--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Užitečná diskuse o vývoji bezpečnostních koncepcí
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Pražský liberální klub při Nadaci Demokratické iniciativy pro kulturu a politiku uspořádal 18.9. 1993 přednášku Jaroslava Bašty: Bezpečnostní koncepce ČSFR a ČR v letech 1989 - 1993. J. Bašta byl jedním z představitelů studentského hnutí v roce 1968 a za svou činnost byl vyhozen ze studia na Filosofické fakultě a poté uvězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77.
Po listopadu 1989 pracoval v nové kontrarozvědce (ÚOÚD, později FBIS) od léta roku 1990 do září 1991, naposledy ve funkci náměstka ředitele.
Poté, co spolu s dalšími dvěma pracovníky FBIS navštívil presidenta Havla a informoval ho o situaci v tajné službě, byl "pro zvláště závážné porušení služební povinnosti" okamžitě propuštěn. To, že podával informace o činnosti FBIS presidentu Havlovi bylo shledáno tak závažným "zločinem", že jak stojí v propouštěcím rozkaze :Další ponechání ve výkonu služby by ohrožovalo jak důležitý zájem služby, tak i průběh prošetřováníjeho jednání."
Později byl jmenován předsedou t.zv. "lustrační komise" jmenované parlamentem.
J. Bašta přednesl podstatné pasáže ze své obsáhlejší studie zpracované na dané téma. Celý text studie bude uveřejněn v říjnovém čísle Listů, které vydává J. Pelikán. Podle sdělení autora, žádné české periodikum nemělo zájem tento text publikovat. Kromě toho, bude studie zveřejněna v Encyklopedii špionáže, kterou si mohou čtenáři objednat i prostřednistvím našich novin.
Studie je velmi kvalifikovaným rozborem vývoje bezpečnostních koncepcí, vlivů púsobících na jejich utváření, i jejich konkrétních důsledků na bezpečnostní situaci naší země. Jejím velkým kladem je naprostá otevřenost publikovaných názorů a fakt, která nejsou veřejnosti běžně známa. Zaplňuje tak jedno z velmi nežádoucích bílých míst v informování veřejnosti, která zejména v oblasti bezpečnosti nabývají stále větších rozměrů.
Na základě svolení autora, přinášíme dnes ukázku z jeho stati, věnované vztahu sdělovacích prostředků a bezpečnostních složek:
"Snad nejpozoruhodnější metamorfozu vztahů k bezpečnostním složkám a MV zvláště, prodělaly v posledních třech letech sdělovací prostředky, především pravicový tisk. V prvních měsících po listopadu patřilo k dobrému tónu upozorňovat na nebezpečí koncentrované moci skrývající se v kolosu FMV, po volbách v roce 1990 se kritika omezovala jen na působení bývalých příslušníků StB v resortu, až k současné situaci, kdy je téměř zafixováno, že MV a Jana Rumla kritizují pouze lidé z levé poloviny politického spektra, zatímco pravicoví žurnalisté jej (až na zavrženíhodné vyjímky) srdnatě hájí. Obávám se, že to není způsobeno jen přežívajícím bipolárním pohledem na svět, ale že jde o výsledek dlouhodobé cílené kampaně vedené prostředky, které poskytuje jak MV samotné, tak metody a možnosti používané tajnými službami. Ty, jak známo, zahrnují celou škálu, od budování vlivové agentury až po nátlak a vydírání. Vlivovou agenturu lze vybudovat třeba tak, že určitým lidem jsou předávány exkluzivní informace, bez ohledu na stupeň utajení. K vydírání může sloužit ( v případě některých nepohodlných šéfredaktorů) třeba registr agentů bývalé první správy, nebo hrozba trestním stíháním pro těžko prokazatelné majetkové delikty spojené s privatizací (jak známo, v této oblasti panuje takový právní chaos, že je sice téměř vyloučené kohokoli za cokoli odsoudit, zato není problém někoho z něčeho obvinit).
Část toho, o čem se zmiňuji, je samozřejmě záležitost obecnějšího dosahu - jde o selhání či přesněji absenci nezávislé žurnalistiky...Výsledkem pak je (až na čestné vyjímky) rezignace na kritiku vlády z pravé strany politického spektra, zdrženlivost hraničící s autocenzurou.....Vláda však dělá čas od času vážné chyby, občané je registrují a vidí také, kdo dnes vládu kritizuje a kdo mlčí (v lepším případě, v horším obhajuje neobhajitelné). Tento přísně provládní postoj nezávislé žurnalistiky (a masmedií obecně) může za nepříznivých okolností vést ke shromažďování potenciálních volebních preferencí pro levicové strany. Budu-li uvažovat o katastrofických scénářích, dokáži si představit okamžik, kdy bude tento proces prakticky nezvratný. V souvislosti s MV je třeba si uvědomit, že bagatelizování kritiky, obhajování neobhajitelných postupů a pod., představuje jeden z nejkřiklavějších dokladů autocenzury mamedií. Ostatně osudy některých výrazně pravicových novinářů či lidí, kteří se pokusili v novinách uchytit, dokazují, že případní kritici bezpečnostního resortu mohou být velice rychle označeni za lidi zhrzené, neschopné, léčící si své komplexy a pod. a záhy poté mohou mít vážné pracovní potíže, které posléze končí jejich propuštěním. Dokonce byl zaznamenán případ, kdy byl s novinářkou rozvázán pracovní poměr s odůvodněním, že telefonoval ředitel kontrarozvědky, který nedoporučuje, aby ji zaměstnávali.
Bez ohledu na profesionální úroveň postižených je takovýto způsob vypořádání se s kritiky přímým pokračováním totalitních tradic a ducha StB.......
Informační bariera, kterou seriózní noviny de facto vybudovaly jako obranu proti kritice MV, vede ve svých důsledcích k tomu, že lidem usilujícím o nápravu zbývá jediná platforma - opoziční, či bulvární tisk. MV nikdy neopomene využít této příležitosti ke zpochybnění věrohodnosti kritiků a k utvrzení v názoru, že poukazovat na nedostatky v práci bezpečnostního resortu je přinejmenším neslušné."
Po skončení bohaté diskuse, která po přednášce proběhla, jsme se J. Bašty zeptali:
Co vás přivedlo k tomu zpracovat tuto studii ? Začalo to tím, že jsem jednou napsal tři stránky o personální politice ministerstva vnitra a tajných služeb, v minulosti a v současnosti. Potom jsem s hrůzou zjistil, že tento materiál tady nikdo neotiskne. Na nějaké recepci jsem si na to postěžoval panu Jiřímu Pelikánovi, a ten mi nabídl, že to vydá on. Tak jsem využil příležitosti, která mi byla nabídnuta, a napsal jsem tuto stať.
Jakou očekáváte reakci na tuto svou práci ? V zásadě očekávám dvě možné reakce. První možnost je, že se vedení ministerstva vnitra a tajné služby budou tvářit, že se nic nestalo, že nic uveřejněno nebylo. Konec konců i proto, že to vyjde v zahraničí. Tedy, že usoudí, že se tím není třeba zabývat.
Druhá možnost je, že budu zřejmě nevybíravě napaden Dušanem Šrámkem v Telegrafu.
Pavla Grünthalová