--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažková Ema
Název: Pouť mladé dívky
Zdroj: NN Ročník........: 0003/032 Str.: 028
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dva kilomentry od terezínské Malé pevnosti, která byla ve válečných letech policejním vězením a pobočkou pražského gestapa - leží město Terezín, ghetto, které bylo transportním lágrem pro obyvatelstvo židovské národnosti z celé Evropy. Město mělo zcela jiné zřízení než vězeňský řád pro trestnice. Byla zde i škola s vyučovacím jazykem německým, pořádaly se zde i koncerty a kulturní pořady, i když v ubohých životních podmínkách. Pro děti tu byla Kinderkuche, školní jídelna, v parku a na náměstí posedávali na lavičkách staří obyvatelé, zde se uzavíraly i sňatky. Měli tu i kavárnu - i když problematickou.

Dodneška se stává, že přijede k bráně Památníku autokarová výprava cizinců k pietní návštěvě, mají sebou i vlastní recitační soubor nebo pěvecký sbor, na zemi před Památníkem naberou lopatičkou trochu pamětní prsti z Apelplacu, a teprve když nasedají k odjezdu si uvědomí, že byli někde úplně jinde.

Nedávno se tento omyl stal i italským turistům, kteří sebou přivezli darem bronzovou sochu. Je to figurální motiv mladé dívky, který vybrali k uctění památky terezínských dětí. Tento bronzový odlitek byl pak postaven na sochařský sokl mezi vzrostlé stromy proti Herrenhausu na Malé pevnosti. Naši bývalí vězňové z cel na Kleine Festung se tehdy dosti divili, proč zrovna sem? Vždyť tady Židi ani děti nikdy nebyly.

Také já jsem chtěla na tehdejším řediteli Památníku, Václavu Novákovi, aby tu sochu oddisponoval dolů, do Ghetta. Ale pan ředitel mi odepsal, že tam v otevřeném městě by tu sochu někdo ukladl... Pořád jsem psala a vysvětlovala rozdíly mezi Malou pevností a Velkou pevností, ale pro dnešní veřejnost a pro mladé lidi už je to celkem nerozeznatelné. Ale my jsme k tomu vázáni vzpomínkou na naše vlastence, na českou inteligenci a odbojové bojovníky, kteří na Malé pevnosti byli vězněni. Na ženském dvoře byla např. poslankyně Plamínková, JUDr. Milada Horáková, Dr. Šámalová, Lenka Neumannová, Ing. Vildová atd. atd., také Stat-damen, jak říkali bachaři členkám našeho diplomatického sboru. Obě Nečasovy, obě Feierabendovy, vždy matka s dcerou, pokud dnešním čtenářům jména členů tehdejší naší vlády ještě něco říkají. Byly tam i příbuzné Dra Beneše, také kdejaká hajná z myslivny, která vařila pro ilegální pracovníky, Sokolky a kdejaká župní náčelnice a mnoho sestřiček od Červeného kříže. A také my, šestnáct studentek ze septimy roudnického gymnázia.

Po heydrichiádě přišel na pevnost hromadný přírůstek vesnických žen, krojované panímámy z Moravy, celé příbuzenstvo atentátníků Kubiše a Valčíka.

Ráda Vám oznamuji, že jsem přestěhovala bronzovou sochu z Malé pevnosti na Velkou pevnost. Stálo mě to mnoho dopisního papíru a korespondence, všude jsem musela dlouze vysvětlovat rozdíl mezi těmi dvěmi smutně proslulými pozemky. V dnešním prostředí a v novém uměleckém pojetí je tato skulptura poetickým mementem.

Ema BLAŽKOVÁ

----------------------------------------------------------------- POZOR!!!!!!!!! Příloha: portrét mladé ženy s textem: Portrét přítelkyně, pořízený r. 1942 v Malé pevnosti. Po 51. roce se vrátil k autorce, akad. malířce Emě Blažkové

-----------------------------------------------------------------