--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Viktorin Pavel
Název: Ekonomistní redukce lidského života...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/032 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 24.10.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Věc: Názor na příspěvek pana premiéra Klause "Ekonomistní redukce lidského života..." z ČD, 22. 10. 1993

aneb "O čem pan premiér hovořil před listopadem s okresním hejtmanem

Zaráží mne, že v době, kdy odboráři ustavují proti vládě krizový štáb, váženého pana premiéra tíží obava z možných pochyb veřejnosti o jeho vlastní "kulturnosti" natolik, že se jim rozhodl veřejně "čelit".

Uvedený "pseudoproblém" si pan premiér nastolil sám a sám na něj rovněž veřejně reaguje. Uvádí, že o tomto "aktuálním státnickém" námětu dnes polemizuje v návaznosti na své předlistopadové besedy na svém někdejším pracovišti s tehdejším profesním kolegou - rovněž socialistickým ekonomickým výzkumníkem, dnešním svým politickým rivalem, známým slovním exhibistou, panem Milošem Zemanem.

Lze pokládat za autorovu starosvětskou roztomilost, že svou kulturnost spatřuje zejména v důkladné obeznámenosti se školou doporučovanými tituly literární beletrie minulých století, jak je zřejmé z rádoby "nenásilného" zmínění svých znalostí jakéhosi Pljuškina (nikoliv Puškina) z ruské literatury, Otce Goriota od Balzaca, Moliera, Dickense a známého hitu Babička Boženy Němcové z doby našeho národního obrození.

Pan premiér nezapomněl ani uvést, že mu není cizí dostatečná návštěva kvalitních filmových a divadelních představení. Občan s "utaženým opaskem", anebo bankrotující idealistický soukromý podnikatel, po nedávném šoku s premiérova jiného veřejného oznámení, že ekonomická reforma je již úspěšně ukončena, aniž by bylo možno si opasek byť o jedinou dírku "povolit", či obstát v nerovné konkurenci s formálně zprivatizovanými státními velkopodniky, snad má být potěšen, jaký je jeho premiér brilantní intelektuál. Nejenže je "světový" odborník přes zavádění kapitalismu v Čechách, nýbrž i znalec světové a vlastenecké klasické literatury, a dokonce i "latiník", jak mohl čtenář dále shledat z premiérova, jakoby "mimochodem", v textu použitého a nijak nevysvětleného patrně latinského termínu ... "ceteris paribus".

Nyní, po ohlášeném úspěšném ukončení ekonomické reformy není divu, že premiér, kromě zahraničních přednášek o vlastních úspěších, pokládá za účelné věnovat spoluobčanům svůj čas a intelekt publikováním již pouze důkazů o své kulturnosti, po kterých patrně již materiálně uspokojená, latinu všeobecně ovládající veřejnost, po zhmotnění svých vyjasněných ekonomických cílů, asi ještě prahne.

Narozdíl od pana premiéra jsem pouhý individuální soukromý stavební podnikatel, a podle toho, co vím o materiální situaci své a řady lidí v našem státě, nepokládám dosaženou ekonomickou situaci za splnění očekávaných cílů reformy. Při mém vzdělání (průmyslovka a vysoká škola technická) ovšem oproti našemu panu premiérovi ani latinu a Pljuškina neznám a patrně jsem proto vůbec bez ambicí odborně posuzovat naši úspěšně zreformovanou kapitalistickou ekonomiku.

Mohu pouze konstatovat, že "aktuální problém", který pana premiéra v současnosti tíží, mu mohu jenom závidět a své problémy bych s tímto jeho rád vyměnil.

Domnívám se, aniž bych si troufal hovořit jménem jiným než svým, že zhlediska aktuálních priorit by mimo mne možná i někoho dalšího z občanské veřejnosti více zajímalo než sebehodnocení "kulturnosti" pana premiéra, jeho osobní stanovisko k jiným, myslím, důležitějším záležitostem.

Uvítal bych např. od pana premiéra vyjádření, kdy se kupní síla pracujících řadových občanů České republiky, a nikoliv pouze staronových, bývalou státostranou vyvolených, dnes "vrcholových podnikových managementů" a nových "elitních" ekonomicky produktivních profesí, jako prostitutek, pasáků a jiných profesionálů v sexbyznysu, narkomafiánů apod., přiblíží ke kupní síle alespoň podprůměrných mezd obyvatel zemí, které dnes po krachu komunistické ideologie máme možnost, většinou jen skoro jako "žebráci", navštěvovat.

Rád bych se dále dozvěděl, proč podle pana premiéra a jím řízené vlády i eventuální pouhé mírné zvýšení výplat výrobních pracovníků v soukromém i státním sektoru údajně vážně ohrožuje náš stát nebezpečím "nezvládnutelné inflace", takže je nutno je zarazit i za cenu poškození pracovní motivace v produktivní výrobě, zatímco produkcí nepodložené zisky českých bank, které jsou i ve světovém měřítku nadměrné a získané z doslova lichvářských úroků z půjček tuzemským podnikatelům, náš stát, podle pana premiéra a jeho vlády, nijak zřejmě neohrožuje a není potřeba je regulovat.

Pokládám za zajímavější, než téma, které vybral pan premiér, např. i informaci o tom, kdy dosud nezesnulé oběti komunistických zločinů obdrží alespoň nějaké odškodnění od našeho nového státu. V této souvislosti mi totiž není zcela jasné, kterou skupinu občanů zastupují vlády, které prioritně odškodnily četné představitele bývalé zločinecké vlády při odchodu z jejich postů, avšak k řešení nároků nemajetných a dokonce bolševismem drasticky postižených, se stále řádně nemají.

Zajímalo by mne více, než že pan premiér ví, kdo je mně neznámý jakýsi Pljuškin z literatury ruské, a že přečetl i Otce Goriota, např. i to, zda náš nový stát někdy přestane pro zahraničí "reprezentovat" člověk tak malého taktu vůči naší emigraci a tak diskutabilního osobního šarmu, jako pan Jiří Payne, jehož působení ve státnické funkci náš stát, jak veřejně známo, připravilo a dále připravuje o sympatie a finanční přízeň i našich vlastenecky cítících rodáků žijících v zahraničí. Zajímalo by mne rovněž, jak stát učiní dostupné vzdělání i studentům z nemajetných poměrů.

Tématů, která bych si od pane premiéra přečetl s větším uznáním, než která za aktuální zvolil on, mám víc.

Jako podnikatel pozoruji, že dochází k lavině bankrotů především individuálních soukromých firmiček založených podnikatelskými idealisty, protože nemohou obstát v nerovné konkurenci pouze formálně zprivatizovaných státních podniků, vedených nezřídka managementem dosazeným ještě za komunistů. Individuální soukromí podnikatelé přitom měli být pilířem nové ekonomiky a naopak neproduktivní skanzeny s centrálně dosazeným bolševickým managementem měly zaniknout. Je tomu, jak vidno, ve zneklidňující míře právě naopak. Na staronové poměry v podnicích poukazují i odboráři, jak jistě panu premiérovi neuniklo i přes jiné starosti, které jej sužují, jak nás seznámil.

Takové a podobné problémy mne tíží opravdu více, než rozvíjení elitářských diskuzí o osobní "kulturnosti" mezi bývalými socialistickými ekonomickými výzkumníky z jednoho bolševikem zřízeného zbytečného pracoviště, ze kterého se zrekrutovali dnešní vrcholní političtí prominenti.

Mohu s panem premiérem souhlasit v přesvědčení, které v předmětném článku rovněž zmiňuje, že každý normální člověk maximalizuje - jakkoli definované - "slasti", a proto se každý chová "racionálně, předvídatelně, a nikoliv chaoticky, náhodně a neracionálně".

Zhlediska souhlasu s tvrzením pana premiéra, že "každý z nás maximalizuje své slasti", musím závěrem uvést, že nechápu, jakou "slast" čerpá pan premiér z publikování svého, podle mne, katastrofálně iracionálního fejetonu.

Děkuji redakci a panu vydavateli za umožnění veřejné diskuze k tématu.

V úctě