o legitimitě orgánů strany, o které... požádal dopisem ze dne 30. 7. 1992 pan Mandler"). Velmi stručně jsem s použitím kompetentního materiálu popsal, jakým způsobem postavilo ministerstvo vnitra Liberálně demokratickou stranu do ilegality (s prominutím: stranu kromě názvu). A tak mohu odpovědět na to, co bude LDS v ilegalitě dělat především: brát se za svá práva, za normální výklad zákona. To, oč ODA usilovala, zbavit se konkurenta, se jí, doufejme nepodaří.

Svobodná Evropa a zlosyn

Praktik, o kterých jsem se mohl zmínit jen ve vší stručnosti, by bylo možno použít, pokud bychom jim nedokázali čelit, proti kterékoli politické straně (ale také k omezení práv šachistů, obchodních domů, záchranné služby atd.). Zřetelným označením své situace jako strany v ilegalitě dala Liberálně demokratická strana najevo, tže si něco takového nenechá jen tak líbit. Pochopitelně, jiné to být nemůže, se hned našly sdělovací prostředky, které se proti nám obrátily.

Především radikální žurnalisté Respektu dali najevo své tužby (a hned je zaměnili za skutečnost) tím, že dali LDS přívlastek neexistující. To je ovšem úplná maličkost proti fabulačním schopnostem Svobodné Evropy, která si v referátu o ilegalitě Liberálně demokratické unie vzala lza cíl ztéci samy vrcholy pohádkové tvorby: zloduch jménem Mandler si nechal tuto stranu ještě od Miloše Jakeše zaregistrovat, aby po listopadu 1989 mohl spolu s ní odmítnout vstup do Občanského fóra (pozn.: jehož byla tato strana spoluzakladatelkou), a když dr. Hradská odhlásila registraci strany (??), takže Liberálně demokratická unie nezískala ve volbách tolik hlasů, aby se dostala do Parlamentu. (pozn.: LDS pochopitelně v důsledku naznačených událostí vůbec nekandidovala), vymyslel si ilegalitu. Vrcholem je tvrzení bulvárního Blesku, že na podzim loňského roku, kdy byl už tři čtvrti roku členem ODS a nějakou dobu poradcem premiéra, předal Bohumil Doležal Liberálně demokratické straně padesát tisíc marek. Samozřejmě, LDS by takovou vstřícnost členů Občanské demokratické aliance uvítala, jenže...

Uzavřeme toto pojednání návratem ke skutečnosti. Paní Šindelářová citovala z materiálů celostátní konference Liberálně demokratické strany (bohužel nepřesně), že tato strana "bojovala před listopadem 1989, bude bojovat i dnes."

Ocitujeme proto, co celostátní konference opravdu napsala ministru vnitra:

"LDS byla první nezávislou a opoziční stranou po únoru 1948. Nebála se působit v ilegalitě za autoritativního režimu nomenklatury... Rozhodla se, že také dnes v žádném případě nebude rezignovat a bude pracovat v ilegalitě až do doby, než se jí podaří získat zpět zákonná práva, která jsou nám upírána." Emanuel Mandler