--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Nevíte co s kostelem ? Prodejte ho !
Zdroj: NN Ročník........: 0003/027 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 27.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Doba hýří pragmatismem a leckterá ze zásad platných kam až lidská paměť sahá, bere postupně za své. Hovořit v této souvislosti o téměř absolutním popření tradičních mravních a morálních hodnot děděných z generace na generaci a nahrazování přirozených lidských vztahů kultivovaných po staletí syrovým liberalismem - ekonomikou a politikou počínaje a společností samotnou konče - by bylo nošením dříví do lesa.

Typickým projevem podobného pochybení je vztah k historickým a kulturním památkám, který se od komunistických dob nezměnil ani o chlup. Zoufalý stav mnohých chráněných staveb je na první pohled zřejmý a vůbec nepochybuji o tom, že náklady pouze na nejnutnější rekonstrukce by dosáhly závratné výše, konečně i to je důsledkem letité bolševické devastace. Týká se to mnoha památkových objektů a v řadě případů je řešení nasnadě: budovu prodat a využít ji způsobem, jenž by příliš nenarušil její původní vzhled. Podobnému řešení se nejspíše vyhnout nelze a v ostatních zemích civilizovaného světa je tento postup běžný.

Neveřejná aukce

Podle agenturních zpráv byl 27. října v pražském Paláci kultury vydražen staroměstský kostel sv. Michala na 131 miliónů korun (vyvolávací cena 19 mil. Kč). Informace je suchá a stručná. Mnohem zajímavější jsou však fakta, o kterých se mnoho nehovoří, navíc pokud zůstávají skryta širší veřejnosti.

Barokní kostel s freskovou výzdobou J. V. Spitzera je součástí zrušeného kláštera servitů a na počátku osmdesátých let byl přiklepnut Národní knihovně, jako knižní depozitář. Tomuto účelu však nikdy nesloužil, potřebné stavební úpravy interiéru by byly dosti nákladné a technicky i obtížné. Národní knihovně totiž zoufale chybí finance a prodejem objektu by měly být získány prostředky na dokončení hostivařského depozitáře. Ředitel knihovny Vojtěch Balík se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že prodej kostela je jediným řešením, jak zabránit jeho totálnímu zchátrání. Odhadované náklady na rekonstrukci značně narušené stavby by mohly dosáhnout výše 3OO mil. korun. Rozhodnutí vlády o prodeji sv. Michala padlo 18. srpna letošního roku a vzbudilo zaslouženou pozornost zvláště mezi odbornou veřejností. Je totiž nesporné, že v podobném případě by měla odborná instituce - tentokrát památkový úřad - stanovit závazná a přesná pravidla pro celkovou rekonstrukci historického objektu. To se samozřejmě nestalo a o nadmíru podivném postupu při prodeji svědčí i fakt, že samotný kupec zůstal anonymní: jeho zástupce totiž odmítl novinářům sdělit své jméno i jméno majitele a stejným tajemstvím zůstává co s kostelem zamýšlí. Podle týdeníku Respekt kostel zakoupila firma Milko z Ústí n. Labem, která vlastní několik hotelů a restaurací. Navíc dražba samotná proběhla za zavřenými dveřmi a údajným důvodem, alespoň podle zástupce aukční agentury GAVLAS I. Gavlase, měla být obava z hrubého narušení jejího průběhu. Před budovou Paláce kultury totiž demonstrovaly celé dvě desítky studentů filozofické fakulty UK (...).

Opoždění radní

Pochybný prodej památkového objektu se nelíbil mnohým, např. Společenství Týnské školy v Praze 1 již před časem vyzvalo Obchodní soud, aby pozastavil prodej budovy kostela i části kláštera. Kostel měl být totiž původně prodán firmě Kontakt Moravia Hodonín za směšnou sumu 80 mil. korun. K protestům se později připojila i Rada městského zastupitelstva.

Celou záležitost nakonec vyřešil Obvodní soud pro Prahu 1, který vydal předběžné rozhodnutí o zákazu dražby, jež bylo doručeno magistrátním tajemníkem Janem Vidímem bohužel až v průběhu aukce. Samotná dražba se tedy konala proti soudnímu zákazu a podle zástupce Národní knihovny P. Pospíšila nebyla dosud s vydražitelem sepsána kupní smlouva, je však zvažována možnost podat odvolání proti rozhodnutí soudu. Co tomu však předcházelo.

Po řadě protestů se konečně rozhoupal slovutný pražský Magistrát a Rada zastupitelstva hl. m. Prahy "objevila" zákon o památkové péči (1987). V paragrafu 13 zákona se totiž hovoří, že vlastník kulturní památky je povinen ji v případě zamýšleného prodeje přednostně nabídnout ke koupi okresnímu úřadu, tedy pražskému Magistrátu. Náměstek primátora J. Exner dokonce prohlásil, že radnice má eminentní zájem o koupi památkově chráněného kostela, který by mohl být využit ke kulturním účelům. Národní knihovna však žádnou předběžnou nabídku neučinila ...

Věc je však o to komplikovanější, že památkový zákon lze vykládat více způsoby. Podle interpretace primátora Koukala (ODS) je Národní knihovna pouhým správcem objektu a jeho skutečným vlastníkem je stát. V tomto případě by povinnost nabídnout kostel radnici měl až případný nový vlastník. Celá záležitost tedy zůstává stále otevřená a bude zajímavé sledovat, jak se vše bude vyvíjet dál. Podobný zcela nekontrolovatelný postup při odprodeji chráněných kulturních památek náhodným zájemcům - jenom když slušně zaplatí - může strhnout lavinu, kterou bude jen velmi těžké zastavit. Prodej Karlštejna, který se před válkou pokusil zpeněžit Harry Jelínek, by proti tomu byl pouhou úsměvnou fraškou.

Bedřich KAREL