--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Nová Vladimír
Název: Kolektiv-kolektivizace-kolektivní vina ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Když komunisté pučem v roce 1948 usurpovali moc a nevybíravými metodami tuto moc uvedli do praxe, začalo období kolektivizace. Po 2. světové válce se šiřitelé novodobého světového názoru kolektivně a přímo houfně hlásili do KSČ. Přesvědčovali svoje kamarády, spolupracovníky a také členy rodiny, aby vstoupili do Strany, postavili se tak po bok Velikého Lenina, Stalina a dalších komunistických transplantátorů této nebezpečné a zhoubné ideologie. Že je to občanská povinnost zahájit a vést rozhodný třídní boj proti nebezpečnému, hrůznému a všechny lidi vykořisťujícímu imperialismu.
Tehdy začala kolektivizace naší společnosti, kolektivizace našich národů, ta strašlivá kolektivizace všech obyvatel naší republiky. To už probíhalo kolektivní rozkrádání majetku pověstnými kolektivy RG. Následovala kolektivní likvidace církve a jejích představitelů. Kolektivy vykonavatelů komunistické zvůle byl rozkraden církevní majetek, kolektivy církevních hodnostářů byly uvrženy do vězení, kde se s nimi kolektivy příslušníků StB a jejich poradců NKVD vypořádávaly jako s kolektivním třídním nepřítelem naší kolektivní komunistické společnosti.
Když došlo ke kolektivizaci vesnice, byl kulakům v zájmu kolektivizace ukraden dobytek, pole, statky, prostě i střecha nad hlavou. Ti bázlivější se nechali nachytat na sliby komunistů, nebo výhrůžky, a podepsali vstup do JZD, Státních statků a jiných kolektivně hospodařících organizací. Ti, kteří vzdorovali, byli kolektivizováni v jiných zařízeních Na Borech, v Jáchymově atd. Kolektivní úsilí komunistů slavilo úspěch. Díky jim a jejich bezohledným pomahačům se lidé začali bát. Ještě bylo nutno se vypořádat s kolektivem trockistů, sionistů a špiónů západních výzvědných služeb. Tak se uskutečnily inscenované procesy s kolektivy agentů imperialistických sil v čele se soudruhem Slánským. Takto KSČ kolektivně likvidovala kolektivy svých odpůrců, ale i nevhodných členů.
Já jsem se narodil po válce. Ve škole jsem byl nejprve kolektivizován v Jiskrách, později v Pionýru. Moji rodiče byli kolektivizováni v SRPŠ. Rodiče některých spolužáků také v KSČ, SČSP. Naši učitelé, kteří byli kolektivně oblbováni učebními osnovami, které byli spíše kolektivní marx-leninskou školní doktrínou, naservírovanou soudruhem Nejedlým, z nás dělali kolektiv blbců. Kolektivně nás učili, že žárovku vynalezl Jabločkov a parní stroj Polzunov. Museli jsme během vyučování mít ruce za zády, na krku rudý šátek a jinak vystupovat jako uvědomělý, ukázněný a hrdý kolektiv. Bylo po nás často i později, když již jsem byl kolektivizován v ROH, požadováno kolektivní rozhodnutí. A tak jsme kolektivně odsuzovali kdeco, imperializmus, sionismus a jiné. Komunisté nás, naší společnost, naše lidi, KOLEKTIVIZOVALI na každém kroku, v každé chvíli, v každém momentu našeho života. Snad pouze kolektivizaci sexu přenechali Švédům.
V roce 1968 jsme kolektivně podporovali Pražské jaro a jeho představitele. Skutečně jsme si mysleli, že dojde k přelomu v kolektivním myšlení a začneme budovat něco jiného, jiný společenský řád, jiné formy hospodaření i jinou politiku. Tehdy jsem Dubčekovi, Smrkovskému, Šikovi a dalším také fandil. Do KSČ jsem ale přesto nevstoupil. Nyní s odstupem času si říkám, že nám to Pražské jaro byl čert dlužen. Teď se po nás chtělo, abychom kolektivně projevili jistou shovívavost a udělali výjimku třeba v lustračním zákonu pro protagonisty Pražského jara a další komunisty. Nevidím důvod. Tehdy v roce 1968 pouze jedna komunistická klika vyrvala moc jiné komunistické klice. Já nechci žít v obavách, že další demokratické volby vyhraje levice. Nemám jistotu, vzhledem k představitelům naší levice, že tato levice nepoužije stejné metody, které uplatnila jejich vzorová levicová Strana.
Tehdy jsme také přispívali na nový zlatý poklad republiky. Po 21. srpnu, po kolektivní internacionální pomoci, tento poklad, na který přispíval kdekdo jak mohl či chtěl, někdo kolektivně nebo nekolektivně ukradl. Nebo že bych se mýlil?
V letech normalizačního procesu jsme opět prožívali jistou formu kolektivizace. Kolektivně jsme si sypali popel na hlavu, to po kolektivním schvalování. Poučení z krizového vývoje. Opět jsme kolektivně vstupovali do Strany, ne z ideových, ale pouze z prospěchářských důvodů. Proto ve státě rozbujelo kolektivní veskláctví, kolektivní korupce, kolektivní prospěchářství. Nemám tím na mysli, že by toto prováděly organizované kolektivy, i když tomu také tak někdy bylo, ale mám tím na mysli zejména kolektivní (hromadné) přijímání úplatků. Vždyť peníze nebo vlivný známý se hodí vždy. Co je proti tomu čest a charakter! To jsou atributy, kterými se řídí jenom zbytečně hrdý hlupák.
Tato moje zpráva je pouhou částí toho života, který jsme prožívali, který prožívali naši rodiče a který, pevně věřím, nebudou prožívat naše děti. Proč jsem vlastně toto sepsal? Nesouhlasím totiž s výroky, že na členy KSČ není možné a ani vhodné použít presumpci kolektivní viny. Strana a její členové v honbě za svým stranickým štítem, za svým komplexem vícecennosti se předháněli v uplatňování svého já a v prosazování sebe samých. Proto jsem přesvědčen, že na členy KSČ bývalé i současné od roku 1921 lze uplatnit presumpci KOLEKTIVNÍ VINY!!!
Jestliže náš stát nemá peníze na rehabilitaci občanů, kteří byli stranickýcmi pochopy pronásledováni, vězněni, mučeni a popravováni, tak ať každý člen KSČ platí povinnou částku dle výše příjmu od 50-ti korun až po několik set korun měsíčně na tzv. Rehabilitační účet. Soudruzi Štrougal, Biľak a další nejvyšší prominenti bývalého režimu mohou přispívat i 1.000 korun měsíčně, a jistě to ani existenčně nepocítí.
Rehabilitace občanů je morální záležitost, kterou naše společnost je povinna realizovat. Nyní. Peníze na tuto rehabilitaci nechť tedy zaplatí členové té strany, která má toto dlouhodobé kolektivizování všech občanů, celého státu, hospodářství a celý ten marasmus a všeobecný úpadek všech hodnot, na svědomí. Vladimír Novák, starosta OÚ Praha 8