--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Holeček Jan
Název: Z galerie zapomenutých: To byl Jiří Jelínek
Zdroj: NN Ročník........: 0003/031 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

TO BYL JIŘÍ JELÍNEK. Mezi nekonečnými seznamy umělců, jež nikdy pod bdělými oky našich normalizačních Koniášů nespatřili světlo světa na výsluní naší kulturní scény (převážně hudební), musíme zařadit také jméno snad nejtalentovanějšího a nejosobitějšího kytaristy první poloviny sedmdesátých let -Jiřího Jelínka, jehož výročí tragické smrti si právě v této době připomínáme.

Je však s politováním, že šestnácté výročí jelínkovi smrti si připomíná pouze velmi malý okruh naší hudební veřejnosti,neboť drtivá její většina, včetně našich hudebních kritiků prostě neví o koho jde...

Jiří Jelínek se narodil v Praze 12.9. 1954. Své poněkud nerůžové dětství prožil střídavě s babičkou v Mníšku u Třeboně,od páté třídy internátně a nakonec převážně s matkou.Tyto poněkud násilné přesuny v jeho životě, vzhledem k jeho poněkud plaché a uzavřené povaze, také patrně vedly k jeho labilnímu duševnímu stavu.

Již jako učeň Č.S. aerolinií mezi lety 1970 - 1971 působil jako kytarista bluesrockově orientovaného tria Feeling free,které se v této době zaměřovalo převážně na převzatý repertoir (Ten years after,Led Zeppelin) a je pozoruhodné, že Jelínek ve skupině vedle kytary také zpíval.

Za první velký opěrný bod v jeho krátké hudební kariéře však můžeme považovat skupinu Expanze,která byla snad největší líhní talentů té doby a jejíž vrchol se datuje někde okolo roku 1975. Vystřídala se v ní taková jména jako M. Pavlíček, ( který se mimo jiné podle jeho vlastních slov od Jelínka zdokonaloval ve hře). Jana Kratochvílová, či bubeník P.Trnavský. Ano, někdy je právě skupina Expanze plným právem označována za legendární a bohužel posmrtně proslavenou, neboť svým stylovým zaměřením, dobou svého trvání,či kvalitní muzikantskou základnou, která ve své době napomohla vzniku některých profesionálních formací dosahujících světové úrovně skutečně připomíná osudy některých hvězd moderní populární hudby konce šedesátých let.(Yardbirds). Musíme však také vzít na vědomí fakt, že Expanze neměla v tisku téměř žádnou publicitu a když si jí začínali "kompetentní lidé" v čele s Jiřím Maláskem, předsedou kvalifikační komise a obávaným komunistickým cenzorem ,bylo již pozdě, neboť se skupina rozpadla. Bohužel, neboť za daných podmínek by i sebestoprocentnější kolektiv měl problémy s výdrží. Od července 1976 se stává J.Jelínek profesionálním kytaristou ( zaměstnavatel SKKS ) a získává nejnižší stupeň kvalifikace - 140,-Kčs za vystoupení. ( Pro porovnánání Martin Koubek přibližně v té době kytarista doprovodné skupiny Milana Chladila, měl 400,-Kčs za vystoupení-pozn.red.) Do té doby pracoval nejprve jako pomocný dělník v Tiskařských závodech a později jako opravář hasících přístrojů v jednom ze servisních středisek Kovoslužby Praha. Po získání třetí kvalifikační třídy se stává členem ETC, a to spolu s Fr.Franclem, V.Mišíkem, či V.Padrůňkem. Právě tato sestava ETC je podle slov mimo jiné i V.Mišíka označována za to nejlepší, a to za celou existenci skupiny. Za zmínku stojí hlavně slova našeho nejlepšího jazového houslisty J.Hrubého, který právě v oné době v ETC s Jelínkem hrál. " Tato sestava byla vůbec ta nejdokonalejší, k jaké mohlo dojít. Padrůněk byl v té době nejlepší basista u nás , ale to ovšem nic nemění na situaci, že Jirka byl téměř o třídu výše". Jan Hrubý mimo jiné také dodává, že v osobě J.Jelínka přišla česká rocková scéna o nejlepšího kytaristu, jakého kdy měla. Byl to hudebník, který si vážil všech hudebních stylů, které neměly nic společného s klišé.

Kytarista V.Veselý dokonce řadí J.Jelínka mezi elitu světových kytaristů a uvádí, že nezná osobně inteligentního hudebníka, jež by o něm neměl podobného mínění.

Na sklonku svého života, tj. někdy okolo března 1977 se Jelínek účastní společně s J.Hrubým na natáčení LP Klapkova projektu Mahagon. Zhruba ve stejné době se účastnil také rekvalifikačního řízení a získává druhou třídu (!) - 170,-Kčs za vystoupení,neprospěl totiž z marxismu-leninismu. V červenci 1977 natáčí v pražském studiu Mozarteum SP desku ETC -" Schůzka o půl páté" a " Lady Vamp ", což je také zároveň jeden z mála oficiálního zvukového materiálu, který se po něm dochoval. Říkám záměrně z mála, protože 2 EP vydané bolševickým monopolem Supraphon, ku příležitosti desátého výročí úmrtí J.Jelínka, je jen ubohoučkou náplastí na tom obrovském dluhu, jež nadále naše " progresivní" gramofonové firmy k tomuto člověku mají. A chtěl bych také vyzdvihnout to, že nebýt usilovné mravenčí práce vynaložené ze strany některých nadšenců ( L.Pavluch )- nikdy by naše hudební veřejnost nedostála ani toho mála, které po J.Jelínkovi zůstalo.

30.července 1977 se konal Jelínkův poslední koncert - Košetice. Během následující spoluhráči s ETC odjíždějí na dovolenou ale on zůstává v Praze. Během této doby dochází k prudkému zhoršení jeho duševního stavu, takže někdy začátkem září zažádá ETC o dočasné uvolnění, s tím, že si potřebuje odpočinout a chce si najít civilní zaměstnání.

8.9.1977 je s těžkými depresivními stavy hospitalizován na psychiatrické klinice V Praze 8 Bohnicích a skoro o měsíc později, 5.10. 1977 , kdy je navíkend propuštěn domů, tragicky umírá.

Žádná země na světě nezaručí svému talentovanému umělci slávu a peníze a J.Jelínkovi ani o to určitě nešlo. Země, které trpěly a trpí , ( k těm bohužel patří i ta naše), pod knutou totalitní cenzury však pouze trápí a týrá ty, jež chtějí přemýšlet a pracovat svobodně a systematicky pracuje na jejich sebezničení. Tento fakt má nesporně i svůj podíl na tom, proč drtivé většině střední a mladé generace prostě chybí určitý aspekt který by je nutil k tvorbě vlastního názoru. Důsledkem toho je , že přes všech ny discotéky a lascivní videoclipy jim nezbývá čas se seznámit s tím co má hodnotu skutečnou. Když se dívám na televizní dokument "Gen- 100 Čechů dneška", kde vidím mezi elitou národa Michaela Kocába, přemýšlím o tom, proč skutečná elita většinou se dočká ocenění až in memoriam budoucí generací. Většina velikánů za svého života žila na okraji společnosti. Přes tuto skutečnost se nadále udržuji v naději, že Jelínkovo i tak značně fragmentované dílo dobude docenění, a to doufám úměrné velikosti jeho odkazu.

Jan HOLEČEK.

(za vydatné pomoci soukr.materiálů L. Pavlucha)