--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Čistému vše čisté
Zdroj: NN Ročník........: 0003/024 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Portrét jednoho politika, příspěvek k diskusi o nezkompromitovaných pravicových politicích
Pan Libor Kudláček, místopředseda Občanské demokratické aliance, se narodil v roce 1957 v Pardubicích. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, obor sociální geografie. Od absolvování university do vstupu do politiky pracoval na jediném místě, ve Stavoprojektu, kde se věnoval např. urbanistice. Prosinec 1989 znamená zásadní zvrat v jeho životě, začíná se angažovat v OF, za které je v roce 1990 ve volbách zvolen do parlamentu za Východočeský kraj. O něco později jej Pavel Bratinka seznámil s právě se klubajícími zárodky ODY. Tato strana a její program jej zaujaly natolik, že se rozhodl do ní vstoupit.
Pane Kudláčku, v čem je ODA pro Vás přitažlivá, že jí dáváte přednost před ostatními stranami?
Možná to bude znít poněkud triviálně, ale je to tak: pro ODA jsem se rozhodl především kvůli programu, způsobu, jakým je prosazován, a lidem, kteří jej prosazují. Bylo to na počátku roku 1991, v době, kdy se dělilo OF. Ale již řadu měsíců jsem se ve svém rozhodování (nikdy předtím jsem v žádné straně nebyl) k ODA "blížil". Velmi silně mě přitahoval její krystalicky čistý pravicový program, politické ideje v podobě, s jakou jsem se nikdy do té doby - a platí to dosud - nesetkal. Přitažlivá je zejména proto, že své postoje a program nemění podle konjunkturálních výkyvů a momentálních "požadavků doby" (srovnej se statí "ODA rozmarná" v č. 20 NN nebo s jakýmkoliv starším tiskem, pozn. Veselá).
ODA vyšla z voleb s 5% hlasů. Podle výzkumu veřejného mínění má nyní 11% příznivců. Čím si chce Vaše strana zájem voličů uchovat?
Tím, že nebude slevovat z podstatných principů, s nimiž ODA do voleb šla, a současně bude schopna přinášet věcně přitažlivá řešení problémů veřejného života, na jejichž nedostatek ještě dlouho nebude moci tato společnost žehrat. Schopnost být jakýmsi "razícím štítem" myšlenek politické pravice, tvůrcem řešení, byla myslím jednou z hlavních příčin úspěchu ODA ve volbách. I oněch 5 procent totiž z dnešního pohledu považuji za úspěch - bylo velmi těžké prosadit se vedle stran, v mnohém přebírajících program i strategii podobnou naší, při nezbytné míře loajality vůči potenciálním koaličním partnerům. ODA to dokázala mj. i proto, že se příliš nezatížila poněkud sterilními mechanismy tvorby politiky a la OF. Věřím, že dnešní a snad i budoucí růst popularity ODA je a bude výsledkem především oněch principiálních postojů, jejichž věcný obsah je atraktivní pro vzrůstající počet občanů českých zemí.
V otázce restitucí církevního majetku zaujala nyní ODA postoj blízký křesťanským stranám. Domníváte se, že nemůže nastat stav, kdy by občanské strany stály v této otázce proti stranám křesťanským a později by pak hlasovaly s komunisty?
Jak podle Vás probíhají restituce jako takové?
Především upřesním Vaši premisu - ODA od počátku zaujímá postoj v zásadě neměnný. Jeho obsahem je myšlenka, že není sice možné docílit absolutní nápravy všech (a tedy i majetkových) křivd, je však možné a nezbytné, aby stát umožnil církvím zaujmout ve společnosti místo, které jí bude hodno a bude to i ku prospěchu této společnosti, toto vše i prostřednictvím navrácení majetku. A protože absolutně nebyla restituována žádná kategorie předúnorových vlastníků, je nutno volit cestu dohody se samotnými církvemi, jakou část majetku pro plnění svého poslání potřebují a jsou i schopny rozumně s ní hospodařit. Tento postup podle našeho názoru otevírá cestu k všeobecné shodě přinejmenším uvnitř koalice i s jednotlivými církvemi, čímž odpovídám i na druhou část Vaší otázky. Nevěřím ani, že by ODS hlasovala s komunisty, ti zřejmě nepodpoří žádnou podobu církevních restitucí.
Pokud jde o restituce obecně, návrh, aby vlastnická transformace byla zahájena navrácením ukradeného majetku, pochází z řad ODA. Prosazovali jsme podstatně širší okruh - chtěli jsme restituovat bývalé československé občany v zahraničí, nevázat se tak přísně na zaklínadlo fyzických osob a odškodnit např. obchodní společnosti, složené z fyzických osob, a také právnické osoby s prokazatelnou kontinuitou či možností obnovení kontinuity existence. Bohužel, v roce 1993 jsme jinde než v roce 1990, do vlastnických vztahů vstoupila výrazně privatizace, a náprava křivd minulých nemůže znamenat křivdy nové. To je mj. i důvod, proč ODA navrhuje jakousi finální bilanci, v níž by se vyjasnilo, jaké restituce je ještě možno provést, a poté se učinila v zájmu stability nových vlastnických vztahů jakási pomyslná tečka za tímto - v postkomunistickém světě ojedinělém - procesu nápravy křivd komunismu.
Chcete se vyjádřit k situaci v resortu vnitra?
Musím přiznat, že mne poněkud znepokojuje, v jakém stavu jsou např. některé struktury Policie ČR. Jistěže jsme základní materii policie zdědili - jako vše ostatní - od komunistů, pro něž policie byla nástrojem represe, a nikoli ochrany bezpečí a svobodných zájmů občanské společnosti. O to razantněji se však musí nové vedení Policie vyrovnávat s rizikem vzniku vazeb policistů na organizovaný zločin, hospodářské mafie apod. Každý případ odhalené korupce by měl být téměř veřejně exemplárním způsobem trestán. Není nic tak nebezpečného pro mladou českou demokracii, jako by byla zpráta důvěry občanů ve schopnost nové moci ochránit je před zvůlí a zločinem, či dokonce ve schopnost státní moci nestát se za žádných okolností podílníkem na zločinu. V této souvislosti jistě není vedení MV co závidět. Vláda i parlament by měly být v maximální míře nápomocny.
Jaký by měl být počet zpravodajských služeb a které by to měly být? Komu by měly podléhat?
Potřebujeme přinejmenším jednu vojenskou zpravodajskou službu a civilní rozvědku i kontrarozvědku. V této civilní sféře nevidím spojení obou odlišných typů činností služeb za šťastné. V jejich jednotě by bylo zabudováno riziko snadného proniknutí do celé sítě, riziko koncentrace a monopolizace zpravodajské moci a tedy i její zneužití. Obecně musí zpravodajské služby podléhat vládě a jejím jednotlivým rezortům (obrana, vnitro), informace by však neměly proudit monopolní cestou. Zvláštní je i role ekonomické zpravodajské služby, která by měla pracovat poněkud odlišným stylem od "klasického" zpravodajství. I kdyby byla součástí Policie, nelze ji odejmout značnou část samostatnosti, již z důvodů, o nichž jsem se zmínil v předchozí otázce.
Na tiskové konferenci 1. 10. hovořil pan V. Dobal o senátu. Moc mě nepřesvědčil. Vysvětlete mi, prosím, stanovisko ODA.
Senát je integrální složkou koncepce české ústavy a jeho zrušení, jakož i dlouhodobé nenaplnění volbami, by znamenalo zásah do vnitřní logiky ústavy. Odlišné kompetence senátu, vazby mezi poslaneckou sněmovnou, senátem, vládou a prezidentem, odlišný způsob volby senátorů, to vše z něj činí nepostradatelnou součást systému záruk nezvratnosti demokratického vývoje v ČR. V jistém smyslu pomáhá senát zpevnit obrysy ústavního systému, vymezit hranice standardní politické proměnlivosti, dané periodicitou parlamentních voleb. Koneckonců senát může být v praktické činnosti v "normální" době téměř netečný a pomalý, připravený však kdykoli korigovat nežádoucí důsledky přehřátí či přetočení politiky, tj. důsledků radikálních zvratů pružnějších složek moci.
Jakou politiku vyznává ODA ve vztahu k sudetským Němcům?
Vše, co je historicky spjato s problémem sudetských Němců, je součástí dějinného vývoje 30. a 40. let. Nelze tento problém opouzdřit a řešit izolovaně, jakékoli separátní řešení vyvolá potřebu řešení jiných problémů. Tak by odškodnění sudetských Němců znamenalo nutnost odškodnění obětí nacismu, nehledě na v takovém případě vyvstavší otázky po původu, příčinách všech hrůz tohoto období. Z pohledu dějinné etiky jsme učinili významný krok díky svého času tolik kritizovanému vyjádření prezidenta Havla. V tomto smyslu není míč na naší straně. V otázce navrácení majetku je náš postoj nezvratný - můžeme pouze zmírnit některé křivdy napáchané komunisty, nemůžeme jít proti této logice a porušit hranici února roku 1948. Otázka vztahu k dnešním názorům a potřebám tzv. sudetských Němců (což je mimochodem velmi nepřesný pojem) je otázkou budoucnosti. Naše integrace do Evropy jistě otupí mnohá ostří a umožní novou jakost vztahů. Pokud jde o proceduru, zásadně odmítáme přímá jednání vlády či politických stran se zájmovými sdruženími sudetských Němců. Navrhujeme naopak vnitřní dialog (a to i dialog politický) u nás, který by pomohl na svět jasnějším postojům české strany k jednotlivým aspektům tohoto problému.
Jak hodnotíte situaci v Rusku?
V Rusku se pokusily poslední síly komunismu o vzplanutí poslední bitvy. Válka však ještě není vyhraná. Řekl bych, že onen zvráceně donkichotský čin Ruckého a Chazbulatova nebyl špičkou toho nejnebezpečnějšího z ruských postkomunistických ledovců. Hlubší nebezpečí, které lze také odstranit mnohem obtížněji než ony dva partyzány z parlamentu, spočívá podle mne v riziku, že se v Rusku ještě dlouho nepodaří nastolit vládu pevného a rozumného zákona. Moc starého zákona (jakkoli byla již dávno zvětralá) je v troskách, rodí se nová moc skupinových pseudozákonů, mafiánství, jehož hloubku by Camorra mohla závidět. Se slabostí státní moci rostou křídla separatistům, což je v zemi, ježící se atomovými hlavicemi, nesmírně nebezpečné. Demokracie v Rusku se musí pokusit o vládu pevné ruky, téměř chilského typu (samozřejmě bez krve nevinných lidí), nechce-li vydat zemi zcela všanc jiné pevné ruce či totálnímu chaosu. Z tohoto pohledu byl zásah prezidenta, vlády a armády proti sovětskému parlamentu více než oprávněný.
Co říkáte stavu věcí v bývalé Jugoslávii?
V zemích bývalé Jugoslávie se stalo příliš mnoho, aby se nyní nalezlo jakkkoli snadné řešení. Nehledě na vnitřní povahu konfliktů, která je spletí pozůstatků komunismu a starých nacionálních nevraživostí, Evropa a svět podcenila výbušnost problému. Byla vždy nejméně o krok pozadu. V tomto smyslu zcela souhlasím s názorem Rogera Scrutona, že jedním z mála vhodných postupů mohlo být včasné vyzbrojení bosenských muslimů. Nyní je nezbytné docílit přinejmenším omezení konfliktu, jeho rozdrobení a izolaci ohnisek, s hrozbou či přímo použitím síly. Jugoslávie (resp. Srbové, Chorvati, muslimové a další) nevyřeší svůj konflikt sama a všas. Vnější svět bude muset - dříve či později - přijít od neplodného tlaku u jednacích stolů (u nichž se uzavírají příměří, která nikdo nedodržuje) k rozhodnějším akcím. Je to hrozné, ale v zemi, která již žije jenom bojem, se asi jinak než násilím boji zabránit nedá.
Jak hodnotíte náš podpis Evropské asociační dohody o přidružení k ES?
Asociační dohoda je jednoznačně pozitivním krokem, což zároveň znamená, že by u jednoho kroku na cestě nemělo zůstat. Sama o sobě přináší mnohá bezprostřední pozitiva, úplný smysl má však právě jako krok ČR na cestě do ES.
Měla by ČR vstoupit do NATO?
Ano, co nejdříve, jak toho bude sama schopna a dosáhne i ochoty států NATO nás přijmout. NATO je jedinou mezistátní strukturou, která dokázala efektivně ochránit své členské země a jejich zájmy před rozpínavostí totalitní moci a totalitních praktik jiných států. Kdo říká, že bychom neměli "vystřídat jeden chomout druhým", nedostatečně si cení významu NATO pro pád komunismu u nás (a doufejme i v bývalém SSSR), nebo si tento pád nepřál. Ještě dlouho budou v nám nepříliš vzdáleném světě existovat rizika, jichž se lépe uchráníme uvnitř tohoto seskupení. Ale ani úsilí o účast v něm nás nezbavuje základní odpovědnosti za vlastní ochranu a bezpečí. Proto myslím, že naše bezpečnostní doktrína se musí opírat o dva pilíře: tím hlavním je naše vlastní odhodlání bránit se - a to více než "realisticky" - proti vnějším útokům. Vstup do NATO by měl být naším " druhým cílem", i pokud jde o vlastní "techniku" této obrany.
Můžete mi něco říci o vašem návrhu zákona o kolizi zájmů a o reakci ODS na něj?
ODA byla hlavním tvůrcem již prvního zákona o konfliktu zájmů ještě v bývalé ČNR. Pokládáme za nesmírně důležité, aby se společnost chránila před zneužitím moci pro osobní či skupinový prospěch, které přináší nejen bezprostřední "materiální" škody, ale i nedozírné škody politické. V současné době chystá ODA návrh zásad novely platného zákona. Ta by měla rozšířit okruh osob, na které se režim zákona vztahuje, mj. o poslance, náměstky ministrů a ředitele odborů na ústředních orgánech, starosty apod. Přesněji chceme definovat, co se vlastně střetem zájmů míní (vedle přímé účasti zainteresovaných osob v komerčních záležitostech ve vztahu ke státu, je to zejména zneužití informací apod.). Vedle základního principu oznamovacího (tj. povinnosti oznámit předmětné skutečnosti při vstupu do příslušné funkce či kdykoli v průběhu jejího výkonu) chceme některé druhy činností přímo zakázat. Před nástupem do funkce by se také měl podle našeho návrhu povinně přiznávat rozsah majetku (vč. rodinných příslušníků). Zbývá nám domyslet systém účinných sankcí za porušení tohoto zákona. Významnější reakci ODS jsem dosud nezaznamenal, doufám, že bude celkově příznivá a v detailu věcná.
Na tomto místě bych měla postavit některé výroky pana Kudláčka do kontrastu s prohlášeními jeho kolegů z Aliance. Zkoumat jednotnou linii ODY však nebylo účelem dnešního rozhovoru. Tentokrát jsem jen chtěla představit pravicového politika, který je přesvědčen, že dělá správnou věc a o jehož prohřešcích se neví. Fakt, že je místopředsedou strany, která se už tolikrát nechala přistihnout při různých proměnách, což se komunistům ohromně hodí, je sice zarážející, ale otázku po důvodu, co jej k tomu vede, nechť si zodpoví čtenář sám.
Blíží se komunální volby a snad i volby do senátu. Polský příklad je varující, také proto přeji panu Kudláčkovi hodně úspěchů a ODĚ pevné zakotvení na naší politické scéně, pokud možmo napravo od středu.
Za rozhovor děkuje
Jana VESELÁ