--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Obyčejný redakční den
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Existuje - li novinářské nebe, pak redaktoři NN do něho určitě vstoupí rovnýma nohama, ke stolům plným ambrosií a nektaru. A to nejen díky situacím, které jsou našim čtenářům už tradičně dobře známé, jako zablokovaná distribuce Necenzurovaných novin, nenávist rudých brachů i těch s inovovanou povrchovou úpravou a pod.Očistec zvaný redakční služba se pokusím přiblížit na mé službě 24. ledna.

Na redakčním stole se od rána kupí dopisy vás, našich čtenářů. Jejich pročítání se průběžně prolíná s drnčivým zvoněním telefonu a pískáním faxu - protože už se opět se naplňuje doba, kdy se na " Necezurované noviny " obracíte s materiály, jejichž zveřejnění jinde je sametovými politiky zablokované.

Dopoledne mezitím prodám několik triček a knížek a samozřejně Necenzurovaných novin, které na stáncích nejsou k dostání.Trpělivost s čtenáři, kteří považují redakci za psychologickou poradnu se mi už stalo samozřejmostí. Přesvědčit hosta, že, tykadla, která mi ukazuje, jsou je jeho sugescí, či jeho sledování tajnou služnou prostřednictvím televizní obrazovky je technicky neproveditelné, mám už v malíčku. Myslím si, že i renomovaný psycholog by si při naší práci přišel na své.

Ale teď zpátky ke 24.lednu. Ráno přišel starší muž. Odmítl se sice představit, ale zato se vehementně scháněl po materiálech, které mi prý osobně v listopadu předal. Mé ujištění, že ho vidím poprvé a že si mě nejspíš s někým plete, přešel jako krajinu. Zato začal šeptem důležitý rozhovor. Tajně mi sdělil, že rodina pana presidenta dostala v resituci Němci zkonfiskovaný židovský majetek, konkrétně vilu na Barandově. Dnes je v ní Argentinské velvyslanectví. Opět šeptem mi odmítl říci své jméno, výpověď - byť anonymní na diktafon byla pro něj také nepřijatelná.Písemné podklady sice tento pán vlastní, ale rozhodně je nikomu nevydá. S rukou na klice u dveří mi resolutně sdělil, že dokud si tuto kausu v NN mnou zpracovanou nepřečte, bude si stěžovat. Dovolím si poznámku - psycholog či psychiatr by se asi zasmál, ale v NN se událo už tolik provokací, které jsou posléze za účelem diskreditace NN či redaktorů vytahovány na světlo na stránkách levicového tisku ( hlavně Rudého práva ), že musíme sledovat všechny situace s chladnou hlavou.

Jak 24. ledem začal, tak i skončil. V l8,l5 zvednu sluchátko řinčícího telefonu. A bylo to tady. "Všechny vás sejmeme, jestli si myslíte, že StB přestala pracovat, tak se pletete. StB je věčná." (Konečně proč ne, to že StB je věčná, to je realitou, stejně jako věčně oblíbený Lenin v prohlášeních KSČM.) "Okamžitě přestanete psát o Viktoru Koženém a Harvardských fondech, nebo vás sejmeme.... " Ujistila jsem mluvčího přetransformované l. správy StB, že takový konkrétní důkaz o životaschopnosti a pracovní iniciativě těch, kteří svého času přísahali na vlajku, jistě potěší i samotného ministra vnitra.

Zachvíli znovu zvoní telefon. Prosím čtenáře o prominutí vulgarit, kterých se douštím nerada. Cituji : " A ty, ty svině chcípneš hned dneska, čekáme na tebe venku!"

Policie v Krakovské ulici ani v Hybernské ulici v Praze mé oznámení nepodceňovala. Naopak. Kárala mně, abych nebagatelizovala a dokonce mi byl nabídnut odvoz domů s doprovodem. Dohodli jsme se na kompromisu, že se dostavím druhý den k zaprotokolování. Myslíl si totiž, že policie je víc potřeba na ulici při postihování běžné kriminální činnosti, protože kapsářů, prostitutek, násilníků je zatím ( díky bohu ) víc než teroristů.

Snad nebagatelizuji.... Tak co si myslíte, kam až sahá nenávist rudých brachů a nenávist těch s novou povrchovou úpravou?

Iva Sedlářová