--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Spravedlnost s miskami vah a páskou na očích
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 012
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Má znázorňovat, že je slepá k aktérům případů a jen pečlivě váží, kde je právo a kde trest.
Naší spravedlnost bych vypodobnila se zakrytým jedním očíčkem. To druhé by obětovala věci. Musí se vidět, kdo na co má, ne? Za to by mohla být totálně hluchá a neobyčejně natvrdlá. Tento článek věnuji JUDr. Otakarovi Motejlovi, předsedovi Nejvyššího soudu se sídlem v Brně, k hluboké meditaci.
Případ první: Nejvyšší soud ČR
Administrativním pracovnicím bývalého Ústavního soudu ČR bylo v lednu 1993 vyplaceno odstupné ve výši šesti měsíčních platů, ačkoliv dále pracují v administrativě téhož soudu a pobírají měsíční plat. Nejedná se o neoprávněné obohacování, když nepřestaly pracovat, a přitom jim byla vyplacena pevná částka jako odstupné?
Případ druhý: Komunistické Bruntálsko a pan Porubek Volební vítězství v Bruntále a okolí komunisté berou zcela vážně. Ve smyslu svých slabostí pro sociální otázky se věnují převážně řešení problematiky stáří a zabezpečení našich starých spoluobčanů. Jak nám přinesl REGION, č. 35 z 1. září 1993, zřejmě již podle názvu regionální tisk, na straně 1 od Jana Štěpána v článku "Vyhozený z kola ven", aneb "Po převezení pana Porubka na psychiatrickou kliniku následovala asanace jeho domu", postupují důsledně. Dle článku p. Porubek v 70. letech zakoupil zchátralý rod. domek, a protože odcházel do důchodu jako pracovník Sběrných surovin, zřejmě z profesní deprese založil u domu černou skládku. Soudruzi přes řadu stížností sousedů nemohli nic podniknout, neboť humanita jejich strany jim to v zákonech nedovolovala. Avšak po listopadových změnách počínající nekompromisní kapitalismus již dovoloval řešit i tyto otázky. A tak ačkoliv p. Porubek na sběr odpadu dostal živnostenské oprávnění, bylo toto dodatečně napraveno, oprávnění zrušeno, tím skládka uznána za "černou". A tak po dvouletém snažení pana Vyleťala (v článku se neuvádí, kdo je p. Vyleťal, nám se podařilo zjistit, že vedoucí odboru životního prostředí a výstavby Městského úřadu v Krnově) se konečně mohlo přistoupit k v článku vylíčené akci. Jak dále J. Štěpán uvádí, již v blahých dobách komunismu byl tento problém řešen nejprve nabídkou odprodeje domu, když MěNV neuspěl, vydal rozhodnutí o vystěhování a p. Porubkovi přidělil náhradní byt. Tam se však situace opakovala a p. Porubek se nakonec vrátil do svého polorozbořeného rod. domku. Holt je jiná doba, tvrdá, čteme mezi řádky, a tak byl p. Porubek uvědoměn Rozhodnutím ŽPV /1587/93/Rol. ze dne 22. 7. 1993, že s termínem do 6. 8. 1993 se ukládá p. Františku Porubkovi vyklidit černou skládku /30 x 8 m do výše 5 m/. Po této době že bude skládka odvezena na náklady jejího majitele. I stalo se. Pan Porubek je 72 letý pán, býv. politický vězeň s podkopaným zdravím. Souběžně bylo přistoupeno k asanaci jeho rod. domku. Přihlížející p. Porubek asi nezůstal laxním, a tak byl přivolanou policií převezen na psychiatrickou kliniku. S p. Porubkem se nám podařilo vejít do osobního styku a zjistili jsme řadu nedostatků zcela zásadních.
Předně nevykazuje psychiatrických změn. Hovoří souvisle a logicky. Jeho zevnějšek nevybočuje z normálu. Konečně, že i z psychiatrie byl propuštěn, téměř ihned nasvědčuje tomu, že tam nepatří a byl záměrně zneužit pro případné veřejné mínění. Rozhodnutí o odklizení skládky a asanace objektu bylo pouze z úrovně Městského úřadu v Krnově a nikoliv soudním rozhodnutím. Jak dále vyplynulo z výpovědi p. Porubka, domek byl součástí Sběrných surovin, a tudíž i skládka byla již předmětem koupě. Pan Porubek tedy zakoupil do osobního vlastnictví objekt, vlastně provozovnu, kde celá léta pracoval. Jak to, že ke změně vlastníka dal tehdejší národní výbor souhlas, když dům byl již tehdy určen k asanaci a provozovna zrušena? Dále se ptáme, jak to, že problém "obecně známý 15 let" nebyl překážkou k povolení živnosti sběru pevného odpadu? Jak to, že je v článku uváděno, že skládka nebyly vyklízena řadu let, když p. Porubek měl řádné smlouvy jak pro rok 1992, tak i pro rok 1993 o odběr (odkup) od Kovošrotu Ostrava?, fotokopie všech dokladů v redakci). Na jakém podkladě tedy byla živnost zrušena a jak bylo jednáno s majitelem o možném přemístění provozovny?
Jakým způsobem se domníval p. Vyleťal, že v termínu určených 15 dní je 72 letý nemocný stařec schopen skládku vyklidit? Co znamená termín "na Vaše náklady?" - I stržení domu? Kdo ocenil hodnotu šrotu? Jak z výpovědi p. Porubka vyplývá, po propuštění z psychiatrie se vrátil na zbořeniště, protože nemá kde bydlet. Odklizeno bylo vše, dům stržen, veškeré šatstvo mu zbylo jen to, co měl na sobě. Nocoval ve svém autě na dvorku. V noci byl přepaden dvěma maskovanými muži, byl zmlácen, omráčen ranou do hlavy. Když se probral, navštívil policii (ještě v noci). Tou byl odvezen zpět na "místo činu" a shledáno, "že útočníci zde již nejsou."
Druhý den p. Porubek došel sám do nemocnice, kde byl pro úraz hospitalizován. Ptám se, - kdo měl zájem na odklizení domu p. Porubka a to tak, že neváhal jej ani po činu fyzicky napadnout? Kdo "zdědí" uvolněnou parcelu? Kolik obdrží p. Porubek za zůstatkovou hodnotu domu a má vůbec zájem pozemek prodat? A otázka meritní. Jak to, že po nočním hlášení na policii nebyl touto odvezen do nemocnice? Šlo přece o přepadení a úraz. Z kupní smlouvy listu vlastnického č. 832 je patrno, že p. Porubek je vlastníkem, a to vlastníkem bez omezení vlastnických práv parcel č. 2639 a 389 a 894 se zast. plochou.
Úřad vlády České republiky, na který se p. Porubek obrátil, sděluje ze dne 15. 7. 1993 pod č. j. 29320/93-OSV, že s ohledem na věcnou příslušnost postupují jeho podání k přímému vyřízení Ministerstvu hospodářství ČR. Podepsán ing. Vladimír Krejčí, ředitel odboru pro styk s veřejností.
Ministerstvo hospodářství až se rozhodne jednat, najde již vyklizený prostor. Pan Vyleťal jednal rychleji.
Případ třetí a poslední: Rudé Kladensko a pan Karfus Ve Velké Sametové i pan Ludvík Karfus uchopil vlastní osud za pačesy. Jsa si vědom, že stát není zaopatřovací ústav, sám si vyhlédl napůl zdevastovaný objekt ve Velké Dobré č. 241 v Karlovarské ulici vč. pozemku k němu náležícímu a zakoupil jej na základě souhlasného vyjádření Rady místního nár. výrobu ve Velké Dobré pro svou dceru Jaroslavu Korfusovou na účelem provozování živnosti cukrárny. Rada MNV ve Velké Dobré ve svém v podstatě souhlasném vyjádření ze dne 19. 6. 1990 však píše (cituji): Při konzultaci na ONV byl našemu MNV doporučen pronájem až do doby schválení nových zákonných předpisů. Přesto byl dům p. Karfusovi prodán, jak zní notářský zápis ze dne 6. 2. 1991, složenkou č. 2820-141 v ceně 70.580,- Kčs pod č. 02970 ze dne 8. 2. 1991. Zastupitelstvem Velké Dobré byla částka přijata.
Již 3. 4. 1991 však p. Karfus dostává dopis p. Milana Štěpánka z Prahy 4, kde jej upozorňuje, že bude na objekt vznášet restituční nárok, a protože shledává, že p. Karfus do domu začíná investovat, nerad by prý, aby to byly zbytečně vyhozené peníze. 13. 9. 1991 dostává p. Karfus od p. Milana Štěpánka dopis druhý, kde jej žádá na základě zákona o mimosoudních rehabilitacích o vydání domu, který jeho matka prodala v tísni za zvlášť nápadně nevýhodných podmínek býv. nár. výboru za pouhých 19.287,40 Kčs v r. 1968.
Ve vlastnictví p. L. Karfuse je čestné prohlášení Marie Hradcové, která uvádí, že dům čp. 241, kde byla v letech 1967-68 v pronájmu se svými rodiči, byl jim nabízen paní Štěpánkovou k odkupu a jelikož neprojevili zájem, byl dům paní Štěpánkovou prodán národnímu výboru. Pan Karfus tedy klidně spí. Ne však dlouho. Od státního notářství v Kladně dostává dopis datovaný 1. 10. 1992 s oznámením, že Nejvyšším soudem ČR byla zrušena jeho kupní smlouva rozsudkem ze dne 26. 6. 1992, což znamená, že nemovitost nadále zůstává ve vlastnictví čs. státu, nyní obce Velká Dobrá. Doporučuje odstranit závady vytýkané Nejvyšším soudem a vypracovat smlouvu novou. O soudním řízení se p. Karfus dovídá až z oznámení st. notářství. Přizván nebyl, nebyl tedy zřejmě ani účastníkem řízení. Objekt však, jak vidno, restituentovi vrácen nebyl.
Z rozsudku vyplývá, že na základě stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem České republiky došel senát Nejv. soudu ve složení JUDr. Milana Holuba, CSc., JUDr. Aleny Pavlíkové a JUDr. Marty Škárové k rozhodnutí, že byl st. notářstvím porušen zákon. V době prodeje p. Karfusovi byl majitelem stát, nikoliv obec Velká Dobrá, která teprve účinností zákona 17/1991 s přechodem některých věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí, to je dnem 24. 5. 1991 obdržela dispoziční právo. Navíc, protože v době prodeje p. Karfusovi byl v domě umístěn mandl, lze charakterizovat dům jako nebytový a jako takový splňuje jiné podmínky, za nichž mohou být stavby převáděny na jiného majitele. Pan Karfus již jen zírá a ani není moc udiven, když dostává další dopis st. notářství v Kladně, že privatizací notářství není možno nalézt jeho spisy, a tudíž je žádán, aby předložil veškeré materiály, zvláště rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla registrace zrušena. Tento dopis je ze dne 11. 12. 1992. Pan Karfus je člověk činu. Od doby prvního odkupu vynaložil nemalé finanční částky a spolu s několika dalšími členy rodiny a známých v nespočítaných hodinách z původní polorozbořené stavby se suchým WC udělal prosperující cukrárnu s pokojíkem pro hosty, zahrádkou k letnímu posezení. Objekt mnohonásobně převýšil kupní hodnotu. Z předložených materiálů není patrno, jakou návaznost na zrušení kupní smlouvy Nejvyšším soudem mají Josef a Milan Štěpánkovi, uplatňující restituční práva. Jisté je, že nezávisle probíhá soudní řízení mezi navrhovateli J. a M. Štěpánkovými pod č. j. 11C/43/92 a odpůrci Obecního úřadu Velká Dobrá a Ludvíka Karfuse soudní spor o navrácení majetku ze zákona o mimosoudních rehabilitacích. Pan Karfus však není i jako odpůrce k soudu zván. Majitelem objektu je dnes Velká Dobrá a nehodlá se jej vzdát. Má k dispozici materiál, který prokazuje, že potomkům paní Štěpánkové nárok na navrácení nevzniká. Obec Velká Dobrá však nehodlá ani objekt znovu prodat p. Karfusovi. Už tam totiž nestojí hrachovina, ale prosperující obchod. A tak obec navrhuje p. Karfusovi uzavřít smlouvu o pronájmu, a to zpětně od doby první kupní smlouvy. V návrhu se praví, že obec Velká Dobrá pronajímá za účelem podnikání p. Ludvíku Karfusovi obj. č. 241 cukrářství, obytný prostor v prvním patře i zahradní restauraci za roční pronájem:
27.244,- Kč ročně.
Vidíte dobře. Vynaložené prostředky budou p. Karfusovi odepisovány z nájmu.
Pan Ludvík Karfus pochopitelně nesouhlasí... Až pan předseda Nejvyššího soudu JUDr. Otakar Motejl ukončí meditaci, snad ho napadne, aby se poradil s prokurátorem. Nezdá se mi, že by se jednalo jen o občanské právo. Necenzurované noviny si své podněty účtovat nebudou.
Iva SEDLÁŘOVÁ