--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Zvláštní požadavek
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 15.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Odškodnění ano či ne? Zvláštním požadavkem se jeví sudetskými Němci vznesené "právo na vlast" s odmítnutím nároků na odškodnění.

Právě opačně však lze vidět jejich možné nároky zhlediska právního. Nedořešenou otázkou jsou vzájemné nároky nyní zaniklého československého státu na válečné reparace zrovna tak, jako je nedořešeno odškodnění sudetských Němců za majetek zanechaný jimi na československém státním území. Jejich započtení bylo problémem již v Paříži, kde se o majetkových otázkách po válce jednalo. Tehdá šlo o obavy ze započtení sudetskými Němci opuštěného majetku do sumy reparací. K uspokojivému vyřešení této otázky nedošlo doposud, stejně tak nedošlo k zaplacení reparací. V této souvislosti je třeba připomenout, že Němcům žijícím do konce války v Belgii, Dánsku či jiných západních zemích, byly náhrady za jimi opuštěný majetek vyplaceny.

Jak tedy chápat ono "právo na vlast"? Panem Neubauerem je vysvětlováno, jako možnost trvalého bydlení, investování, kupování nemovitostí, podnikání. Takovouto možnost danou sudetským Němcům, vidí oni sami jako jednu, ne-li jedinou, podmínku vstupu České republiky do Evropského společenství. Pokud se týče tohoto kroku České republiky, je třeba připomenout, že po takovém jejím vykročení budou mít požadovaná práva všichni občané Evropského společenství. Mají být tedy sudetští Němci ostatním spoluobčanům ES prubířským kamenem?

A jak je to s vlastí? Nelze nikoho, ani sudetské Němce, nutit, aby za svoji vlast považovali Německo. I přesto vše, co pro ně po válce jeho demokratická část učinila.

Vlast

Samo slovo vlast se člověku pojí s city více, než s rozumem. Odloučení od ní bývá tedy i újmou citovou. Takovéto újmy se však nedočkali jen sudetští Němci. Z Čech, jako ze své vlasti, odešlo po válce mnoho rodáků. Mnozí z nich žijí v Německu a jsou jistě vděčni za vše, co jim Německo, jako demokratický stát, poskytl, ačkoliv všichni neodcházeli za tak drastických okolností, jako museli odejít sudetští Němci. Ani jeden z nich nebyl polistopadovým státem odškodněn za majetek zde zanechaný. Nikomu z nich nebyla učiněna žádná výjimka jen proto, že se narodili oni, či jejich rodiče v nynější České republice. Každý z nich, který zde nyní podniká, i když jich je pramálo, musel splnit všechny požadavky, kladené na jakéhokoliv cizince. Požadavky, mnohdy pro ně, jako skutečné bojovníky proti totalitě, ať již fašistické či bolševické, ponižující a hanebné.

Nutný dialog

Přesto vše shora uvedené, nelze odmítat dialog se sudetskými Němci zrovna tak, jako s kýmkoliv jiným. V dialogu s nimi je však třeba, aby si každá z jeho stran uvědomila citlivá místa protistrany. U Čechů je to Mnichov a u sudetských Němců odsun, zejména vyhánění, jako jeho divoká podoba.

Sudetským Němcům třeba přiznat vstřícný krok. Tím je odmítnutí odškodnění. Ostatně bolševické hospodaření s majetkem nuceně opuštěným sudetskými Němci vyřešilo jeho naturální podobu. Češi, zejména jejich politická reprezentace, jsou nyní na řadě. Je-li však pro politickou reprezentaci "pod úroveň" jednat se zástupci sudetských Němců, je pak na Češích jako celku, takovou nafoukanou politickou reprezentaci vyměnit.

V Praze dne 15. září 1993

pro NN Vladimír Kolář