--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Hra o prazdroj a paragrafy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/027 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vyvlastnění právovárečníků ? Hned v prvních dnech po osvobození Plzně Pattonovou armádou vstoupila na scénu pivovarského dění komunisty řízená Revoluční závodní rada, která 14. května 1945 prozatímně zastavila činnost správní rady Měšťanského pivovaru řídící pivovarnický koncern podle zmocnění valné hromady právovárečníků. Souběžně s tímto aktem zablokovala další výplaty várečného práva. Členové správní rady se nevzdali, a tak jejich zasedání 31. května 1945 Revoluční závodní rada rozehnala s puškami v rukou. O den později byla na koncern Měšťanského pivovaru z rozhodnutí Zemského národního výboru a jejího předsedy Josefa Smrkovského uvalena tzv. národní správa. Vykonávali ji František Hlaváček (vrchní ředitel Plzeňských akciových pivovarů), Miloslav Hladký (úředník Měšťanského pivovaru) a Jaroslav Zoubek (pivovarský dělník). Souběžně s touto přípravou znárodnění, které na sebe nedalo dlouho čekat, začalo tajné vyhledávání kompromitujících materiálů, které by dovolilo obvinit členy správní rady a právovárečníky z kolaborace s Němci podle ş 7 dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., a zabavit jim majetek včetně práva várečného. Kompromitující materiály byly hledány v několika směrech:
1. Kompromitace jednotlivých osob
2. Obvinění z přijetí osob německé národnosti a členů NSDAP na vysoká úřednická místa v době okupace
3. Obvinění z toho, že právovárečníci poskytovali na německý červený kříž a Winterhilfe nepřiměřeně vysoké dary včetně vydání Lochotínského parku "do německých rukou" s tím, že za okupace na české účely přispívali nepatrně.
4. Obvinění, že v roce 1942 právovárečníci v pivovarech i na svých zasedáních zavedli němčinu jako úřední řeč.
V roce 1947 musely všechny vyšetřující orgány (SNB, lidový soud v Plzni, národní soud v Praze a trestní nalézací komise ÚNV statutárního města Plzně) konstatovat, že všechna řízení neprokázala oprávněnost vznesených obvinění ani podle dekretů č. 16/45 Sb., č. 138/45 Sb. a dalších. Naopak se ukázalo, že Alois Wotitzký, Artur Loob a Rudolf Bruner byli jako Židé obětí německé rasové perzekuce, Josef Erlebach a Stanislav Švec byli Němci pronásledováni z politických důvodů, JUC. Karel Treybal byl umučen v drážďanské věznici a další člen správní rady Vladimír Kock zahynul v koncentračním táboře. Zhlediska národnostního dokumenty SNB potvrzují výrok připisovaný Zdeňku Nejedlému, podle něhož "Plzeňáci nejsou ani Češi, ani Němci, ale Plzeňáci". Zdeněk Nejedlý to myslil hanlivě. Pravdou však je, že u osob s německými jmény často zjistíme, že se jejich nositelé hrdě hlásili k české národnosti (Treybal, Erlebach) a ani za okupace svůj postoj nezměnili. A naopak u typicky českých jmen najdeme uvedenu německou národnost (Komarek). I u občanů židovské národnosti se shledáme v úředních dokumentech s uvedením německé nebo české národnosti (Bruner). Plzeňské ženy - pamětnice mně na mé dotazy v této záležitosti odpovídaly: "To většinou záleželo na tom, jakou měli mámu. A jinak to bylo jedno." Dovoluji si ještě jedno odbočení. Při rozhovorech s právovárečníky a prohlížení obrazových dokumentů mě někdy Proustovky zarazila jejich fyzická podobnost někdy i v paralele k duševní mohutnosti s předky - zakladateli Měšťanského pivovaru (například ing. Pavel Stelzer). Bezprostřední poválečné nezdary pokusů o kompromitaci právovárečníků a jejich orgánů obviněním z kolaborace ze strany komunistických aktivistů v "revolučních závodních výborech" byly brzy kompenzovány dekrety prezidenta Beneše a akty sociálně demokratických ministrů. Žádný z nich nezrušil právo várečné, existenci Měšťanského pivovaru ani Spolek právovárečníků a statutární orgány - Správní radu a Valnou hromadu právovárečníků. Poslední předseda správní rady Karel Svoboda při zrušení národní správy v roce 1947 nepodlehl nátlaku a hrozbám a nepodepsal z titulu své funkce její rozpuštění, výmaz Měšťanského pivovaru atd. s odůvodněním, že jde o věci ve výlučné kompetenci Valné hromady právovárečníků. Ta od té doby nikdy nemohla zasedat (vždy jí v tom bylo zabráněno), takže ani nemohla žádné rozhodnutí učinit. Cestou pozitivistického právního násilí se stalo jen to, že bylo právovárečníkům zabráněno podnikat s právovárečným majetkem, nést za něj odpovědnost a pobírat důchod ze svého vlastnictví a hospodářské činnosti. Právně násilné a násilné akty se odehrály v tomto sledu:
Rozehnání Správní rady Měšťanského pivovaru ozbrojenými příslušníky Revolučního závodního výboru 31. května 1945. Správní rada a Valná hromada se od té doby nesešla - nemohla sejít z výše uvedeného důvodu.
Uvalení národní správy na koncern Měšťanský pivovar Zemským národním výborem 1. června 1945. Trvala do roku 1947.
Odebrání majetku dekretem prezidenta Beneše č. 104/1945 Sb., Vyhláškou ministerstva výživy ze dne 13. září 1946, zřizovací listinou téhož ministerstva ze dne 5. ledna 1947 a výměrem téhož ministerstva ze dne 29. prosince 1949. Na tyto akty navázalo rozhodnutí ministerstva potravinářského průmyslu ze dne 1. července 1964 a transformační akty ministerstva zemědělství ze dne 30. dubna 1992, ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 6. dubna 1992 (na porušení zákona obou posledních aktů bylo ve stati upozorněno), doplněná dalšími zatím listinně neznámými rozhodnutími...
Být Čechem v České republice?
Právovárečné měšťanstvo v Poličce čerpalo z plzeňských zkušeností včetně Jednacího řádu. V rámci transformace naší ekonomiky dostalo svůj pivovar zpět. Byl jim odebrán až po 25. únoru 1948. Tedy po datu, "za které se nesmí jít" přesto, že již bylo prolomeno zákonem ČNR ze dne 15. dubna 1992 (viz částka 49/92), "kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb." Citovaný zákon ruší platnost některých dekretů prezidenta Beneše z roku 1945, podle nichž byl tehdy konfiskován majetek Němcům, Maďarům, "jakož i zrádcům českého a slovenského národa", kteří se neprovinili proti československému státu a nabyli zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb. (bylo ho možné získat i po listopadu 1989), pokud se tak již nestalo podle dekretu č. 33/1945 Sb., atd. Na základě tohoto zákona ČNR jsou podle vymezených podmínek vydávány majetky i dědicům dotčených osob. Mnohdy ve značném rozsahu. Plzeňští právovárečníci, ať již Češi, Němci a Židé, se proti československému státu také neprovinili, a přesto nemají co zpět nabývat. Po několik generací budovali Měšťanský pivovat tak úspěšně, že jim opět vzat. Možná právě proto. Jejich mnohamiliardové dílo se stalo lákavým soustem i pro transformační žraloky.
Při práci na tématu mě zarazilo množství osob, které jsem ztotožnil jako nomenklaturní členy KSČ, evidované spolupracovníky StB, důstojníky bývalé StB v podnikovém managementu, na vládních úřadech, v privatizačních fondech, jimž by mnohem více slušel pobyt v Lefortovu ve společnosti Chasbulatova a Ruckého než spolupráce s Rotary clubem... Zde slova Daniela Kroupy o usilování ODA nevydat naši ekonomiku finančnímu kapitálu a podporovat vlastní podnikatelský stav jsou bez činu jen prázdným zvukem a tlacháním intelektuála strany, která má transformační proces ve svých rukou. Z našich politických stran jen KAN pochopil, že chyby a omyly v transformaci jsou setím větru a dračí setbou, což si uvědomilo jen několik procent nejinteligentnějších voličů. K naší velké škodě.
Promluva idiota
Chyby a nedostatky v privatizaci podle prohlášení levice sehrají roli v předvolební kampani. Její morální aspekty mají předlohu v boji Miloše Zemana proti kupónové privatizaci, která vyústila v jeho vysokou funkci v jednom privatizačním fondu. Sejfy Levého bloku i sociální demokracie jsou již plné. Čelit jim znamená otevřít a řešit kritické otázky a omyly a chyby co nejdříve. Nestrkat před nimi hlavu do písku. Také proto, že se mohou stát ideovým arzenálem politického extrémismu typu Raskolnikov, Bési, Prima linea či Brigate rossa. Extromismu, kterému je nutno čelit, dokud je čas. V tomto smyslu má marný zápas plzeňských právovárečníků o právo pro naši budoucnost nadčasový rozměr nositele významu a smyslu. Je naší zkouškou. V ní neobstát znamená rozrazit brány nicoty.
Pavel Blažek