--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Polské varování
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 21.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Výsledky voleb v Polsku jsou současně výsledkem vývoje postojů tamnějších občanů k dosavadnímu vývoji jejich země po pádu bolševické totality. Přes odlišnosti, které stojí mezi Českou republikou a Polskem jak v historii, tak i v současnosti, je nutno současné volební výsledky analyzovat a poučit se zejména ze situace, která k nim vedla.

Píší-li některé české i zahraniční listy o podcenění dopadu radikálních reforem, nejsou tak zcela u jádra věci.

Jistě, že nezaměstnanost zejména a další negativní dopady reforem přispěly k motivaci volby u mnoha polských občanů. Avšak to množství je třeba posoudit spolu s počtem občanů, kteří se voleb účastnili. Volilo-li 51,5 % oprávněných voličů, to je prostě mizérie, marasmus doby. Z nich pak SDL získaných 20,6 %, je v podstatě něco málo přes 10 % všech voličů.

Toho dosáhne naše komunistická partaj také. Populistické trouby levice se o to ani nemusí příliš zasloužit.

Varující je právě ta apatie občanstva. Ta se projevila jejich neúčastí ve volbách.

Pro naše pravicové strany je nyní nezbytné provést analýzu této polské skutečnosti. Ona totiž není jen polská. Je i česká, ruská, maďarská, bulharská atd.

Proč se polský občan rozhodl nejít k volbám? To ani náhodou není obdoba stejně vypadajícího jevu v západních demokraciích, kde se účastní voleb třeba jen 70 % oprávněných voličů. Tamnější část apatického voličstva prostě necítí potřebu se voleb účastnit, neboť jejich nepříliš vysokým nárokům na život je demokratickou společností a zejména stavem jejich ekonomiky vyhověno a výsledky voleb, ať jsou jakékoliv, je nemohou v tomto směru ohrozit. V takzvaných postkomunistických zemích je však situace jiná. Ono proklamované nutné utahování opasků je pro mnoho lidí bezvýsledné a trvá dlouho. Aféry, o nichž se občané dozvídají, utvrzují mnohé v přesvědčení, že ta nová vládnoucí garnitura je stejná nebo horší komunistů.

Mnozí občané při vyřizování svých záležitostí potkávají stále stejné tváře, dá-li se zjevům, s nimiž se setkávají na úřadech, tak říci. Stejné tváře, stejné jednání jako za komunistů. Stejně nesmyslné přepisy.

Znamená toto vše nepsat o aférách? Znamená toto vše spokojit se s personálním obsazením státního aparátu bolševickými takyodborníky? Znamená toto vše spokojit se se zajištěním takzvané zákonnosti na základě bolševického takypráva v rámci jeho kontinuity?

Jaký bude výsledek? Jako v Polsku. S tím rozdílem, že ti naši soudruzi byli vždy papežštější než papež, pardon, stalinštější než Stalin, brežněvštější než Brežněv. Zatím jdou po krku vládě, protože potřebují občany k tomu, aby sami jednou vládli. Pak půjdou po krku občanům.

Proto je třeba psát o aférách a vyvodit z nich, pro jejich protagonisty, patřičné důsledky. Proto je třeba zbavit se bolševiků ve státním aparátu. Proto je třeba zrušit bolševické takyzákony a nahradit je demokratickým právním řádem. To vše dříve, než se občané otráví natolik, že komunistům bude stačit ve volbách pro nadpoloviční většinu oněch 10 % oprávněných voličů. V Praze dne 21. září 1993

pro NN Vladimír Kolář