--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Svérázná morálka ...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/032 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na kopřivnickém kongresu Občanské demokratické strany zazněly nejrůznější názory pronesené řadou delegátů. Z úst samotného pana předsedy jsme vyslechli dlouho slibovaný "zásadní projev", jehož leitmotivem byla formulace, kterou pro názornost cituji doslova: "Uměním politiky je žít přesně na nesmírně uzoučké hraně abstraktních principů a citu pro realitu". Toto nadmíru trefné vyjádření je jakousi kvintesencí holého pragmatismu - samozřejmě v poněkud pokřiveném pojetí našich občanskodemokratických liberálů - jímž se řídí celá politika ODS. Citem pro realitu, čili v podobné interpretaci protikladem oněch abstraktních principů, je zřejmě míněn komunistům vstřícný princip kompromisu, jenž se táhne jako červená nit celými čtyřmi roky, které nás dělí od listopadu 1989. Přičemž jedním z důsledků alibistického postoje vydávaného za ryzí pragmatismus je ekonomická reforma, která proběhla poměrně rychle hlavně díky kapitalisaci komunismu. Tehdy bylo bolševické nomenklatuře umožněno získat převážnou část dříve státního majetku, aniž by se kdokoliv pozastavil nad nemorálností samé podstaty zvoleného způsobu odstátnění. Pan předseda se "dopustil" ještě několika perel, např. v souvislosti se vzrůstající kritikou stále doleva se posouvající orientace naší největší strany, prohlásil, že kromě "vyčpělé levicové rétoriky", která nemá žádnou šanci na úspěch, je "ještě nebezpečnější pro naši zemi jiný druh radikální levicové rétoriky, který se sice tváří, že mluví zprava a který opakováním několika zjednodušených pouček, na kterých samozřejmě nic pravicového není (- nakolik to odpovídá pravdě posuzuje samozřejmě V. Klaus, kdo jiný; pozn. aut.), vnáší jistý zmatek do našeho, stále ještě nedefinitivního politického systému" (- zde jsem na rozpacích, zda je tím myšlen politický systém ODS či nějaký jiný, obecný ...). Dále cosi praví o zhrzených ambicích skupiny nespokojených fundamentalistů atp. Poutavá je rovněž poznámka o nemožnosti výměny starého obyvatelstva za nové a potřebě zabránit tomu, aby "minulost otravovala přítomnost tím, že se do ní přelije v takové míře, která není žádoucí". Doufám, že lze tuto formulaci hodnotit jako tvrdé slovo do vlastních řad, takovou míru sebekritiky (- chápeme-li ovšem toto vyjádření oba stejně ... ) bych od V. Klause rozhodně neočekával ! Leč dosti žertů, ještěže má ODS "kompas základní konzervativní ideologie převtělené do politického programu ..."

To však pouze na okraj. Podobným "zdravě konzervativním" krasořečněním, narozdíl od V. Klausem zmíněné rétoriky "radikálně levicové, která se tváří, že mluví zprava", se zabývat nebudu, nestojí to ani za to.

Mnohem víc mne zaujala jiná ryze konzervativní formulace pronesená stejnými ústy, jíž, možná nepřesně, cituji. Pan předseda totiž prohlásil, že subjektem, vracejícím část církevního majetku, není "komunistický funkcionář padesátých let (- svatá pravda, jde o funkcionáře poněkud mladšího !), ale český občan let devadesátých". Přestože s našimi lidovci příliš často nesouhlasím, musím tentokrát přiznat bod tiskovému mluvčímu KDU-ČSL J. Orlovi, jenž kontroval slovy, že "stejným pseudoargumentačním způsobem by mohl odpovědět, že tím vlastně říká, že tu komunistickou zlodějnu na sebe vzal český občan". A zdaleka se to netýká pouze církevního majetku, jde samozřejmě i o naše exulanty a nekonečnou řadu restituentů místních.

Konečně, do jisté míry to i platí doslova, komunistická zlodějna byla na bedra českého občana naložena právě díky "citu pro realitu" o kterém V. Klaus tak rád hovoří. Civilizované státy se obvykle řídí zásadou, že platí praví viníci ... Žel bydlím-li v uloupeném - předpokladem je jistě i dobrý žaludek - musím počítat s tím, že o lehce nabytý majeteček mohu přijít.

Vykládat věc způsobem, jakým to činí pan premiér, je stejná demagogie s jakou obvykle žonglují známí lidé zvláštního ražení či jejich napodobitelé. Jestli je právě toto ona "konzervativní ideologie" obsažená v politickém programu ODS, zachraň se kdo můžeš před podobnými konzervativci !

Bedřich KAREL