--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Soukup Petr
Název: Rybka páchne od hlavy!
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Muž, který hraje v následujícím příběhu hlavní roli, to z kolínských "sametových revolucionářů" zatím dotáhl nejdál - až na náměstkovský post na Rumlově ministerstvu vnitra. Onoho léta roku devadesátého byl ale ing. Vladimír Zeman "jen" předsedou ONV v Kolíně, a to léto (těsně po prvních svobodných volbách) bylo cele ve znamení první klíčové parlamentní debaty, týkající se restitucí. Byl totiž projednáván návrh prvního restitučního zákona, po svém přijetí nazývaného jako tzv. "malá restituce" (tedy zákona, kterým byly navráceny původním majitelům - či jejich dědicům - především nemovitosti, bolševikem jim ukradené v letech padesátých i dalších).

Podfuk

No a protože restituční zákon byl na spadnutí (a současně se množily informace o tom, kterak si leckde "staré struktury" mezi sebe rozprodávají státní majetek za babku), snažila se vládnoucí klika zabránit zašmelení restitučního (ale i jiného státního) majetku. Učinila tak srpnovým vydáním zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění ("O nakládání s majetkem svěřeným státnímu podniku"), kterým byl veškerý prodej státního majetku zakázán až do odvolání.

V Kolíně se všechno důležité pro náš příběh odehrálo v září. Na Okresní bytový podnik se obrátil kolínský soukromý podnikatel pan Jiří Š. se žádostí o odprodej domu na kolínském Karlově náměstí, ve kterém do té doby v nájmu provozoval soukromé řeznictví. Okr. bytový podnik byl ovšem vázán výše uvedeným zák. opatřením, díky kterému dům prodat Jiřímu Š. nemohl, i kdyby chtěl. Jenže všechno má své "jenže".

Zmíněné zák. opatření mělo (tak jako snad každý český zákon) pojistku, díky které se dalo obejít. V tomto případě šlo o ş 1, odst. 2, ve kterém se pravilo, že "výjimky může v odůvodněných případech povolit zakladatel". Tedy státní majetek sice bylo zakázáno prodávat - pokud jste nedostali výjimku. Zakladatelem Okr. byt. podniku v Kolíně byl tehdy Okr. nár. výbor, a tak právě ten byl o udělení výjimky "byťákem" požádán.

Teď je ovšem potřeba dodat, v čem celá záležitost od počátku smrděla. Na polovinu domu čp. 21 na Karlově náměstí existoval totiž průkazný restituční nárok dědiců po panu Karlu Lonském, kterému dům patřil před tím, než o něj za bolševika přišel. Jakmile se tedy objevila myšlenka restitucí, začala byťák, ONV i další instituce obcházet jedna z oprávněných osob (pí. Šplíchalová) a upozorňovat na to, že jakmile zákon vstoupí v platnost, budou dědici o navrácení domu žádat.

Žádost o souhlas s výjimkou na prodej domu čp. 21 panu Š. se dostala (v balíku se žádostmi o odprodej dalších dvou domů jiným osobám) na jednání Rady ONV dne 17. září 1990. Rada se rozhodla výjimku k prodeji udělit (usnesením č. 199), ovšem s logickým dovětkem:

"Rada souhlasí s odprodejem uvedených domů s výjimkou objektů, které by mohli v restitučním řízení požadovat bývalí majitelé". Jakmile se tento verdikt dozvěděla pí Šplíchalová, rozeslala hned den nato, tedy 18. září, čtyři dopisy - předsedovi ONV ing. Zemanovi, finančnímu odboru ONV, prokuratuře a notářství v Kolíně - a upozornila je v nich opětovně na to, že dědicové původního majitele domu budou požadovat navrácení domu okamžitě po schválení restitučního zákona.

Až do této chvíle je vše jasné a pochopitelné. Pan Š. chce koupit dům, ve kterém podniká. Dědicové chtějí vrátit dům, který byl jejich příbuznému ukraden. Zákon, který jim ho vrátí, je těsně před schválením. Rada ONV dává dědicům zapravdu a podmíněním udělené výjimky (neexistencí restitučního nároku) prodej domu čp. 21 fakticky zablokuje.

Nepochopitelně následuje až poté. 27. září 1990 se totiž znovu schází Rada ONV a hned v prvním bodu svého jednání, při kontrole zápisu, ruší původní znění svého rozhodnutí č. 199 ze 17. září a nahrazuje ho textem novým. Podle nového znění usnesení "rada souhlasí s odprodejem uvedených domů". Tedy z usnesení vypadl onen dovětek, který ze souhlasu vyjímá objekty, na které existuje restituční nárok. Proč, proč, proč?

Dále už nechme mluvit data. 27. září (čtvrtek) Rada ONV povoluje prodej domu čp. 21 panu Š. Hned o den později, tedy 28. září (pátek), je sepsána kupní smlouva. Tentýž den (!!!) je kupní smlouva zaregistrována kolínským notářstvím a stává se tak platnou. 2. října (úterý) přijímá Federální shromáždění Zákon č. 403, tedy zákon o "malé restituci". Zákon, na jehož základě mají dědicové po panu Lonském nárok na navrácení poloviny domu čp. 21. Zákon, který je jim k ničemu, protože dům byl čtyři dny předtím prodán panu Š. (a zákon stanoví, že restituční majetek musí navrátit pouze právnické osoby, zatímco osoby fyzické, tedy jednotlivci, jako je třeba pan Š., majetek nevrací).

Shrnu-li ve stručnosti děj následujících týdnů a měsíců, je prošpikován soudy. Dědicové po panu Lonském se u kolínského soudu kromě jiného dožadují vyhlášení neplatnosti kupní smlouvy, kterou byl dům čp. 21 prodán panu Š., a žádají o vydání poloviny domu čp. 21. Argumentují tím, že prodejem domu panu Š. došlo k obejití chystaného a tehdy již všeobecně známého restitučního zákona. Kolínský soud za předsednictví JUDr. Schneiderové dne 4. 9. 1992 návrh v celém rozsahu zamítl. Následně Krajský soud v Praze po odvolání navrhovatelů rozsudek kolínského soudu v celém rozsahu zrušil (což o mnohém vypovídá) a vrátil zpět ke kolínskému soudu k dalšímu řízení, které bylo zahájeno v těchto dnech (o průběhu budeme informovat).

Klíč k celé záležitosti je ovšem v neuvěřitelném rozhodnutí Rady ONV, která za vedení ing. Zemana dne 27. září povolila výjimku, díky které byl prodán dům, o kterém jednoznačně věděla (viz výše), že se za pár hodin stane domem restitučním. Ještě důrazněji lze celou záležitost formulovat tak, že Rada ONV svým rozhodnutím vědomě rodinu Lonských podruhé a již nenávratně připravila o její majetek (vlastně dům podruhé "znárodnila"). Tedy jmenujme. Předsedou Rady byl ing. Vladimír Zeman, mezi dalšími předními členy najdeme i tehdejší místopředsedy ONV Tomáše Sojku (dnes člen parlamentu za KSČM) a Jiřího Buřiče (v současnosti kolínský starosta).

Co vedlo Radu k tomu, aby rozhodla tak, jak rozhodla? Odpověď napsat nemůžu. Jsem o ní sice pevně přesvědčen, ale nejsem schopen ji prokázat. Prokázat ji totiž nebude bohužel schopen nikdy nikdo, protože tak je to vždy u záležitostí, které se odehrávají mezi čtyřma očima. Soustředěný čtenář těchto řádků má ale i tak jasno.

Jedno ovšem na celé záležitosti prokazatelné je, a proto by to mělo být vysloveno na plná ústa a nahlas.

Stalo se pěkné SVINSTVO.

P. Soukup

(Kolínské noviny)