--------------------------------------------------------------------------------
Autor: V. Jakoubek James
Název: Easten Europe needs NATO membership
Zdroj: NN Ročník........: 0003/030 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zaujal mě titulek: "Eastern Europe needs NATO membership" a cosi o Czech Republic. Začtu se tedy. Autor v úvodních větách podrobně vysvětluje, co je a kde leží Czech Republic. Inu, proč ne. Američané mají někdy kuriozní geografické představy (kupř. dle loňského výzkumu, nemalé procento ze školy vycházejícího studentstva považovalo US stát New Mexico za cizí zemi).

Následovala lekce z dějepisu - za 1000 let české historie se žádná pohroma, co se Evropou valila, zemi české nevyhnula. Války tam začínaly a končily. Hlavní přadena historie se tam spřádala a rozvazovala. Tyto zkušenosti donutily Čechy, že se musí starat o dění v Evropě, ať se jim to líbí nebo ne, jsou ve středu všeho dění. Mají proto více než kdo jiný vypěstován smysl obligace k Evropě! Nu což, názor je názor, i když zavání šovinismem: já, Čecháček, vše vím, rozumím a dovedu posoudit, pochopit lépe než kdo jiný. Hřeje mě vědomí, že k tomuto výlučnému národu po předcích patřím ...!

Dostávám se k důvodu poučování: Republika Česká se dožaduje členství v NATO, což je jí odpíráno. Pisatel zdůrazňuje, že tento požadavek je výhodný pro NATO a že ČR si tím dělá jen násilí: bere na sebe zodpovědnost za všeobecné dění na kontinentě, t. j. "aktivní roli v obraně Evropského míru a demokracie". Zkušenost dí, kam netečnost k osudu jiných vede. (Konkrétně kam, nechť si laskavý čtenář dosadí sám). A opět lekce: Češi odjakživa patřili do západní sféry evropské civilizace a sdílejí hodnoty, na kterých bylo NATO založeno. Proč se tedy NATO zdráhá Českou republiku přijmout? Pisatel naznačuje, že hlupáci z NATO nevědí, co činí. A není divu, jsou to pohrobci signatářů Mnichovské dohody, což se jim hned omlátí o hlavu. A zvedá se prst - nedávno Československo hrálo klíčovou roli při likvidaci nástroje sovětské hegemonie, Varšavského paktu. Odměna? Je nyní "trestáno za eliminaci tradičního antagonisty organizace NATO", která tím pádem ztratila důvod svého bytí. Tak je to: co NATO nedokázalo za celou dobu své existence, zvládlo Československo za pár týdnů. Přišlo k názoru, že Varšavský pakt je pitomost a celý sovětský spolek se sesypal. Celý jsem zkoprněl. Tento velkolepý čin Československa mně zcela unikl. Nejsem ale sám, utěšuji se, neb mimo autora článku tento historický velečin nikdo jiný nezaznamenal. Rovněž, logický fakt z tohoto činu vyplývající, že důvod existence NATO de facto pominul. Ale autor Západ uklidňuje: i přes fakt, že ČSSR eliminovala "raison dŢetre" NATO, tato organizace přece jenom může být k něčemu ještě dobrá, za předpokladu ovšem, zachová-li se dle jeho návodu: 1) musí se stát garantem stability a demokracie v Evropě. 2) musí být nástrojem kolektivní obrany proti vnějšímu agresorovi. 3) ve svém životním zájmu musí nejen podporovat demokracii kdekoliv v Evropě, ale i bránit. Odmítne-li NATO tento recept, bude pykat, riskuje své bytí. Něco zde nehraje - díky destrukci Varšavského paktu, dílo to bývalé ČSSR, pozbylo NATO "raison dŢetre" a nemá se s kým prát. Přesto ale, nezvedne-li zbraň na obranu "demokracií kdekoliv v Evropě", bude trestáno. Jak a čím, se nepraví. O které "evropské demokracie" autorovi jde? Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko - a (proč ne) Rakousko a Slovinsko také. A aby si náhodou velení NATO nemyslelo, že toho na nich chce moc, autor dodává: neposedný Balkán a euro-asijské oblasti ať si trhnou nohou. A znovu: "Česko, Polsko, Maďarsko a Slovensko, toť klíčová oblast Evropské bezpečnosti a logičtí kandidáti členství v NATO" ("raison dŢetre" se pro jistotu vynechá). Tyto státy již zcela jasně prokázaly odhodlanost a rozhodnost vybudovat demokracii, trvale a rozhodně skoncovat s komunistickou nadvládou a se vším, co k tomu patří! Teď se drbu za uchem, cosi zde neblaze zavání, snad se ale jedná o moji neinformovanost. Sedím si zde za Velkou louží a na dění v bývalých lido-demo mám pohled zamlžený. Přesto ale občas něco zaslechnu, něco, co se od představ autora diametrálně liší. Nevyhrál nedávno volby v Polsku tzv. Levý blok? Podle všeho tito levičáci nemají s komunisty co dělat. Nerad to dělám, ale přiznávám si: mohu se mýlit. Slovensko je, dle autora, bašta rodící se demokracie. Dle mých posledních zpráv, všichni, od prezidenta přes premiéra dolů, jsou komunisti, mnozí z nich zasloužilí, s šerpou StBácké spolupráce na prsou. Na tento nepatrný detail by měl být autor upozorněn. Snad on, obyvatel Republiky České, má jiné informace, než co jsou k mání na Západě. A Česká republika? O té by snad pisatel mohl něco vědět, sídlí tam. Jakpak to tam s tou důslednou demokratizací a zbavování institucí od zhoubného komunistického živlu vypadá? (Musím zdůraznit, že moje informovanost je velice vágní a kterýkoliv občan ČR toho o řádění rudé mafie a zakořeněnosti komunistů ve společnosti ví daleko více než já). Dovolím si konstatovat, že domněnka pisatele o vzorném, ba příkladném fungování demokracie v Česku a jeho očistě od komunistů není snad jen iluze, nýbrž nesmysl. Justice je jeden ze tří pilířů, na kterých demokratický stát stojí. K tomu mohu nejen něco podotknout, ale svá tvrzení i četnými dokumenty doložit. Dva případy zde stojí za letmou zmínku, neb si získaly proslulost i v zahraničí: Komunistický zločinec a mnohonásobný vrah, který snad ani sám neví, kolik lidí má na svědomí, kpt. Miroslav Pich-Tůma. Komunistický režim ho odmítl za jeho zločiny rehabilitovat. To samet byl jiný - v tajném řízení byl již 3. července 1991 rehabilitován. Vraždy (střely do týla klečící oběti, umlácení k smrti "při výslechu") byly kotrmelcem sametové justice ohodnoceny na "sabotáž" a zasloužilý soudruh zbaven viny. V archivu mám dopis od pplk. JUDr. St. Žížaly z vojenské prokuratury Tábor. Oznamuje mně: rehabilitace Picha-Tůmy nebyla tajná, ale "neveřejná" a v souladu s platnými zákony. (Čest práci či Míru zdar si naštěstí odpustil). Pichův případ byl znovu otevřen (krajská prokuratura v Hradci Králové, č. spisu Kn 224/92, prok. JUDr. Petr Skořepa), nic se ale neděje, orgány s tímto gaunerem ze "záhadných" důvodů odmítají cokoliv dělat. Proč asi? Případ druhý, který získává proslulosti nyní: "soudce" krajského soudu v Ostravě, JUDr. Alois Klár. Bezpáteřní kariérista komunistického režimu, který své dřívější oběti dnes tzv. rehabilituje - rozdává mnohaleté "zbytkové" tresty za vymyšlené delikty. GP ČR tuto všehoschopnou stvůru prohlásila za "vzorného soudce".

Druhým pilířem demokratického státu je legislativa. Jak to v Česku vypadá dnes, nevím přesně, před časem kolotoč vydávání zákonů, jejich novelizace, renovelizace až doztracena, budil na Západě veselí. Pak o tento karneval zájem upadl, Západ má starosti jiné, než český Kocourkov. Exekutiva, pilíř to třetí: proslulým se stal výrok premiéra: "... neznám špinavé peníze...!", což se de facto rovná ochraně zlodějů a mafií. Jeden den vykradu banku a druhý den si lup jdu do téže banky uložit - a nikdo nemá právo se ptát, jak jsem k lupu přišel ...! Prachy jsou prachy, dí premiér.

A armáda, o jejíž vtělení do NATO pisatel tolik stojí. V NN vycházel seriál QUO VADIS ARMÁDO. Za předpokladu, že si redaktor B. Karel seriál od začátku do konce nevymyslel, o očistě armády ČR od komunistů nemůže být řeči. Autor by si seriál měl přečíst a údaje ověřit. Snad by vystřízlivěl a přestal by se divit, proč se NATO zdráhá vyvalit červený koberec a s kutálkou vítat nového člena do svých řad. Ten místo racionálního pohledu rozvíjí teorie přímo fantastické: "přijmutím (jmenovaných zemí) do NATO by se organizace rozšířila tím nejpřirozenějším způsobem ... až ke skutečnému Panevropskému společenství ..." Kdo píše tyto hlouposti? Sjedu pohledem na jméno autora a zamrazí mě: Václav Havel, prezident of the Czech republic.

Proč se Havel snižuje k sesmolení scestného paskvilu plného polopravd a nesmyslů? Proč nutkání dostat se do NATO za každou cenu, včetně zesměšnění a ztráty prestiže nad projevenou naivitou? Jistě si je stavu české společnosti a armády plně vědom. Odpověď je prostá - strach a hrůza z Ruska. A vědomí, že doma má Pátou kolonu, ochotnou mu kdykoliv vrazit dýku do zad. Jeho pseudohumanistické heslo: "Nejsme jako oni" se nyní vrací ho strašit. Navzdory faktu, že armáda ČR je prolezlá komunisty, a není na ni spolehnutí, tváří se, že to nevidí a oroduje pro okamžitou ochranu od NATO. A to i přesto, že mu musí být jasné, že ho nikdo na Západě nebude brát vážně. Na USA spolehnutí není. Prezident Clinton je naprostý amatér a žvanil bez jakékoliv zahraniční koncepce. Nekončící série ostudných afér a krachů vyburcovala z letargie netečný Kongres na záchranu zahraniční prestiže USA. Volá se po rezignaci ministra zahraničí Christophera a za ministra obrany Aspina. A tápající Clinton neví, jak dál a hádá se s Kongresem o kompetence. Odtud, z USA, záchrana nekyne a Havlův článek, kterým se obrací na americkou veřejnost, je hlasem volajícího v poušti. Co se západní Evropy týče, mohu jen usoudit, že vyloženě ostudná personální politika v armádě, bezpečnostních službách a justici západním státníkům neunikla. Rovněž ochrana mafiánů a sankcionování ekonomické kriminality a korupce - praní špinavých peněz - si mnoho přátel v Evropě neudělalo. Proto dnes, když přijde z Ruska povel: na naše satelity nesahat, západní Evropa stěží bude honem strkat ruku do ohně na ochranu Havlova pseudokomunistického království. Západ přestál bez úhony hrozivou éru SSSR. Postsovětské Rusko je proti tomu hrozba nepatrná, i když je nutno brát v úvahu akceschopný atomový arzenál. Havlova hrozba Západu, že ohrozí-li agresor Prahu, Varšavu, Budapešť, bude zároveň ohrožen mír na celé planetě, není hrozbou, ale spíše žalostnou výčitkou sobě samému a komentář ke krátkozraké a naivní politice, kterou prováděl. Prezident si libuje v okrasných metaforách, dovolím si mu jednu nabídnout, starodávné mudrosloví jeho předků českých: "Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění". Má totiž platnost i ve světě moderním.

James V. Jakoubek

Lakewood, OHIO, USA