--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubáček Petr
Název: Polsko je jen další na řadě a co my?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Polsko se tedy stalo další zemí, kde znova zavládnou komunisté. To, co se nám před třemi lety zdálo být zcela nemožné, stává se skutečností. V jedné postkomunistické zemi za druhou se opět k veslu dostávají komunisté. To my vydržíme déle. U nás totiž budou parlamentní volby až za tři roky, nevypuknou-li ovšem volby předčasné.

Celá levice od ortodoxních potomků bolševických vrahounů 50. let přes MiloFrantoZemanoRingoČechovskou ČSSD až po Osmašedesátnické hnutí OH se už nemůže dočkat, jak během těch tří let přesvědčí voliče, že pravicová politika nám nesvědčí. A nebude to tak těžké. Vždyť většina našich voličů neví, jak pravicová politika vypadá, a její dopady v praxi zná ještě méně lidí. Ty lidi, kteří to znají, jsme dokázali - a "pravičák Klaus" má na tom lví podíl - zbavit volebního práva. A pro jistotu i dalšího z lidských práv, práva na nedotknutelnost majetku. Ano, řeč je o exulantech. Všimněme si teď několika zásadních postojů p. Klause, které se mu ať již v poli ministra financí, nebo premiéra, podařilo prosadit, a zhodnoťme jeho přínos pro pravicovou politiku: tou mělo být zavedení tržního hospodářství. To ovšem dnes mají v programu už i komunisté. Ani těm se ale asi nesnilo o tom, že by bylo možno tak hravě prosadit nedotknutelnost nelegálně získaných - tzv. špinavých - peněz a majetků a jejich použití v ekonomice. Kdo tohle dokázal, víme. A čeho tím dosáhl?

a) Rychlejšího pohybu v malé privatizaci. Snad. Šlo ovšem o pohyb překotný, kdy každý vekslák a bolševik ve snaze proměnit svůj nakradený a tedy nejistý kapitálek v reálnou hodnotu, rval, co se dalo. Tím vystoupily ceny každé trafiky na tak horentní sumy, že každý občan, který byl ochoten investovat všech svých 50 naspořených tisíc a mnoho snahy a odhodlání sloužit nejen své kapse, ale i spoluobčanům podle principu NĚCO ZA NĚCO, odešel z aukce zahanben a pokořen.

b) Rychlejšího pohybu oběživa. Pochopitelně: když se naráz vrhne na trh spousta peněz dosud nepoužitelných (nebylo nač a hlavně nebylo bezpečno), může zručný manipulátor vytvořit ne právě lživou statistiku dokazující výrazné oživení v oblasti financí. Jenže to není celá ekonomika. Nehledě na to, že kdoví kam se poděly takto státem získané prostředky.

c) Nikoli vzniku střední vrstvy, nýbrž potvrzení a posílení vrstvy zbohatlíků a naopak oslabení těch již slabších. To je jistě přirozená tendence trhu, a proto je nutno hlídat způsoby a míru, jakými se to děje, aby ztráta koupěschopnosti nevedla k sociálním otřesům na jedné a krizi trhu na straně druhé. Chudoba je nepříjemná sama o sobě. A když chudý a stále chudnoucí vidí, že ti, kteří ho léta okrádali v obchodech a službách, ale i na úřadech, změnili název svého vydírání na podnikání se souhlasem a podporou té vlády, kterou volil především pro nápravu těchto a dalších křivd, nutně se od této vlády odvrátí a poskytne šanci buď někomu lepšímu, nebo sociálním demagogům.

Ale vše je v naprostém pořádku: vládě tyhle "úspěchy" za ztrátu důvěry občanů jistě stojí.

Další dosud málo promyšlený akt je omezení restitucí na fyzické osoby a zároveň stanovení někdy nesplnitelných podmínek. Nesplnitelných proto, že o jejich plnění rozhodují většinou právě škůdci z let minulých. Tak je osud spravedlnosti vůči člověku vložen OPĚT DO RUKOU VINÍKA, jehož zásluhou dotyčný trpěl příkoří. A týká se to i rehabilitací.

Některé koaliční strany se při jednání o církevním majetku často vymlouvají pokrytecky na rozhodnutí, jež byly samy dříve učinily. Pan Kalvoda tak opravdu dělá čest svému jménu prohlášením, že ODA zásadu "co bylo ukradeno, musí být vráceno" neuznává a odmítá právě z těchto důvodů. Dosud hrubě nedoceněný je rovněž jeho výrok k zákazu KSČM, že nepovažuje za vhodné vyhánět nepřítele z bitevního pole.

Tato živoucí studna lidské moudrosti bude snad jednou historiky správně zhodnocena a její myšlenka způsobí jistě převrat i ve vojenství.

Velmi oblíbená je rovněž fráze "při nápravě křivd nemůžeme páchat křivdy další". Takto argumentujícím chybí jak občanský postoj, tak stud.

Takže, vážené vládní pravicové strany, i vy, milí voliči, uvědomme si společně následující:

Tržní hospodářství stojí a padá s těmito zásadními principy: 1) Nedotknutelnost vlastnictví

2) Rovný přístup a stejné šance pro každého 3) Jasná a pevná pravidla pro všechny

A k tomu jsou třeba tyto nástroje: 1) Jasné zákony

2) Fungující justice, finanční úřady a policie 3) Příznivé daňové zatížení

4) Nezávislé banky

5) Protimonopolní předpisy a orgán schopný zajistit jejich dodržování. (A jistě další věci).

Až tohle všechno budeme mít, budeme mít i pravicovou politiku, která se může na další volby jen těšit. Bude totiž mít podporu /mimo jiné) střední vrstvy, t.j. drobných živnostníků, kteří tvoří páteř normální ekonomiky. Dobře se, pane Klausi, podívejte, jak dopadly volby v Polsku. Levici tam volila i většina právě tohoto stavu. Vy tvrdíte, že v Polsku pravice neměla jasný program. Nuže, Vy ho máte? Váš amorální pragmatismus se i Vám jednou vymstí (nám už se bohužel vymstil). Co děláte pro to, aby nás nestihl osud Polska? Já Vám to řeknu: necháváte lézt do rozhodujících postů ODS i státu bolševiky (pokud tam nesedí odminula). Cestu ke zbohatnutí a prosperitě jste uvolnil jen nomenklaturám a zlodějům minulých let. Všichni ostatní se musejí drápat přes ostnatý drát byrokratických a majetkových překážek tam, odkud Vámi znovuvyvolení už dávno odjeli v mercedesech. A to jako materialista nesmíte nevědět, že kde jsou peníze, tam je i politická moc. A pokud momentálně není, jde o nerovnovážný stav a vše se brzy spraví. Je v zájmu nás všech, abyste přestal hrát do ruky provinilcům let a postaral se řádně o občany. Jinak za tři roky půjdete s ostudou od válu. (Pokud si Vás tam nenechají za zásluhy nebo jako trofej).

Ale dost obviňování. Přece jen se u nás událo něco, co může ukázat cestu. Dvě pravicová uskupení, KDS a KAN, konečně podepsala partnerskou smlouvu. Toho, co nás spojuje, je dost. Doufám, že partnerství nezůstane jen na papíře a projeví se ve smysluplné spolupráci inspirující ostatní nespokojené se současným stavem. Je totiž nejvyšší čas. Výše jmenované skutečnosti totiž dokazují, že program a názory KAN jsou opodstatněné.

Spoluprací s KDS může KAN získat užší kontakt s parlamentním děním při řešení konkrétních problémů. Oplátkou může nabídnout zkušenosti z komunální úrovně a morální kredit politického hnutí dosud si nezadavšího kompromisy s politickou mocí. Smlouva nechť je také chápána jako výraz toho, že dobrý občan a dobrý křesťan jedno jsou, neboť občanské i křesťanské ctnosti jsou ideální, tedy nemateriální povahy a jsou z obecného hlediska tytéž. Podobnost je také mezi špatným občanem a špatným křesťanem, samozřejmě. Ale naším úkolem je ukazovat ten lepší příklad, hodný následování.

Petr Hubáček