--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pour Jaromír, Vydra Luboš
Název: Jednají, jednají, stále nic nemají
Zdroj: NN Ročník........: 0004/002 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

nemají Jaromír Pour, Luboš Vydra

Že naše armáda je natolik silná, že dokáže uhájit alespoň svůj majetek nabytým bezprávím totalitního zákona 169/49 Sb na úkor násilně vysídlených občanů dokazují osudy brdských obcí Kolvína, Padrtě a Záběhlá. ( V NN jsme již o tomto případu čtenáře informovali. Naposledy v č. 27/93 v článku "Vrátí armáda vyhnancům z Brd jejich domov? ") Vesnice byly násilně vysídleny v roce 1941 fašisty a totéž se opakovalo v r. 1952 " v zájmu míru" i pod vládou komunistů. Socialistická armáda však byla ještě důslednější než Němci a vesnice srovnala hned za patami vysídlenců.

Katastrální území obcí bylo začleněno do vojenského prostoru Brdy a byly na něm vybudovány protitankové střelnice. Chuť ke střílení, která byla na počátku vysoká, po listopadu ochladla natolik, že v roce 1992 tu již byla provedena pouze jedna ostrá střelba. Třebaže letité stromky a keře vypovídají o nevyužívání střelnice, zlí jazykové tvrdí, že není tomu tak s chatou po Martinu Dzúrovi. V ní prý čacké žranice dosahují pravé vojácké velkoleposti. Rovněž tak střelbu na lovnou zvěř je prý slyšet častěji, než cvičnou střelbu vojáků. Přízvisko, že katastrální území obcí Kolvín, Padrť, Záběhlá je "generálské léno" zní o to pravděpodobněji.

Rodáci tohoto kraje usilují od roku 1991 o restituci a dosud nedosáhli konkrétního výsledku a to i přes skutečnost, že ČNR dne 16. 4. 1992 ve svém usnesení uvádí: "... aby byly odstraněny další majetkové křivdy... zejména podle zákona o vojenských újezdech z roku 1949". Taktéž v záznamu učiněném na Úřadu vlády ČSFR dne 11. 12. 1992, za účasti předsedy vlády ČSFR p. Stráského a náměstka min. obrany p. Pospíšila se uvádí: "... Skutečnost, že se nemovitosti nacházejí ve vojenském újezdě, nezbavuje bývalé vlastníky možnosti, aby uplatnili právo na vydání nemovitosti..." Generální štáb ČA a Vojenská ubytovací a stavební správa však mají opačný názor.

Od 24. 2. 1993 jednají rodáci s panem ministrem Baudyšem. Vzhledem k tomu, že však ani po několika měsících nebylo dosaženo konkrétních výsledků, požádali o slyšení před Branným a bezpečnostním výborem sněmovny poslanců. Mohli tak poznat rozdíl v jednání. Zatímco Ministerstvo obrany s rodáky alespoň hovoří a odpovídá na dopisy, i když nikoliv vždy k uvedeným faktům, Branný a bezpečnostní výbor se do dnešního dne vůbec neozval.

Rodáci již vyčerpali všechny možnosti, aby bylo o jejich nároku na restituci rozhodnuto. Pokud se nedočkají v dohledné době naplnění svých práv, jsou rozhodnuti vyslat své zástupce před úřad vlády a poslaneckou sněmovnu. Vyhnanci z Brd tak chtějí svoji celodenní přítomností příslušným činitelům připomínat, aby se zabývali řešením jejich požadavků.