--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlík Vladimír
Název: Biskup Tkáč a diablovo rúcho
Zdroj: NN Ročník........: 0003/023 Str.: 018
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(1. časť)

Začínam mať dôvodné podozrenie, že slovenský klérus po prvkoch nacionalistických by sa asi rád stal aj predvojom fašistickej ideológie. Nestačilo im, že sa spolupodieľali na rozbití republiky, ale vydávajúc sa za poslov božích, snažia sa medzi slovenskými občanmi šíriť aj nenávisť voči druhému národu na základe vedomého klamstva a dezinformácii.

Názorne to predviedol v Ružomberku na oslavách 55. výročia smrti Andreja Hlinku košický sídelný biskup Alojz Tkáč, ktorý chcel v hľadaní nepriateľa asi pretromfnúť samotného Vladimíra Mečiara. Spôsobom, ktorí sa hodí na nejakého nevedomca so štyrmi ľudovými, bohorovne tvrdil, že "popravu dr. Jozefa Tisa podpísal prezident Čech a bratia Česi by sa nám za túto krivdu mali ospravedlniť." Keďže mám dôvodné podozrenie, že z biskupa Tkáča hovoril nacionalistický duch, dovoľujem si ho upozorniť, že existuje dopis prezidenta Beneša, ktorý poslal 15. 4. 1947 predsedovi vlády Klementovi Gottwaldovi, ohľadom Jozefa Tisa, ktorý sa nachádza v SÚA-AÚV KSČ, fond 100/24, sv. 64, a.j. 953, 36-42. Dopis má tento text:

Pane předsedo vlády,

obdržel jsem rozsudek soudu v procesu Tisově a zároveň řadu žádostí a přímluv (mezi nimi i žádost slovenského kléru), aby byla odsouzenému udělena milost. Všecky žádosti a přímluvy o milost jsem Vám o panu ministru spravedlnosti, jak docházely, dával posílat.

Mnoho jsem o případě Tisově přemýšlel už za hranicemi a ovšem i nyní doma. Často jsem i společně s Vámi celou věc probíral a zvažoval o tom, co bude třeba učinit, až padne ten či onen výrok soudu. Znal jsem dr. Tisa dosti dobře. Až do poslední chvíle před Mnichovem jsem s ním jako se zástupcem slovenské ľudové strany jednal a nabízel jsem mu politický kompromis ve věcech slovenských, velmi přijatelný jemu i jeho straně, neboť to bylo skoro totéž, čeho se dostalo Slovensku v dnešní republice. Jen to mělo býti uplatněno postupně, nikoli rázem. Jeho strana mi také bezprostředně před mnichovskou dohodou oficiálně odpověděla, že můj návrh jako základ k definitivní dohodě přijímá. Ale hned na to, když jsem dr. Tisa volal do Prahy k tomuto dojednání, odmítl vůbec přijít. A pak začal hned, ještě za plné existence republiky, provádět všecko to, co mu nyní žaloba před soudem vytýkala a dokázala.

Během celého nynějšího soudního jednání jsem postupoval já i úřední místa republiky ryze dle znění ústavy, t. j. nikdy jsme do jednání soudního v žádné formě nezasahovali a rozsudku v ničem nepředbíhali. Nyní byl vynesen rozsudek smrti. Bude tudíž nutno vzhledem k podaným žádostem o milost dle ústavy rozhodnout, zdali mu má či nemá býti milost udělena. Vím, že o tom je mínění jak mezi Slováky, tak i mezi Čechy rozdělené a politicky rozhodnutí, které padne, bude tudíž - ať je jakékoli - sporné.

K tomu bych měl vedle toho ještě dvě poznámky zásadní. Co mne v celém procesu nejvíce zaráželo, byl soudem právně zjištěný fakt nejen Tisovy zrady na slovenském lidu po porážce slovenského povstání a po Tisově připojení se v Banské Bystrici k německým nacistickým utiskovatelům a vetřelcům, když tito prováděli masové vraždy slovenských prostých lidí, ať již povstání se účastnivších či neúčastnivších. Tiso se tím stal přímo nebo nepřímo spoluviníkem těchto brutálních a četných vražd prostého a nevinného lidu slovenského.

A druhý soudem zjištěný fakt: Tiso před soudem popíral jasně zjištěné skutečnosti, tím soudu a celé naší veřejnosti v tak vážné chvíli svého života lhal a lživě se vykrucoval přenášením viny ze sebe na jiné politické spoluviníky. Jeho obhajoba, i když je to procesuálně pro obžalovaného přípustno, byla proto naprosto nedůstojná muže, jenž byl v jeho postavení a hrál v těžké situaci pro Slovensko jeho všeobecně známou roli. Bylo to krajně trapné a ponižující.

Přes tyto skutečnosti bych však chtěl o otázce milosti uvažovati zcela objektivně a neodvisle. Pro mne je otázka ta dvojího charakteru: především je to otázka ryze lidská. JDE TU PŘECE O LIDSKÝ ŽIVOT! A TU ZCELA JASNĚ ŘÍKÁM, ŽE PROTI UDĚLENÍ MILOSTI ODSOUZENÉMU TISOVI NEJSEM. JSEM OCHOTEN MILOST MU UDĚLIT. Za druhé je to otázka politická a v jistém směru i otázka ústavní. Dle znění dosud platící ústavy vyžaduje mé udělení milosti kontrasignace odpovědného ministra. Jelikož pak jde v případě Tisově bezesporu o věc politické povahy, bude se o doporučení či nedoporučení milosti usnášet vláda jako sbor. Musím tudíž především vyčkat, jaké v této věci bude usnesení vlády a jak bude znít návrh panem ministrem spravedlnosti podepsaný a mně předložený. Bude-li tento návrh vlády znít na udělení milosti, opakuji to, co jsem právě pověděl, že milost odsouzenému Tisovi dle vládního návrhu udělím.

Nebude-li však milost navržena, klade se pro mne, jak jsem řekl, otázka rázu ústavního. Mám přesto milost k smrti odsouzenému Tisovi udělit a postavit se tím proti stanovisku vlády (nebo její většiny)? Byla by tím zjevně vytvořena situace, v níž by došlo k rozporu mezi prezidentem republiky a vládou. To by mohlo míti značné důsledky politické v dalším vývoji politických událostí ve státě a mohlo by vésti k vládním nebo i k ústavním krizím. K těmto eventualitám zaujímám toto hledisko: Nepokládám pro zájmy státu za možné a přípustné, abychom mohli v dnešní neklidné a ještě ne dost konsolidované vnitřní i vnější situaci republiky připustit vyvolání mezi vládou a hlavou státu nějakého zásadního rozporu, jenž by mohl míti za důsledek jakékoli vážné a hlubší politické komplikace. Proto považuji v zájmu státu a klidného vývoje republiky za nutné, aby i v této otázce byla mezi námi zachována plná jednota.

Nepovažuji prostě za možné, že by osoba Tisova, znovu ještě i po této strašné válce, v níž vystupoval lidsky tak nedůstojně a politicky tak krajně nešťastně a o událostech tak žalostně neinformovaně - ukazuje to celý průběh a výsledek válečných i poválečných událostí - mohla ještě nyní hrát mezi námi roli rozbíječe národní a státní jednoty, míru a konsolidace státu a vyvolávat dokonce vládní nebo ústavní a státní krize. Proto v případě, že by vládou milost Tisovi navržena nebyla, podřídím svůj postup tomuto politickému hledisku a své osobní stanovisko potlačím.

Prosím, pane předsedo, abyste Vy a vláda při úvaze o svém návrhu, jejž mi předložíte, vzali v úvahu všecko to, co v tomto dopise uvádím, a dle toho pak o svém postupu rozhodli.

Činím zároveň výzvu na všecky naše politické činitele a na veškerý náš lid, aby rozhodnutí - ať je jakékoli, a které tu po nejvážnější úvaze vlády a prezidenta padne - bylo vzato s vědomím plné politické zodpovědnosti jako jednomyslný projev společné touhy nás všech jak po plné spravedlnosti, tak i jako jednotný výraz politické touhy po jednotě, míru a klidu mezi všemi občany tohoto státu. Osoba Tisova nechť padne do hlubiny plně zaslouženého zapomnění a budiž nám všem jen varovnou výstrahou, co se v našem národním životě už nikdy nemá opakovati. Poroučí se Vám s upřímným pozdravem

Váš dr. Edvard Beneš, v. r.

Verím, že cirkevní predstavitelia na Slovensku zaujmú k tomuto článku jasné stanovisko a že biskup Alojz Tkáč bude mať v sebe toľko cti, že sa nielen verejne ospravedlní českému národu, ale aj odíde na zaslúžené pokánie svojej čiernej duše.

Vladimír Pavlík

(pokračovanie v budúcom čísle)