--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Miluj bližního svého
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Miluj bližního svého Paní Zdeňka Vaňková odpracovala dvaadvacet let,

z toho v letech 1963-77 čtrnáct let na podnikovém ředitelství ČSAD v Ostravě na právním oddělení jako referentka pro exekuce a arbitráže s odborným vzděláním. V popisu práce měla vyřizování jednodušších právních záležitostí, daňovou, pojišťovací a exekuční agendu, opatřování podkladů pro odstávky platů dlužníků a obstarávání styku mezi odděleními a jednotlivými závody při realizaci pohledávek. Měla za úkol intervenovat v menších sporech při ústním jednání u soudů a arbitráží, vyžizování hospodářských smluv, vyhodnocování, vymáhání pokutového jízdného a nakupování a evidenci použití kolkových známek na žaloby, exekuce a arbitráže. Byla podžízena vedoucímu právního oddělení, kterému odpovídala za svou práci. Tu vykonávala úspěšně a s výbornými výsledky, ale ve studené místnosti. Při práci u psacího stolu se člověk moc nezahřeje. Když je v místnosti chladno, končí to přinejmenším rýmou. Paní Zdeňka dopadla o poznání hůře. Už v roce 1965 onemocněla katarem močového měchýře. Léčila se ambulantně v nemocnici na Fifejdách v Ostravě při výkonu zaměstnání. Díky odborné lékařské péči se její akutní zdravotní stav změnil v chronický.

Koncem roku 1968 se všeobecně normalizovalo Také na právním oddělení ČSAD Ostrava dostali nové nadřízené. Byli jimi soudruzi Radek Hron a Miroslav Juřena. Ta jména stojí za zapamatování, jak sami uvidíte.

V únoru 1976 dostala paní Zdeňka od svých nadřízených příkaz, aby kromě běžné práce, která je popsána výše, na pracovišti vzdáleném 15 km od její studené kanceláře vynesla v koši ze sklepa do 4. patra bez výtahu 15.000 zaprášených spisů, provedla skartační práce a vyskartované spisy opět snesla, naložila na nákladní auto a odvezla do sběru. Tedy práce navíc, kterou by měl v popisu práce archivář, kdyby v podniku nějaký byl i fyzicky...

Paní Zdeňka nebyla ze zdravotních důvodů schopna příkaz splnit. Oznámila to svému nadřízenému Hronovi s tím, že se druhý den nechá znovu vyšetřit závodním lékařem, aby bylo jasno. Soudruh Hron řval. Sprostě. Ale také vyhrožoval. Slíbil, že použije svých vlivných známostí, a že se paní Zdeňka z následných represivních opatření nevzpamatuje. A na jeho slova došlo!

Ráno nastoupila paní Zdeňka na své pracoviště v 6,3O hod. tak, jako vždycky, vyřídila velmi pilný meziměstský telefonický služební hovor, nahlášený už předešlého dne a v 8,00 hod. se zapsala do knihy odchodů a odešla k závodnímu lékaři - který už byl samozřejmě informován s. Hronem. Lékař byl naštěstí především odborník. Ale jistota je jistota, proto si pozval ke konzultaci posudkového lékaře a společně pacientku vyšetřili. Aby si potvrdili diagnozu, že jde o gynekologický nádor, poslali paní Zdeňku k odbornému lékaři. Bohužel se nemýlili.

V 11,00 hod. paní Vaňková prokazatelně odevzdala na osobním oddělení nemocenský lístek, v účtárně poštovní ceniny (kolky), za které měla hmotnou odpovědnost. Odevzdala razítko a předala všechny právní spisy, které měla u sebe. Od 19. února byla práce neschopná, čekala ji operace. Rozpoložení ženy před podobnou operací si jistě všichni dovedeme představit.

Dříve, než k zákroku mohlo dojít, dostala poštou Rozhodnutí o uložení kárného opatření za porušení pracovní kázně, podepsané ředitelem podniku. Paní Zdeňka v dobré víře podala odpor k Okresnímu soudu v Ostravě se žádostí o zrušení neoprávněně uloženého kárného opatření. K jednání došlo v době, kdy už byla 9 měsíců v neschopnosti. Zástupce městské prokuratury se k soudu nedostavil, samosoudkyně soudružka Gertruda Siejová odpor navrhovatelky zamítla, aniž by ji zajímalo cokoliv z toho, co uvádí na svou obhajobu.

Paní Zdeňka podala Podnět ke stížnosti pro porušení zákona na zahájení trestního stíhání pro zneužití pravomoci veřejného činitele soudkyní Siejovou na Generální prokuraturu. Požádala o revizi soudního jednání. Dlouho se nic nedělo. Když konečně dorazila odpověď, stála za to. Dr. Páty z GP píše např.: "Z přezkoumávaných materiálů vyplynulo, že zaměstnavatelská organizace Vám přikázala v souladu s obsahem pracovní náplně funkce pomocného právníka práce, které jste odmítla konat... Pokud tedy došlo z Vaší strany k odmítnutí plnit přidělené úkoly, jde o hrubé porušení pracovní kázně, které nemůže být ovlivněno Vaší pozdější pracovní neschopností...". Mně z toho naopak vyplývá, že si Dr. Pátý nedal ani tu základní práci, aby si přečetl popis práce navrhovatelky a že vůbec vycházel z jiných informací, než které mu ona poskytla.

Dopis přesidentu Husákovi si mohla paní Vaňková odpustit, ušetřila by na poštovném. Kancelář přes. rep. jí odpověděla, že není oprávněna atd.

Žádost o poskytnutí právní pomoci Krajskou odborovou radou v Ostravě byla také ztrátou času.

Paní Zdeňka byla v neschopnosti přesně rok, od 19. do 18. února následujícího roku. Zdravotní stav nic moc. Urologické problémy se zhoršily, jizva po operaci se nehojila, přidaly se chronické bolesti páteře. Závodní a posudkový lékař jí doporučili, aby si nechala sepsat žádost o invalidní důchod. Když to udělala, navštívil ji posel obou nadřízených, aby jí vyřídil, že invalidní důchod nedostane. Krátce na to přišla poštou výpověď z pracovního poměru. Když se dostavila ke komisi sociálního zabezpečení ohledně přiznání invalidního důchodu, pochopila, že nemá šanci. Komise už věděla své.

U soudu paní Zdeňku zastupovala JUDr. Thielová z AP v Ostravě. Napsala jí v osobním dopise: "Nejde mi do hlavy, jak osoba, která musí do 10-30 minut odskakovat na záchod, by mohla pracovat třeba i v administrativě".

Paní Vaňková už nebyla v pracovní neschopnosti, ale do práce nastoupit nemohla, protože nespoňovala základní předpoklad, jakým je dobrý zdravotní stav. Seznam jejích nemocí tak, jak jej můžeme číst ve výpisu z posudkových komisí, vypadá jako obsah ve skriptech mediků. Najdou se tam nemoce gynekologické, urologické i neurologické. Nezaměstnaná, uschopněná, bez šance na invalidní důchod zůstala bez finančních prostředků, respektive úplně závislá na manželovi. A tak by to bylo do konce věků, kdyby nepřišla naděje v podobě listopadu 89. Paní Zdeňka si podala novou žádost o invalidní důchod. A co myslíte, že se stalo? Správně. Soudruzi byli na svých místech. Úřad důchodového zabezpečení paní Vaňkové oznámil, že není invalidní, a proto jí invalidní důchod nenáleží (23. 8. 1990, zn. Ko). JUDr. Ota Pechan, který ji zastupoval u Krajského soudu, navrhl soudního znalce. Pozvánka k němu však nepřišla. Zato pošta doručila Usnesení Nejvyššího soudu v Praze, podepsané Josefem Mazancem, který svůj ortel opřel o nález urologa Naara, který naši pacientku léčil dvanáct let, až se konečně její choroba stala chronickou. O jeho nestrannosti nemůže být řeč. Na nemoci páteře a neurologické pan Mazanec v Usnesení pozapomněl. Nutno však podotknout, že proti jeho Usnesení není odvolání přípustné.

Paní Vaňková se přihlásila

na Úřadu práce v Porubě

jako uchazečka o zaměstnání. Dostala průkaz uchazeče a pravidelně se hlásí. S ohledem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jí dosud nebylo žádné vhodné zaměstnání nabídnuto. Kromě toho je jí 59 let, za rok bude mít nárok na poměrný starobní důchod. Úřad práce nemá možnost uplatnění ani pro mladé a perspektivní uchazeče. Podporu v nezaměstnanosti ovšem nedostala, protože v posledních třech letech nebyla zaměstnaná. V zákonné lhůtě podala odvolání Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Ing. Vladimír Rudolf, pověřený řízením odboru 43, odvolání zamítl. Točí se, točí kolo ve mlýně...

A zatím v Čechách i na Moravě

zuří nástup "kapitalismu"

Zdražují se potraviny, doprava, nájemné. Paní Zdeňka podala 10. 9. 92 písemnou žádost na Úřadě města Poruby o poskytnutí finanční podpory, kterou podrobně zdůvodnila kritickou sociální situací a předložila všechny písemné doklady, včetně nákladů na bydlení. Úřad si zjistil, že manžel pobírá starobní důchod 3.813,- Kč a žádost zamítl s odůvodněním, že pro zjištění příjmu občana se započítává u posuzovaného jeho příjem a příjem jeho manžela. K zajištění výživy a ostatních základních potřeb se považuje dostačující částka 1.200,- Kč a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost 650,- Kč. Pan Vaněk má přiznanou plicní chorobu z povolání, na kterou nepobírá rentu, a cukrovku. Jen za léky dá 762,- Kč měsíčně. Za diabetickou dietu navíc 500-700,- Kč. Nájemné za malý byt 2 + 1 přijde na l.l21,- Kč, inkaso 230,- Kč. Manželé stáli před problémem, zda umřít hlady nebo nezaplatit nájemné. Rozhodli se pro život. Provozovna bytového hospodářství jim dala výpověď z bytu. Co bude dál? Najde se řešení? Nebo jsou snad tito dva lidé určeni k likvidaci? Najdou se kompetentní úředníci se zdravím rozumem, kteří tento léta se táhnoucí případ vyřeší důstojně a spravedlivě? Chci doufat.

Jana Veselá