--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolínské noviny
Název: Provod
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Miroslav Provod (28. 6. 1956). Soukromý podnikatel, majitel několika firem a řady nemovitostí na okrese Kolín (a nejen tam). Jeho velkoobchod zásobuje řadu prodejců v Kolíně a okolí. Je ženatý, manželka Dana je na mateřské dovolené, má dvě děti: syna Miroslava (9 let) a dceru Markétu (1,5 roku). Bylí na periferii Prahy v domku rodičů.

Tento původní rozhovor pro Kolínské noviny je vůbec první, který kdy poskytl sdělovacím prostředkům. Na fotografii Jaroslava Dvořáka je zachycen s firemním vozem před redakcí KN.

Nedávno jste byl podroben kritice ze strany některých periodik. Chcete se k tomu vyjádřit?

"Dozvěděl jsem se o kritice uveřejněné v Necenzurovaných novinách, mezi širokou veřejností spíše známých pod jejich původním názvem "Rudé krávo". Již tento původní samotný název těchto novin lidem cosi napovídá o jejich zakladateli panu Cibulkovi.

Strategie pana redaktora Cibulky, šéfredaktora NN, spočívá na nulové možnosti veřejnosti ověřit si zveřejněné pohádky, resp. na důvěře jeho čtenářů. Pokud o mně takto píše žurnalista, který špiní lidi, jako je Gott, Havel, Dlouhý, Dienstbier a desítky a desítky jiných, kterých si nejen já, ale celý svět váže pro jejich odbornost a schopnost, posuzuji jeho tvorbu jako zoufalý výkřik schizofrenika nad sebou samým nebo spíše jako výkřik nad svým životním neúspěchem rozvráceného člověka, který ví, že všechno prohrál, a proto jako umírající kobyla kope na všechny strany, bojuje proti levici, středu i pravici, zkrátka - proti všem.

Duševní nemoc takovýchto lidí může dojít do stadia, kdy lidé o sobě začnou tvrdit, že jsou třeba Napoleonem nebo do stadia daleko nebezpečnějšího, kdy se mohou pokusit, podobně jako se před několika týdny pokusil pan Cibulka, získat na ministerstvu vnitra zaměstnání jako kádrovák.

Žádný rozumný člověk dnes nebere Necenzurované noviny vážně. Lidé si je přečtou ze stejných důvodů, ze kterých se dívají na Večerníčky. Čtou je a vědí, že to není pravda. Necenzurované noviny jsou jakýmisi novodobými Comics. U reality si člověk přece příliš neodpočine.

Nedávno mne na recepci, pořádané zastupitelským úřadem nepříliš vzdáleného státu, jeden diplomat, kterého znám řadu let, ubezpečoval, že za Necenzurovanými novinami stojí světová ultralevicová a komunistická organizace, která prostřednictvím těchto novin zjišťuje úniky informací. Konkrétně hovořil o panu Cibulkovi a muži jménem Haun, který dochází v podobných časových intencích jako za panem Cibulkou na zastupitelský úřad země, kde totalitní režim dosud zuří v plné síle. Jako triumf mi zmíněný diplomat prozradil, že byl v loňském roce nalezen ve svém bytě posekán mačetou jistý muž, který několik dní před svou smrtí předal šéfredaktoru NN panu Cibulkovi závažné materiály s příslibem, že předá další. Když jsem na zmíněného diplomata, nechápaje žádné souvislosti, mlčky hleděl, řekl mi šeptem pointu. Mačeta je přece ve státě (jméno země, na kterou pravidelně dochází muž, který je v diskrétním kontaktu s panem Cibulkou) běžným pracovním nástrojem. Může to být pravda, nemusí to být pravda. Osobně se přikláním ke druhé verzi, a to nikoliv proto, že bych se obával návštěvy muže s mačetou.

Uvedenou epizodu neříkám ani proto, abych panu Cibulkovi ublížil. Kdybych ho chtěl citelně zasáhnout, rozhovořil bych se např. o jeho zvycích, když si je jist, že není pozorován, k nedopitým šálkům kávy a o jiných mnohem závažnějších věcech. Pan Cibulka svou kuriózní tvorbou docílí asi tolik, kolik toho docílí šakal, který se bojí úplňku a snaží se jej zastrašit a zahnat vytím. V této souvislosti jsem si vzpomněl na historku, které jsem byl přítomen zhruba před dvaceti lety v Praze na Floře. Asi šedesátiletá žena šla po ulici přibližně s desetiletým mongoloidním hochem, který na všechny kolemjdoucí plival. Jelikož se snažil plivat na každého, jednalo se spíše o pokusy někoho poplivat. Kolemjdoucí lidé byli z počínání tohoto debilního chlapce roztrpčeni, nicméně příliš se na něj nezlobili. Na pana Cibulku se také nikdo příliš nezlobí.

Z podtextu zmíněného článku vyplývá, že pan Cibulka nefandí nové vývojové etapě v žádném směru. Nepřekvapilo by mne, kdybych se dozvěděl, že pan Cibulka v nitru duše tajně doufá, že přijde den, kdy uchopí samopal a pod praporem revoluce vyrazí do ulice s tlupou sobě věrných znovu znárodňovat. Je hlubokou tragédií našeho národa, že se nechal od lidí Cibulkova typu vyprovokovat k nesmyslným raziím a čistkám, kde mnohdy bylo důležitější, kdo kdy s kým promluvil, než jakým je ve svém oboru odborníkem." (Kolínské noviny)