--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Nakolik vládne v českých zemích komunistické podsvětí?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/022 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 14.09.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Čtrnáctého září, při zahájení 12. zasedání poslanecké sněmovny, přednesl Jaroslav Ortman návrh Levého bloku zařadit do programu schůze odvolání generálního prokurátora Jiřího Šetiny. Sněmovna odmítla a ještě tentýž den dalo odvetou Rudé právo do sazby článek "Šetina nepřihlásil ke zdanění desetitisícové dolarové příjmy". Článek, jakoby uschovaný v redakčním šupleti na vhodný okamžik, vyšel 15. září na titulní straně, přímo pod rámečkem, v němž RP dává na vědomost, že v sobotu je nejprodávanějším deníkem v České republice. 16. září generální prokurátor oznamuje předsedovi parlamentu, že 17. září odstupuje z funkce.

Nabízí se otázka: kolik takových šuplat komunisté, ať už v redakci Rudého práva nebo jinde, mají? Kolik podobných informací, určených ke zveřejnění, nebo naopak jen tak, pro všechny případy, že by se někdo stal nepohodlným (a Šetina nepohodlným byl, a to velmi), existuje v estébáckých a komunistických kapsách?

Nabízí se i možné vysvětlení nepochopitelných a náhlých zvratů v myšlení některých politiků, mužů jedné věty pak obzvlášť. Kromě toho se nabízí i vzpomínka na to, jak byla StB něžně Richardem Sachrem expedována do ilegality, přičemž si mohla odnést informací o občanech co hrdlo ráčilo, sama zůstav neporušená - tím chci říci, aniž by byly narušeny vzájemné vazby, například přestěhováním jednotlivých estébáků do jiného, dostatečně vzdáleného místa a podobně. Všechny návrhy, jak promíchat StB karty a jak jí zamezit, aby mohla s informacemi libovolně nakládat, však zůstaly jen ve fantaziích novinářů. Ať už jde o informace staršího data, nebo zcela nové, ať už je dodá agent StB nebo kdokoliv jiný, mohou sloužit ke dvěma účelům: buď ke zveřejnění (žádný novinář nepohrdne pravdivou informací, kterou se může blýsknout), nebo k vydírání, ať už politickému nebo finančnímu u majetnějších občanů.

Mnoho lidí se nyní ptá: zveřejnilo by Rudé právo údajné bytové a daňové nesrovnalosti Jiřího Šetiny, kdyby vyhovoval komunistům tak jako Ludvík Brunner? Jsou snad nevysvětlitelné obrtlíky některých vysoce postavených lidí způsobeny tím, že mají máslo na hlavě a platí ztrátou svobodného myšlení a jednání za mlčení? Každá taková úvaha se pohybuje na tenkém ledě hypotéz. Tato však vypadá tak logicky, že se, také v důsledku absence jakékoliv hypotézy jiné, pomalu usazuje jako jed na dně lidských duší: každý, kdo vstoupí do vyšších sfér, je podezřelý a pravděpodobně ničema. Kdo se dá komunistů zkorumpovat, má klid, v opačném případě má smůlu. Je předhozen davu, a ten ho ochotně ukamenuje. Ostatní se zatím dělí o pořadí na žebříčcích neoblíbenějších politiků roku.

Nekonformní Jiří Šetina konečně pochopil, že mu nedají pokoj až do konce jeho pobytu ve funkci. Jeho příběh je varovný zejména pro ty, kteří stoupají po schůdcích moci: při vzestupu by měl člověk dát do pořádku všechny své věci, které snad zůstaly zanedbány, a na vrcholu, má-li si zachovat svobodu, musí být lepší než ONI, a to ve všem - morálně i odborně.

Žijeme v přetransformovaném Absurdistánu: poněvadž se do pozice strážce morálky v této zemi se nepostavil nikdo z polistopadových pravicových představitelů, usadili se na prázdný stolec vymetačů Augiášova chléva mluvčí organizace zákonem uznané za zločinnou a zavrženíhodnou, což už samo o sobě je skandální a nikterak to nesvědčí ve prospěch pravice, která by o svou čistotu měla pečovat sama, bez bolševické pomoci.

Mimochodem, nevíte náhodou někdo, proč si už čtvrtý rok máčíme nohy v bahně, o kterém jsme si mysleli, že se ho brzy zbavíme? Jitka STUDNIČNÁ