--------------------------------------------------------------------------------
Autor: studničná Jitka
Název: Poslanci hlasovali proti ústavě
Zdroj: NN Ročník........: 0003/029 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Trest smrti se nepřipouští." (Hlava druhá, oddíl první, článek 6, odstavec 3 Listiny základních práv a svobod, jenž je součástí Ústavy České republiky platné od 1. ledna 1993.) Patnáct poslanců parlamentu hlasovalo pro znovuobnovení trestu smrti, který navrhl zakotvit do trestního zákona pan poslanec Vítězslav Valach z LSNS. Předsedající dovolil, aby sněmovna hlasovala proti Ústavě, jenž je i pro ni zákonem nejvyšším. Žádný zákon, který parlament schválí, nesmí odporovat Ústavě, což všichni poslanci velmi dobře vědí. Nic na věci nemění to, že navrhující poslanec měl v kapse pro případ schválení i návrh na změnu Ústavy. Přinejmenším by musel obrátit pořadí obou návrhů, což by sotva prošlo, protože měnit Ústavu není jen tak. Změny Ústavy se projednávají dlouho a důkladně, k jejich schválení je zapotřebí nikoliv nadpoloviční většina, nýbrž třípětinová - ostatně Ústavní zákony neměl parlament pro tuto schůzi vůbec na programu.

PRO TREST SMRTI HLASOVALI: Václav Trojan (ODS)

Bohuslav Kuba (SPR-RSČ)

Jaroslav Novák (SPR-RSČ)

Jiří Šoler (SPR-RSČ)

Josef Valenta (SPR-RSČ)

Jan Vik (SPR-RSČ)

Jiří Bílý (HSD-SMS)

Petr Kavan (HSD-SMS)

Gerta Mazalová (HSD-SMS)

Ladislav Nedorost (HSD-SMS) Zbyšek Stodůlka (HSD-SMS)

Jaroslav Unger (HSD-SMS)

Zdeněk Vlček (HSD-SMS)

Pavel Kulička LSNS

Vítězslav Valach LSNS

Co se týče všenárodní diskuse o trestu smrti jako takovém, která občas nabývá na obrátkách v souvislosti s narůstající zločinností, mám za to, že je to diskuse středověku s jedeadvacátým stoletím. Stát, který má zákon na legální zabíjení lidí, i když morálně padlých, není právě příkladným vzorem pro své občany. Určuje, kdo zabít smí a kdo nesmí. Civilizovaný člověk ví, že právo zabíjet nemá nikdo.

Je snadno pochopitelné, že mnoho občanů se trestu smrti dožaduje, poněvadž má svou, často i velmi bolestnou osobní zkušenost s vrahy, kteří volně pobíhají po ulicích. Stát jim, přestože už jednou vraždili, dovoluje vraždit znovu. A zde se nabízí daleko účinnější řešení, aniž by si stát zadal tím, že legalizuje zabití. Hrdelní zločinci musejí být izolováni, nikoli zabíjeni. Kromě důvodů etických musíme mít na paměti, že omyl se může stát a že mrtvému nelze už žádnou satisfakci poskytnout. Jitka STUDNIČNÁ