--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -ek-
Název: Kompetence a armáda
Zdroj: NN Ročník........: 0003/023 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Stále mi nebyly zcela jasné významy slov kompetentní-nekompetentní. Až nyní po nedávných událostech v Armádě České republiky (AČR) mi začíná svítat.

Podle mého názoru je zcela nekompetentní návrh (asi kompetentních činitelů), aby náčelníkem Generálního štábu AČR byl prezidentu republiky doporučen, a jím také ustanoven člověk, který by spíše měl být podle průběhu dřívější služby v totalitní husákovsko-brežněvovské armádě uznán za nevhodného pro službu v AČR vůbec a v jakékoliv funkci. Každý poslední pracovník bývalé kádrovky u útvaru může dosvědčit, kdo mohl být v normalizačním období vyslán na sovětskou vysokou školu raketového vojska a dělostřelectva - tak jak ji absolvoval nový NGŠ. Zde se zřejmě dokonale naučil ovládat "nejpokrokovější" sovětskou vojenskou raketovou a jadernou techniku. V další své vojenské kariéře si získané převážně technické vojenské znalosti zřejmě utvrdil a doplnil v další prestižní sovětské vysoké "generálské" škole operačně-strategické určení. Zde ho bez jeho jistě nulového odporu a v souznění ideologických názorů připravili zkušení sovětští učitelé, na která města demokratických států západní Evropy to bude federální čs. armáda a její raketové vojsko a dělostřelectvo, na povel sovětského GŠ, "sázet" - až to začne a my budeme coby kanónenfutr v prvním sledu poskytovat internacionální pomoc našim zbídačeným pracujícím bratřím. Nevím, jak mohl nový NGŠ kladně projít právě prováděným mimořádným hodnocením vojáků z povolání, když by měl (cituji z příslušného rozkazu) "... požívat důvěru nejen vojenské, ale i občanské veřejnosti.." To, co je o novém NGŠ známo, svědčí o tom, že o nějaké důvěře v něho nemůže být ani řeči. Je s podivem, že odpovědní činitelé nedovedli vybrat z více než 25.000 vojáků z povolání jiné vhodnější a hlavně důvěryhodnější kandidáty na tuto funkci. A to už vůbec nehodlám spekulovatl o téměř jisté provázanosti absolventů sovětských vysokých škol s tajnou zpravodajskou službou KGB.

Pan ministr obrany ČR Baudyš se nechal nedávno před zástupci masmédií slyšet, že by dal půl království a svou dceru tomu, kdo by mu předal seznam agentů KGB působících v naší armádě. Toto naivní sdělení pana ministra svědčí o naprosté jeho nekompetentnosti v této oblasti. Předně se nepohybujeme v říši pohádek, kde se setkáváme s králi a jejich dcerami, ale v tvořící se demokracii, a pan ministr by rozhodně neměl být vypravěčem "Večerníčku" pro děti, ale státním činitelem řídícím důležitý a nákladný resort, který ručí za bezpečnost občanů - daňových poplatníků. Jeho naivita dostat od někoho nějaký seznam lidí, kteří spolupracovali, spolupracují a mnozí jsou připraveni i v budoucnu spolupracovat s KGB, je zarážející. Jeho pohádkářské sdělení však dělá na mnohé občany, kteří se v dané problematice nevyznají, dojem, že pan ministr je zcela vyčerpán sháněním seznamů spolupracovníků KGB v armádě, a proto buďte klidní - už se na tom pracuje! Dokonce nabízí i to, co nemá (půl království), ba i to, co možná má svou dceru.

Občané, nebuďme naivní! Pan ministr Baudyš nedostane nikdy od nikoho žádný seznam agentů KGB, a on to dobře ví. Jen se zdá, že nekompetentně kalí vodu.

Další dobrá informace posledních dní z AČR, v níž se opět angažoval p. ministr Baudyš a jeho náměstek p. Pospíšil, je založena na údajném zjištění, že někteří důstojníci mají ve svých osobních spisech založeno písemné poděkování od sovětské KGB za efektivní spolupráci s touto zločineckou organizací. To je snad zpráva, která nemá ve zpravodajském světě a historii obdoby. Tak oni ti KGB, kteří s našimi důstojníky léta dobře spolupracovali ke škodě tisíců našich nevinných občanů, jim nakonec jako nějaký klub anglických gentlemanů pošlou pozdravné a děkovné dopisy. Naši kádrováci (pardon - nebo už snad personalisti) to založí do osobních spisů důstojníků - a ejhle - přijde se na to až téměř 4 roky po 17. listopadu 1989. Za tu dobu - zejména v období fungování pana ministra Vacka - se s osobními spisy vojáků z povolání děly věci dosud veřejnosti neobjasněné, ale jsem přesvědčen, že jen vždy v prospěch stále fungujících armádních komunistických mafií (např. skartace důležitých kompromitujících částí osobních spisů apod.).

Kompetentní pánové z vedení AČR - v tomto směru očista armády od zkompromitovaných živlů z minulosti dozajista nevede, a nesnažte se to občanské, málo informované veřejnosti namluvit! Rozlučte se s úsměvem na tváři se všemi, kteří v minulosti tvrdě posluhovali okupačnímu režimu, nechali si hrdě připichovat na hruď různá vyznamenání (např. "Za bratrství ve zbrani"), která dodnes vyzývavě na uniformě nosí - máte k tomu dostatek morálního, etického i právního instrumentu (např. Rozkaz o mimořádném hodnocení voj. z pov. a Zákon o protiprávnosti komunistického režimu).

Taková činnost nebude jistě lehká ani rychlá, ale bude mít rozhodně lepší výsledek, než realizace nápadu p. nám. MO Pospíšila, dát absolventy politických škol minulosti například na funkce dozorčích u brány (analogie - kozel zahradníkem?). Ten, kdo o armádním organismu něco ví a není zatížen dvacetiletým tuhým normalizačním prosovětským režimem spojeným s úspěšným "vymýváním mozků" důstojníků sloužících v tomto období, se nestačí divit nad výše uvedenými kompetentními názory /ne/kompetentních činitelů ve sféře AČR.

-ek-