--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Personální obsazení Nejvyššího kontrolního úřadu
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Čtyři roky po listopadu jsou ve státní správě stále ve značné míře na vedoucích místech lidé, kteří se až do posledních dnů vlády komunistického režimu, honosili příslušností k vládnoucí straně. Není tomu tak jen v institucích, kde tito lidé přetrvávají z dob minulých, ale i v institucích, které vznikly v poslední době a ve kterých je personální obsazení vedoucích funkcí zcela v rukou nových šéfů.

Příkladem z nejnovější doby je obsazení vedoucích funkcí na Nejvyšším kontrolním úřadu (NKÚ). Do čela této nejvýše potřebné kontrolní instituce byli vybráni JUDr L. Voleník a PhDr Peřich. Oba jsou lidé čestní, nezkompromitovaní a těší se obecnému respektu. Nikdo nepochybuje o jejich dobré vůli řídit činnost NKÚ v duchu zákonem mu stanovených úkolů. Sebekvalitnější vysoký státní úředník však nemůže dobře řídit svěřenou státní instituci bez kvalitních a důvěryhodných spolupracovníků. Na tom, jaké spolupracovníky si vybere, komu svěří vedoucí funkce a komu dá svou důvěru, do značné míry závisí kvalita jeho vlastní činnosti i výsledky práce svěřeného úřadu. Jak ukazují zkušenosti z jiných resortů, na příklad ministerstva vnitra, ministersva zahraničí atd., nekvalitní či morálně zkompromitovaní spolupracovníci jsou jednou z příčin kritického stavu v oblastech činnosti těmto resortům svěřených.

Právě tyto zkušenosti nás vedou k tomu, abychom vedoucí činitele NKÚ varovali před personální politikou, kterou realizují. Je na pováženou, jestliže v čele 10 (z celkem 17) odborů NKÚ jsou ředitelé, kteří byli před 17.listopadem členy, či dokonce funkcionáři KSČ a další lidé se stejnou minulostí jsou vedoucími oddělení.

Bezprostředně po vzniku NKÚ v červenci 1993 situaci plně ovládl "nepostradatelný ?" člen úřadu ing. Dušek se svými oporami z odborného aparátu jako je na př. majitel doktoráru z "vokovické Sorbony" RSDr Pastyřík, bývalý náměstek VLK ČR a ing. Oplt bývalý ředitel odboru VLK, oba nomenklaturní kádři ÚV KSČ.

Do klíčových vedoucích funkcí v řadě útvarů NKÚ se "umístili"- zřejmě za pomoci osvědčených "odborníků" z dob normalizace - na př. pí Horké (členka KSČ a bývalá pracovnice kádrového odd. Federálního ministerstva všeobecného strojírenství) a ing. Jelínka (letitého předsedy CZV ROH na Federálním ministerstvu kontroly) další funkcionáři a nomenklaturní kádři KSČ, o řadových členech KSČ ani nemluvě. Na ředitelská a další měkká křesla zasedli na příklad: ing. Matějů (bývalý předseda ZO KSČ na FMVS), ing. Míšek (předseda CZV KSČ v JZD Chýně a později pracovník VLK), ing Mařík (dříve vykonavatel vysokých nomenklaturních funkcí- na př. byl ředitelem st. podniku Kartego) a řada dalších.

Ještě podivuhodnější je , kdo byl presidentem NKÚ jmenován do metodické rady nejvyššího kontrolního orgánu. Metodickou radu tvoří osm lidí. Z toho je šest bývalých členů KSČ. Předsedou je výše zmíněný ing. Václav Matějů, místopředsedou ing Miroslav Kruchina, rovněž bývalý komunista. Dále jsou členy této rady bývalí členové KSČ : ing. Karel Mařík (viz výše), ing Josef Oplt (viz výše), ing. Petr Šerák, ing. Vít Šišma. Tuto metodickou radu jmenoval president L. Voleník 20.7. 1993 Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu a zákon lustrační nejsou tedy brány na NKÚ za právní normu hodnou dodržování ?

Po kritice masového jmenování bývalých věrných členů a funkcionářů KSČ do vysokých funkcí, změnil president NKÚ jejich jmenování na dočasné pověření. Co však znamená dočasné ? Toto slovo má v našich krajích velmi neblahý zvuk. Je tato personální politika, byť "dočasná", čtyři roky po listopadu ještě vůbec zdůvodnitelná? Domníváme se, že nikoli. Rozhodně však není dobrým znamením počátku činnosti nezávislé kontrolní instituce, ani nadějí spojovaných s očekávanými výsledky její práce.

Paval Grünthalová