--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Ruská ruleta
Zdroj: NN Ročník........: 0003/023 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Porozhlédneme-li se po východní Evropě posledních týdnů, nenajdeme mnoho potěšujícího. V polských parlamentních volbách výrazně uspěly neokomunistické strany, situace v Maďarsku se té polské podobá jako vejce vejci a všeobecně se očekává podobný výsledek. Rusko stojí nad propastí totální občanské války a nikdo nedokáže předem odhadnout, která ze soupeřících stran nakonec zvítězí. Bude-li to Jelcinovo křídlo, zůstanou u moci umírnění, tzv. demokratičtí komunisté - v opačném případě dojde ke značnému přitvrzení kursu nejenom doma, ale i na mezinárodní scéně. Konečný výsledek neovlivní ani momentální moskevské vítězství nad vzpurným bolševickým superparlamentem: definitivní rozhodnutí totiž padne až ve volbách do nového zastupitelského sboru a výběrem nové hlavy státu. Rusko je rozděleno už nyní a ve volbách se můžeme dočkat dalšího nemilého překvapení, leccos naznačuje převažující lhostejnost ruských občanů k dalšímu vývoji, z nichž nemalá část odmítá politiku B. Jelcina. Neexistuje žádná naděje na zlepšování už tak dosti mizerné hospodářské situace Ruska a je zcela logické, že bude-li zachován rasantní způsob prosazování ekonomických reforem, nebude Jelcinových příznivců přibývat, ale spíše naopak. Žádnou spásou není a ani nemůže být mnohamiliardová pomoc západních zemí, plynoucí vesměs do armádních či kágébáckých kapes: všeobecně se odhaduje, že do potřebných rukou sociálně nejslabších se nedostane více než polovina potravinové pomoci... Ruskou tajnou službou a armádní lobby "přerozdělené" finance končí v jejich bankách, které vzápětí investují na Západě. A není žádným tajemstvím, že první akciové společnosti se západní účastí, byly z 80 % financovány kapitálem KGB. Pro nás nikoli příjemnou vizí je fakt, že Česká republika evidentně slouží za transitní území, a je možno očekávat, že vliv bolševickokriminální mafie poroste. Děsivá rudozelená famiglia se stále častěji stává zvláštní a velice mocnou strukturou prorůstající ruským státem. Stejnou měrou jakou roste její moc, se stává naprosto nepostižitelnou. V některých kruzích tamější společnosti převládá názor, že rozdělování pomoci armádě a vnitru se děje s vědomím nejvyšších ruských představitelů a je jakousi úlitbou bohům. Nakolik je důležité kam se armáda v konfliktech nikoli nepodobných nedávným moskevským dnům přikloní, svět poznal už v roce 1991 při pokusu u puč. A v této době, kdy byl další probolševický převrat na spadnutí, rozesílá B. Jelcin vládním představitelům USA, Německa, Británie a Francie dopis, v němž jemně naznačuje výhrady ruské vlády směřující proti vstupu postkomunistických zemí do NATO. Pokud alespoň zběžně sledujeme vývoj v Rusku posledních dnů dojdeme k závěru, že jeho vyjádření je nutno hodnotit velmi zdrženlivě. Bylo by totiž nadmíru podivné, kdyby nedlouho po své pražské návštěvě, kdy se nevyjádřil proti našemu začlenění do evropských struktur, tak prudce změnil názor. A z jeho strany vysloveně naivní a pohříchu nemoudré, by bylo dovolávat se obnovení definitivně ztracené hegemonie bývalé sovětské veleříše. Stejně tak je naprostým nesmyslem změna vstřícného postoje západoevropských zemí a USA k postupnému splývání České republiky, Polska a Maďarska se severoatlantickým společenstvím. Začlenění bývalých vasalských zemí komunistického Ruska do NATO je i v zájmu aliance samotné: vždy je totiž lépe posunout hranici styku s odlišným světem (- a zbytku Evropy bude nepodobný ještě po řadu let) co nejdále od vlastního území. Otázkou je, nakolik se sami přičiníme o to, abychom se ocitli na té správné straně hranice ...

Mnohem závažnější připomínka - zvláště pro naše postkomunistické země - je ruský požadavek zajišťovat bezpečnost zmíněných zemí s ruskou pomocí. Po letitých zkušenostech s ruskou "obranou tábora míru" znovu přeběhne mráz po zádech ...

Stejně však by bylo naprosto ilusorní domnívat se, že tzv. východní nebezpečí pominulo. Poněkud se sice změnila strategie otřesené velmoci, avšak nebezpečí samo nezmizelo. Bývalý SSSR se rozdělil na jednotlivé nacionalisticky zaměřené státy a jejich vzájemné soupeření bude pokračovat ještě dlouhou dobu. Nelze totiž očekávat, že mocenské vření brzy odezní - proces, jenž byl před sedmi desítkami let násilně přerušen vznikem Sovětského svazu a bolševickou expanzí, bude časem nabývat na rasanci.

Mocenskopolitický boj mezi postkomunisty a skalními bolševiky se v další fázi nejspíše přenese do oblastí mimo velká centra a rozkol v armádě se ještě prohloubí. Jelcin pak bude nucen sáhnout k dalším ústupkům a možná rozsáhlejším než byly požadavky ve zmíněném dopise. Přesto nemá smysl situaci dále dramatisovat, dění v Rusku se nás bude týkat i nadále ať už bude jakkoli chaotické. O důvod víc pro urychlené splynutí s civilisovanou Evropou, Severoatlantickou aliancí počínaje ...

Bedřich KAREL