--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Z dopisů našich čtenářů
Zdroj: NN Ročník........: 0004/002 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážení,

dovoluji si reagovat na článek Vašich novin "Justice Havlova státu poslala dvaaosmdesátiletého do vězení" z čísla 33/1993, na straně 10.

Rychlé řešení, jak někoho zastrašit a umlčet, aby nehájil svoje práva a dal komunistům pokoj, je dát ho alespoň na chvíly do vazby. Ale přece jen došlo ke změně právního systému, a dnes o vazbě nerozhoduje prokurátor s policií, ale soud a doba, kdy komunista na někoho ukázal prstem a soud na základě toho vynesl rozsudek, který odůvodnil "jste vinen, protože jsme nabyli přesvědčení a odsuzujeme Vás ...", naštěstí pryč. Z článku 40 Listiny základních práv a svobod dokonce vyplývá povinnost pronést výrok "v případě pochybností postupujeme ve prospěch obviněného a ...". V případě, že by soudce postupoval jinak, byla by z toho mezinárodní ostuda, a přece jen současné státní vedení nechce veřejně přiznat, že jsou u nás základní práva a svobody potlačovány a že slavné vydání Listiny základních práv a svobod byla jen malá komedie pro západní svět.

Právě proto, že prokurátor, o kterém píšete v článku, nemá žádný důvod podat na pana Krále důvodnou a opodstatněnou žalobu, kterou by nezávislý soud přijal a rozhodl o vině, pokouší se soud obejít a nechat zavřít osobu, kterou si vybral za cíl svého útoku, do blázince a zbavit jí svéprávnosti. Je to v podstatě velmi jednoduchý způsob, jak se zbavit nepohodlné osoby, která plně využívá svého ústavního práva na nedotknutelnost soukromého majetku a práva na jeho ochranu (taktéž Listina základních práv a svobod), a ještě navíc svých ústavních práv využívá proti komunistickým prominentům. Při tomto postupu prokurátora totiž ústava nebude veřejně porušena, ale komunisti opět dosáhnou svého cíle.

Tento postup je starý a známý, a dokonce ho velmi pečlivě popsal a zfilmoval Jiří Hubač ve filmu Hřbitov pro cizince. Tento film je velmi aktuální i dnes, jelikož historie se opakuje! A dokud se neprovedou razantní kroky proti aktivním nositelům komunistické ideologie, kteří ještě stále nekontrolovatelně ovládají státní moc především v malých okrajových okresech, tak se historie i opakovat bude.

V případě, že Vás obsah tohoto dopisu zaujal, dávám Vám tímto souhlas ke zveřejnění. V případě Vašeho zájmu Vám mohu poskytnout i další informace včetně jmen. O zveřejnění mě prosím informujte. S úctou

Radovan Valášek

Kancelář prezidenta České republiky pan Václav Havel

119 08 Praha 1, HRAD

Mělník, 14. 12. 1993

Pane Havel,

dnes v 18.30 hod. jsem ve zprávách na stanici Praha slyšel Váš hlas a Vaši řeč při soudu s p. Cibulkou. Lituji, že jsem se svým 76letým otcem a 15letým synem jezdil v r. 1989 z Mělníka na Letnou a na Václavské náměstí. Nyní v r. 1993 na různých místech republiky vyhazují komunističtí kapitalisté lidi z práce. Padesátitříletý svobodný občan této republiky, o kterého si čtyřicet let čistila boty KSČ.

ing. Jiří Kvasný

Vážený pane Cibulko,

velice pečlivě sleduji politické dění v naší zemi. Proto jsem s velikou pozorností sledoval i průběh Vaší žaloby na pana Havla. Jsem bezmezně na Vaší straně a můžete se spolehnout na to, že Vás v tomto tvrzení nezklamu a udělám vše, co bude v mých silách, ve prospěch Vaší věci.

Děkuji Vám a celému Vašemu kolektivu redakce, že jste zveřejnili jména agentů StB všech zatím dostupných seskupení. Nebýt Vašich novin, nikdy bychom se nedozvěděli o lidech nízkých pudů, neseznámili se se jmény skupiny lidí nanejvýš nebezpečných pro každého občana. Tito občané totiž pracují v přísně utajovaném prostředí. Tato otřesná skutečnost má i druhou stránku. Represivní složky mají pro své další konání polehčující okolnost - vyšetřují udání.

Je neuvěřitelné, jak pan Havel dramaticky dovede obhajovat vyjmenované v seznamech agentů StB. Jakým akcentem tuto obhajobu přednáší. O obětech těchto zrůd zatím pomlčíme. Jsem přesvědčen, že pan Havel ze své funkce nenechal prověřit pravdivě a nezkresleně ani jeden zmíněný případ.

Pan Havel musí zákonitě dojít ke změně vlastního přesvědčení, že jim může pomoci sám nebo pomocí soudů. V tom případě žije v omylu. Tato charakterová provinění může odpustit jen národ, jen občané této země. Je to mravní dopad, kde bezmocnost zákonů a vyhlášek je nanejvýš evidentní.

Já mohu na druhé straně jednoznačně prokázat jen jedno, a to, že vyjmenovaní agenti StB, které znám, si žijí lépe než za komunistů v úplném dostatku a klidu. A mohu ještě prokázat, že pan Havel, jako prezident, svými jmenováními vysokých funkcionářů, k jejich klidu zásadně dopomáhá.

V této části je možné připustit, že v těch tisících vyjmenovaných agentů StB je někdo, kdo je opravdu bez viny. V tom případě věřím, že ve svém okolí bude brán tak, jaký skutečně je. V tomto případě jsme národem velice citlivým a vnímavým.

Odebírám Necenzurované noviny od samého počátku vydávání. Nikdy jsem je neviděl prodávat na veřejných záchodech, též jsem nezjistila, že by je kupovali lidé dna. Čtu a budu číst tuto stoku, neboť stoka je velice důležitá pro čistotu každého obývaného prostředí. Stoky, aby mohly odvést všechno svinstvo, musí být důmyslně tvořeny a ošetřovány, jinak by přihlehlá komunita zhynula ve špíně a posléze zamořila i vzdálená teritoria.

Závěrem bych se ještě zmínil o našem právním státu a rovnosti před zákonem. O těchto veličinách bych si dovolil doporučit panu Havlovi, aby mu někdo zajistil pár nových informací, kde by se dozvěděl pravdu. Jen z mé osobní zkušenosti mohu doložit. Podal jsem žalobu na mého zaměstnavatele, což je státní organizace zastupovaná stále komunisty. Můj návrh byl projednáván podle zvlášť jasného a jednoznačného znění zákona sedm měsíců. Dva roky bezvýsledně se snažím získat zpět zabavený majetek komunisty v únoru 1948 po mých rodičích. A najednou pan prokurátor Šmelhaus přes noc vypracuje a podá žalobu na pana Cibulku a pana Vydru. Jsem tomu rád, konečně se náš justiční aparát začíná probouzet. Musím však věřit tomu, že tato rychlost je zavádějící, neboť se jedná o činnost pochlebnou mocným. A tak je možné již nyní konstatovat, že pravda a láska nikdy nezvítězí nad lží a nenávistí.

Hlásím se plně mezi spodinu podle pana Havla, kde nás takto označil, což velice pohotově otisklo pravděpodobně jen komunistické Rudé Právo. Jsem čestný, pracovitý a nezkorumpovatelný občan, dle tvrzení spoluobčanů. Stále jsem pronásledován komunisty, které jmenuje pan prezident Havel. Nevynechal jsem jediné shromáždění na jeho podporu, byl jsem nezlomným jeho stupencem. Pro jeho podporu jsem měl vážné střety s komunisty, kteří doslovně dnes vládnou a vládli i v inkriminované době. Proto se můj vztah změnil. Nevěděl jsem však, z moudrosti našich předků, že vedle veliké lásky a nezjištného přátelství stojí nenávist a k tomu ještě prokazatelně oprávněná. Přeji Vám, pane Cibulko, i Vašemu panu Vydrovi, abyste vydrželi nápor, který rafinovaně proti Vám bude vyvíjet bolševická opozice prostřednictvím zmanipulovatelné části konzumního společenství apatického k pravdě, k bolesti druhých, k mravním hodnotám. V Klecanech, 19. 12. 1993

Ing. Zdeněk Malík

Dne 17. prosince 1993

Vážený pane šéfredaktore,

předem podotýkám, že nejsem přílišným fandou Vašich NN, pravdou je dokonce, že články některých Vašich redaktorů (kupř. B. Karla, A. Bělohoubka) přímo nesnáším. To ovšem mi zdaleka nebrání v tom, abych Vám osobně i p. red. Vydrovi nefandil ve Vašem sporu s p. V. Havlem.

Vám osobně zazlívám, že jste se nechal unést (i když to osobně chápu) a použil výrazů, které neshazují V. H., ale bohužel Vás a Vaši věc. Tak to totiž budou vidět lidé, které, při jejich sklonu k idealizování, už nezajímá to, že apologeta pravdy a lásky je s tou pravdou trochu (víc) na štíru a lásku projevuje více k bývalým komoušům než jejich obětem.

Nejvíce mne na tom ovšem síří to, že teď všichni, kdož byli uvedeni ve Vašich seznamech, budou na koni, jako kupř. paní Škvorecká, která by měla laskavě sklapnout a vrátit neoprávněně přijatý řád ŢBílého lvaŢ.

Rád bych Vám pomohl, žel nevím, jak. A nejsem sám! S pozdravem

L. Klein

Praha, 15. 12. 1993

Vážený pane Cibulko,

před malou chvílí jsem se z TV doslechl, že bude proti Vám zahájeno trestní stíhání za hanobení republiky a hlavy státu. Mám o Vás strach.

Chtěl bych vyjádřit svůj obdiv k Vám, Vašim redaktorům a Vašim novinám.

"Kladeč věnců" včera o NN prohlásil, že je to "stoka šířící lež a zlobu". Vás a pana Vydru nazval "samozvanými samosoudci, kteří jsou jen pokračovateli komunistické ideologie nenávisti, msty a totalitního odporu k právu!! Netřeba slov!!

Jsem pravidelným čtenářem Vašich novin od počátku, a tvrdím, že Vaše noviny jsou jediné v tomto státě, které píší pravdu! Tím, co "kladeč věnců" prohlásil o Vašich novinách a redaktorech, urazil nejen Vás, ale i Vaše čtenáře. Tedy i mě.

Přeji Vám hodně zdraví a síly, a Vašim novinám ještě více čtenářů.

Vladimír Drozd

P.S.

Hodně zdraví si dovolím popřát i Vaší mamince. Pozdravujte ji, prosím.

Milý Petře Cibulko,

omlouvám se za důvěrné oslovení a tykání. Viděli jsme se v životě asi dvakrát nebo třikrát, ale tím tykáním chci zdůraznit, že si velmi vážím Tvého statečného boje za pravdu, morálku a spravedlnost.

Děkuji Ti i za to, že existují Necenzurované noviny. Již i veřejně jsem někdy před rokem poděkoval celé redakci za zveřejnění seznamu konfidentů StB. Chti touto cestou znovu poděkovat ještě jednou přímo Tobě.

Pokud Václav Havel 14. 12. 1993 vystupoval u soudu jako soukromá osoba, vyjadřuji zásadní nesouhlas s jeho hodnocením zveřejnění seznamu konfidentů. Pokud vystupoval jako prezident České republiky, cítím se jako občan hluboce uražen a pobouřen, protože ať chci, nebo nechci, mluví v tom případě Václav Havel i za mne. A já se nechci před světem a před lidmi, kteří uznávají základní lidské hodnoty, stydět.

V prvních měsících roku 1990 bylo prvořadou povinností právě Václava Havla, aby se celou vahou své osobnosti zasadil o zveřejnění seznamu příslušníků a konfidentů StB. A místo toho, aby Ti poděkoval, připadám si dnes jako na absurdním divadelním představení, ve kterém soudce lituje vyšetřovatele, že si odřel ruku o vyražené zuby vyslýchaného!

Nebudeme si zastírat, že Tebou použitá slova směrem k Václavu Havlovi budou zneužita i různými pseudoestéty. Jistě by bylo šťastnější, kdyby jsi své zcela odůvodněné výhrady vyjádřil jinak. Ale když si představím, že by mne někdo postavil před úkol jedním nebo dvěma slovy zhodnotit míru provinění polistopadové vládnoucí garnitury na občanech této země, nevím, nevím.......... Asi bych také těžko nalezl slova, která by v konkrétních případech nebyla žalovatelná.

S přátelským pozdravem

Jaroslav Nosál

(předseda Svazu učitelů a školských pracovníků pronásledovaných z politických důvodů - pozn. red.)

V Praze, 18. 12. 1993

Příteli Petře!

Posílám Tobě, Luboši Vydrovi i ostatním také srdečný pozdrav. Cítím povinnost se za Tebe občansky postavit. Bylo by naivní se domnívat, že už se nenajdou žádní "urválkové ", ti byli za vlády bolševiků a jsou i nyní! Vždy budou ochotni soudit "dle v té době platných zákonů"! O tom, že to nebudeš mít lehké, jsme si již řekli při I. setkání signatářů CH 77 v Obecním domě v Praze. Již tehdy jsi byl umlčen bývalými excentristy a postkomunisty z vedení CH 77, a bylo nutné Tě nadobro umlčet. Teď se jim naskytla příležitost. Podařilo se jim na Tebe naházet takovou hromadu špíny, že jsi to prostě již nemohl unést a vyjádřil jsi se tak, jak je již veřejně známo. Chci Tě ubezpečit, že se můžeš na mne kdykoliv obrátit o jakoukoliv pomoc, třeba i finanční, i když ten můj starobní důchod je na hranici celostátního průměru. Oba a mnozí jiní víme, jak se s námi zacházelo, kolik "nakládaček" jsme dostali, my jsme si nemohli dovolit "fešácký kriminál", i když je nutné přiznat, že jakékoliv omezení osobní svobody od zločinců z KSČ, byť by to bylo jen na pouhou vteřinu času, je zločin, který by měl být potrestán.

Tohoto dopisu chci využít a vyzvat naši ústřední radu KPV, a vyzvat ji konečně k tomu, aby se za Tebe právně postavila a poskytla Ti právní pomoc. Dále ji vyzývám k tomu, aby svým rozhodnutím zrušila titul "Čestného předsedy KPV". Není přece možné, aby náš, byť "čestný předseda" veřejně hájil komunisty a celou StB spolu s jejími přisluhovači! To mravní bahno je více den ze dne viditelnější, a pokud všichni nespojíme, a to ihned, je vše ztracené. Demokracie je především kázeň a odpovědnost ruku v ruce spolu s morálkou. Pokud kterýkoliv vládní nebo stranický hodnostář začne hovořit o tom, že jsme v právním společenství, anebo že k němu spějeme, vědomě lže!

V závěru Tě prosím, nedej se, na Tvoji obranu už vystupují čestní lidé. Vyřiď pěkné pozdravení Tvé statečné mamince! Zdraví

Otakar Polák, st.důch.

V Liberci, 15. 12. 1993