--------------------------------------------------------------------------------
Autor: David Radek
Název: Hrdinové kulturní fronty
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Sotva ukončili svoji exhibici pro Harvardské fondy sportovci, objevily se na obrazovce a celoplošných reklamních stránkách novin další přemiloučké usměvavé tvářičky, z nichž v minulosti mnohé z nich - zejména ženského pohlaví - nejen svůj hlásek propůjčovaly ve jménu vzletmých kariér. Nejednu panímámu dojme okouzlující rozbujařelá pusinka matadora četných dechovkových stupidit Pepíčka Zímy, jehož "umělecký" pseudonym _________umocněný cifrou_________, je možno najít v seznamech agentů StB. Nicméně přemnohá, dechnou a Pepíčkem vždy k vrcholu uspokojená samička, určitě investuje své z posledního koupené bodíky tam, kam jí šklebící se idol z plakátu doporučuje.

Kdyby tak mohly Z-fond a svazek agentů 1. správy StB promluvit, jistě by nejeden DIK ( dá se říct, že naprostá většina) vyjekl od úžasu, koho a co, že to podporuje a komu střádá do prasátka.

Vraťme se ale k našim zasloužilým, národním a nadnárodním okrasám plesů SČSP, SNB..., odporných festivalů v Sokolově či jiných bolševických nezřízeností. V časopise Revolver Revue č. 23 Jan Rejžek, mimo jiné, uvádí:

"Vedoucí redakce televizních zábavných pořadů, televarietní Vladimír Dvořák v Melodii 7/1973 zasalutuje, že u nich rozhodně rozhodují o písničkách v souladu s kulturně-politickou linií. A náměstkyně televizního ředitele Milena Balášová nařídí, aby umělkyně nosily na Kavčích horách podprsenky...

Mantinely jsou postavené, kdo bude bruslit? Skoro všichni. Chybí-li mládeži ona optimistická svěží píseň, ÚV SSM naváže na tradici 50.let a sestaví svazácký soubor Plameny, kde skončí talent a charakter šansoniéra Jiřího Štědroně. Pokud by některý zapšklý občan váhal, zda jít k volbám, připraví se strhující koncert Dávám svůj hlas s Karlem Gottem (agentem I.správy StB - pozn. R.D.) a Helenou Vondráčkovou a ještě ukážeme Mistra u urny ve filmovém týdeníku, jak jde příkladem. Jestli si jakýsi zalezlý pravicový oportunista myslí, že bratrská pomoc v srpnu nebyla pomoc, nechť pohlédne na tváře, které se usmívaly na společných fotografiích s Dubčekem, Smrkovským při Pražském jaru a nyní se zubí na nové kamarády. Vždyť na Plesu přátelství Karel Gott obdrží odznak SČSP 1. stupně a dožije se též čestného uznání ÚV Leninského komsomolu. Málokdo může chybět na Slavnostech Rudého práva, při plesech SNB a u sovětských vojáků... Šrouby moci byly pevně utažené a nebylo úniku, ani do emigrace, jak to stínově předvedl Karel Gott. Janusovská maska sice sypala na jednu stranu odměny, honoráře, zahraniční cesty, od svých pimprlat ovšem žádala poslušnost... Zosobněním či převtělením do podoby našeho českého Muslima Magomajeva měl být zřejmě nevalný kavárenský zpěvák Pavel Liška, kterého režim coby zastánce sovětského repertoáru přímo hýčkal. Jenže odulý zpěvák u mladé generace ne a nezabral, ke všemu se mu všichni posmívali, a tak mu Pragokoncert rád doširoka otevřel cestu k výdělkům na Východ ( dnes Liška se svou společnicí dle zpráv Mladého světa z loňského podzimu obchoduje s českými děvčaty v Itálii...). Nejčernější skvrnou na "popáči za totáče" je pochopitelně hojná a aktivní účast na antichartovní slezině v Divadle hudby. Mezi klaunskými čísly nechyběly ani projevy Karla Gotta, Evy Pilarové, Ladislava Štaidla, Jaromíra Klempíře, Karla Svobody, Pavola Hammela, Karla Vágnera a jiných ( NN seznam uveřejnily v č._____ pozn.R.D.), děkující straně a vládě za podporu a klid k práci...

Tuny kýče, metráky rýmovánek o lásce, zástupy snaživých abonentů slávy na jedno použití - kdepak vy ptáčkové hnízdo máte, kdo si vybaví něco víc za jmény Medková, Stachová, Hurychová, Linková, Máchová, Lukášová, Matysová, Giergielová, Dudáček, Roth, Bartoň, Pátek, Vávra, Smolík, Rezek, Hromádka...?

Jak se to dělá, ukázal neschopným kolegům teprve ve vší zrůdnosti František Janeček ( spoluzakladatel společnosti GOJA: Gott-Janeček - pozn. R.D.)... Karel Vágner sice na čas ze čtyřicátnice Hany Zagorové a třicátníků Petra Kotvalda a Stanislava Hložka vyrobil žvatlající barbínu a dvojici středoškoláků (za Holky z naší školky kluci dostali vyznamenání ÚV SSM Za socialistickou výchovu mládeže), ovšem Janečkovu ataku na dětská prasátka s úsporami nemohli čelit. Janečkův cirkus se zpívajími školáky Pavlem Horňákem a Pepíčkem Melenem dosáhl patologické infantility. Vhoďme do guláše ještě Michala Davida, který vsadil na bezduché italské disco, cpané sem hojně apologetem sanremského festivalu Milošem Skalkou, pěvecky nejnevybavenější zpěvačkou světa Markétu Muchovou a výlupky "úspěšného mladého muže za rozvinutého socialismu", oprsklé naobědvané veksláky typu Sagvana Tofiho a Michala Penka, okořeňme přípravou spartakiádní skladby Poupata pro mladší žákyně a úspěch je zaručen. Ke zločinům, páchaným kolovrátkaři na generaci nevinných dítek, přináležejí nepochybně i výstavní texty Eduarda Pergnera, Richarda Bergmana, Františka Řebíčka a Jaroslava Machka, o jejichž neustálém úspěchu ve Strašidelném zámku Ondřeje Štindla nepochybuji... Nedosti rozčilení. Však ono by to Františku Janečkovi ani tolik neklapalo, kdyby ze známosti nenechal zkusmo napsat nějaký ten textík pověstnému šéfovi oddělení kultury z ÚV KSČ Miroslavu Mullerovi, o jehož záznamu v registru StB pod jménem Manager radši ani nemluvě. Ale takových bylo... Taková byla naše populární hudba. Falešně idylická, prolhaná, vykalkulovaná, nedůstojná, otravná a služebná...". Cítíte z posledních slov Jana Rejžka, že stejně tak, by ona slova mohla býti vyřčena v souvislosti s reklamou Harvardských IPF? Občas se v ní ocitnou stejná jména. Po desetiletích služby intrikám však ztěží můžeme od našich "zasloužilých a národních" očekávat něco jiného. Kdo má peníze má všechno, a co se nejlépe kupuje? No přece lidská hrdost. Harvardský fond má k této koupi údajně k dispozici vyčleněno 90 milónů(!) a za pět vteřin prý platí až 270 tisíc, že Báro Basiková?

připravil: Radek DAVID