--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Nepohodlný náměstek
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Po nedávném odstoupení českého generálního prokurátora se zdálo, že nastane poměrné uklidnění vášní planoucích na obou stranách politické fronty. Nebohý JUDr. Šetina byl zvláště v poslední době trnem v oku nejenom naší extrémní levici, leč i většině stran koaličních. Ať už roli hrálo cokoliv, jedno je jisté: jeho abdikací se ulevilo mnohým partajním harcovníkům.

Před odchodem z funkce se však náš delikvent dopustil ještě jedné nepředloženosti. Dovolil si totiž jmenovat prvního náměstka GP, jenž se tak automaticky stal jeho zástupcem, a tím i následníkem na trůně nejvyšším, alespoň do doby zřízení státního zsatupitelství, tedy do konce roku.

Strhl se však nový pokřik. A jak je už v našich absurdních krajích naprosto běžným zvykem, stal se další nepohodlnou osobou tentokrát JUDr. Pavel Bret. Není žádným tajemstvím, že tato změna byla provedena s vědomím Křesťansko demokratické strany, jež si právem činí nárok na obsazení místa nového generálního prokurátora či pozdějšího státního zástupce, a tudíž je udivující, proč se v koalici vyskytly námitky, že k výměně došlo bez vědomí ostatních vládních stran. Nehledě už k tomu, že snad odstupující funkcionář, není-li zbaven svéprávnosti, má právo jmenovat své podřízené. Větší část koaličních partnerů se tak shodla, s výjimkou KDS, že by do doby zvolení nového gen. prokurátora neměl dr. Bret stát v čele úřadu. Údajně jediným důvodem jeho odmítnutí je skutečnost, že jeho "účast" nebyla s nikým dohodnuta.

Hlavním důvodem však bude cosi jiného. JUDr. Bretovi, narozdíl od ještě teplého komunistického prokurátora Jar. Patočky svědomí nechybí. A co zděšeným pohlavárům konkurenčních koaličních stran vadí nejvíce, je zřejmě jeho ochota kdykoliv zahájit trestní stíhání proti komukoliv, navíc bez ohledu na to, nakolik mocné přímluvčí má dotyčný lump za sebou. To byl patrně také jediný důvod, proč jeho jmenování vzbudilo takový poprask, a stal se tak nepohodlným jak pro opozici, tak i pro koalici. V obou táborech se totiž nelézá nemálo jedinců, kteří se jeho postupem ve funkci právem mohli cítit ohroženi ...

A po čertech typické je prohlášení V. Klause, které učinil na politickém grémiu zabývajícím se uprázdněním místa GP, kdy řekl: "Bohužel, jednorázová odměna, která nastala, vyvolala mezi koaličními kluby takové napětí (?) ... mrzí nás, že budeme asi donuceni do dvou čtyř dnů jmenovat osobu pro klidný vývoj země tak důležitou ..." Tím klidným vývojem měl zřejmě na mysli onu důvěrně známou čtyřletou impotenci pohnat k zodpovědnosti bolševické pohlaváry a podněcovatele mnohaleté ideové genocidy, páchané podobnými tvory ve vědomí společnosti. Prohlásit komunistickou stranu za zločineckou organizaci nestačí. Pokud nedojde ke skutečnému potrestání viníků, nebude zákon o protiprávnosti bývalého režimu ničím víc než pouhým potištěným kusem papíru.

Nejinak je tomu i s dalším potenciálním pretendentem na uprázdněné křeslo generálního prokurátora, jímž je JUDr. Milan Hulík, který svůj neměnný názor na spravedlivé potrestání komunistických zločinců prokázal již v minulosti, ale i v dnešní době, mnohokrát. Jak se zdá, je však nepřijatelný pro větší část koaličních partnerů, přičemž ODA v averzi jeho osobě věnované, již tradičně vede. Proč je JUDr. Milan Hulík naším konzervativním teoretikům a platonickým antikomunistům tolik proti srsti, mi není známo, a proč tomu tak je, vědí sami asi nejlépe.

K páně premiérovu výstižnému prohlášení není třeba cokoli dodávat, nejspíše časem sám vypluje na kalnou politickou hladinu ten pravý důvod, proč jsou oba jmenovaní právníci natolik nepohodlní, že nejvýstižnější označení, které platí pro oba, je persona non grata. Ještěže V. Klaus se šarmem sobě vlastním uznal, že "KDS v pořadí náměstků měla silnou preferenci" a neméně poutavý je jeho názor, že funkci GP by měl vykonávat někdo, kdo by přišel "zvenčí". Při notoricky známém postoji většiny našich vládních či poslaneckých individualit vůči exilu bude jistě zajímavé, kdo by přicházel v úvahu. Proto se nechme překvapit, stále totiž platí potiusque sero quam numquam.

Bedřich KAREL