--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Vrátí armáda vyhnancům z Brd jejich domov?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/027 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 11.12.1992 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vrátí armáda vyhnancům z Brd

jejich domov?

Luboš Vydra

Že u nás stále ještě žijí lidé, kteří mají vztah nejenom ke své zemi, ale i obci dokazují příběhy občanů Padrtě, Kolvína a Zaběhlé. Katastry těchto obcí se nacházejí ve vojenských prostorách Brd. Jejich založení lze určit kolem roku 1565 a původní obyvatelé byli Němci z Westfalska, kteří se počeštili. První násilné vystěhování obcí bylo provedeno za německé okupace v r. 1941. Neproběhlo však všude až do krajností. Tak na příklad, protože většina obyvatel Padrtě byla zaměstnána u zdejší Vojenské lesní správy, mohla ve svých domovech zůstat až do konce války. Po roce 1945 se obce modernizovaly, rozběhla se nová výstavba a nákladnější opravy rodinných domků. Tento rozvoj však přerušilo druhé vystěhování v roce 1952, které bylo provedeno podle zákona 169/49 o Vojenských újezdech. V zápětí na to byly tyto obce v r. 1953 srovnány se zemí.

Odhadní ceny pozemků, budov a ostatních realit byly vypočítány podle jejich cen z roku 1939! Pole a louky byly proplaceny v průměru 12. 000 Kčs za hektar. V roce 1952 (necelý rok před měnovou reformou) byl měsíční výdělek dělníka v průmyslu 8 až 9. 000 Kčs. Za hektar půdy byla proplacena podle tohoto rozhodnutí šestitýdenní mzda dělníka. (Srovnejme dnešní šestitýdenní mzdu dělníka a chtějme za ní koupit hektar polí nebo luk!) Několik měsíců po vystěhování se ceny měnovou reformou přepočetly 1 : 5 a tak třeba za hospodářství se čtyřmi hektary půdy majitel nedostal 200. 000 Kčs, ale jen 40. 000 Kčs v dnešní měně. Lidem se několik měsíců před měnovou reformou nepodařilo nic koupit, nebo jen zchátralý majetek, který vyžadoval značné investice do oprav. Odhadní ceny proplacené majitelům za nemovitosti v roce 1952 jsou jen zlomkem, sotva 10 % dnešních úředních cen. Zákon 229/91 umožňuje všem vlastníkům nemovitostí, které přešly na stát od r. 1949 do r. 1990 navrácení jejich majetku v dnešní skutečné hodnotě. Majitelé obcí Padrtě, Kolvína a Záběhlé, kteří byli k prodeji donuceni pod záminkou obrany státu, mají proto skutečně právo na navrácení pozemků a odškodnění za demolované budovy a zničené další reality do výše dnešních úředně stanovených cen.

Na obranu těchto požadavků a umožnění návratu vznikl " Svaz vyhnanců z Brd" (adresa v redakci NN). Ten se s nimi obrací jak na presidenta republiky, tak na ministerstvo obrany. Odpovědi, které přicházejí zpívají stále stejnou ohranou písničku: Vše se dělo podle tehdy platných zákonů! Okrádání občanů podle ş 169/ 49 Sb platí tedy do dneška. Pro ilustraci této nemorálnosti uvedu dva případy: Tak na příklad rodině Hodkové zestátnili v r. 1952 majetek č.p. 39 v obci Padrť a byla jí určena náhrada ve výši 193. 548 Kčs. Tato částka jí však byla po následné měnové reformě přepočtena na novou měnu ve výši 8. 785 Kčs. a poukázána na státní spořitelnu v Rokycanech. Na uvedeném majetku ke všemu vázl nedoplatek pro FNO ve výši 20. 000 Kčs., který byl přepočten kurzem 1 : 5 na částku 4. 000 Kčs. Václav Hodek byl vyrozuměn, aby tuto dlužnou částku zaplatil a krom toho byl cynicky upozorněn, že ke všemu mezitím již vzrostla na 6. 277 Kčs. Vzhledem k tomu, že tak z celého majetku mu zůstalo pouhých 2. 500 Kčs, odmítl tuto "dlužnou pohledávku" zaplatit. Lidový soud v Rokycanech teprve po třech letech dne 22. 9. 1955, vyplatil manželům Hodkovým 37. 215 Kčs Argumentace tehdejších komunistických funkcionářů vyznívají dnes uboze a trapně a svým pokrytectvím ukazují hloubku úpadku tehdejších vztahů. Tak na př., když s. Fencl z KNV v Praze 26.5. 1955 ve svém dopise manželům Hodkovým uvádí, že "... rodinný domek i s příslušenstvím byl postaven v roce 1934 v pořizovací ceně 63. 000 Kčs, jak sám jste uvedl v žádosti kanceláři presidenta republiky ze dne 4. listopadu 1954. Odhadní komise však vyvlastněnou nemovitost ocenila na 193. 548 Kčs staré měny, (původně byla přislíbena náhrada 250. 000 Kčs!), v přepočtu 5:1 jest to 38. 709, 60 Kčs, při čemž vzala v úvahu opotřebování nemovitosti užíváním po dobu 20 let. Mimo to přihlížel odbor pro vnitřní věci rady KNV v Praze při projednání odvolání k tomu, že stavba byla provedena méně solidně, o čemž měl jste také spor se stavitelem. V novém ohodnocení odboru pro místní hospodářství rady ONV Hořovice, jest již částka upravena na 46. 000 Kčs, kterou se vyrovnává tvrdost prvního odhadu. Tato částka plně pak postačí při dnešní situaci na trhu nemovitostí opatřiti si takovou nemovitost, jako byla předešlá a tím také nedochází k poškození přesídlence." Podobně dopadli manželé Josef a Marie Frühaufovi, kteří vlastnili 19 hektarový výstavný statek v obci Kolvín. Že jim bolševičtí soudci nemohli přijít na jméno dokazuje i fakt, že jim jej ve spisech zkomolili na Fryauf. Odhadní cena jejich statku byla stanovena ve staré měně na 450. 000 Kčs, v nové měně pak na 14. 333 Kčs. Po vleklých soudních tahanicích bylo jim přiznáno 92. 000 Kčs. Z toho jim však byl odečten dluh za materiál na stavbu nové stodoly ve výši 20. 000 Kčs. Zcela zjevně tu do očí bije nepoměr odhadu ceny statku a materiálu bez doopravy a vykonané práce.

Válečné škody rovněž proplaceny nebyly. Ty zůstaly na vázaných vkladech. Krátce před vysídlením bylo občanům těchto obcí oznámeno, že v důsledku stoupající životní úrovně nebudou již propláceny. Dluhy vzniklé odstraňováním těchto škod však byly odečteny z ceny nemovitostí! V konečném výsledku pak byl při nuceném prodeji - zestátnění, nejvíce poškozen ten, kdo víc vynaložil sil a peněz na odstranění právě těchto válečných škod. ( Pro objasnění situace je třeba dodat, že občan v r. 1945 vrátil Fondu obnovy částku za nemovitost, kterou obdržel při násilném vysídlení v roce 1941. Z této částky byla odečteny válečné škody, které však nebyly vlastníkům proplaceny, ale zůstaly ve vázaných vkladech.) Vyhnaní občané z Brdských vesnic byli na tom jistě lépe než sudetští Němci, neboť si mohli vzít veškerý svůj movitý majetek. Ale kam s ním, když někteří neměli ani kam hlavu složit. Cenami z roku 1939 se v roce 1952 řídil pouze stát. Při uzavírání soukromého prodeje posloužili úřední ceny jen ke snížení poplatků z prodeje. Prakticky se to provádělo tak, že před notářem se vyplatil úřední odhad a za dveřmi na chodbě se doplatilo na smluvní hodnotu nemovitosti.

Při jednání 11. 12. 1992 na Úřadu vlády ČSFR, kterého se zůčastnil předseda vlády Stráský, náměstek ministra obrany Pospíšil a zástupci Svazu vyhnanců z Brd pánové Pour, Podzimek a Herbolt bylo konstatováno, že na restituci majetku na území zlikvidovaných obcí mají její občané právo a " skutečnost, že se pozemky nacházejí ve vojenském újezdě, nezbavuje bývalé vlastníky možnosti, aby uplatnili právo na vydání nemovitostí, a to od 31. 12. 1992 ".

Ještě nedávno se hovořilo a psalo o vojenském útlumu u nás. Na území ČR měl v budoucnu zůstat pouze jediný výcvikový prostor - Doupov v severozápadních Čechách. Co vede však současný generální štáb armády ČR, že nepospíchají s touto realizací a dokonce brání Vyhnancům z Brd uplatňovat své oprávněné požadavky? Hrozí nám snad i nadále akutní nebezpečí vojenských konfliktů, nebo o vojenské prostory má zájem kdosi, kdo by je rád v budoucnu podnikatelsky využil? Rovněž odkazy ministerstva obrany na tehdy platné ceny, jak jsme dokázali, je výsměch všem poškozeným. A pokud se tehdejší okrádání legalizuje odkazem na tehdy platné zákony, má to jen u neznalých věci, to jest veřejnosti vzbudit dojem, že je vše v pořádku. Ale to není pravda. Pokud uznáme platnost zákonů potlačujících svobodnou vůli a umožňující okrádání občanů, pak nejsme daleko od uvedení těchto totalitních zákonů znovu v praxi. Proto také je tlustá čára za minulostí jen populistický žvást, který může hlásat pouze gauner.