--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Venzara František
Název: O odpovědnosti za užívání moci
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 06.09.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na Evropském kulturním kolokviu, které se konalo v Praze od 6. do 11. září 1993 pod motem "Pravda nás osvobodí", prezident Václav Havel řekl: "Pro systém bylo charakteristické - a to na něm bylo svým způsobem ďábelské - že velmi systematicky rozšiřoval odpovědnost za věci obecné na všechny. Všechny jakoby do sebe vtahoval a činil spoluodpovědnými - tím, že je nutil mlčet, že je nutil manifestovat, chodit k volbám a tak dále. Tím, že odpovědnost takto rozprostíral na celou společnost, tak se z ní zároveň do jisté míry vyvazoval." (Citát je převzat z článku Pravda i lež mají dvě strany, uveřejněném v Lidové demokracii ze dne 17. 9. 1993). Z knihy Václava Havla Do různých stran dále cituji: "Za Pavlem Wonkou. Loučíme se s mladým mužem, který podřídil svůj život jedinému cíli: boji za to, co nazýval právní kulturou. ... Svůj díl odpovědnosti za Pavlovu smrt nenesou jen lhostejní a otupělí soudci a prokurátoři a demoralizovaní vězeňští činitelé. Nese ho celá společnost, která dopustila onen úpadek právní kultury, a tím i úcty k lidskému jedinci. Nese ho tedy i každý z nás. A na každém z nás je, aby způsobem přiměřeným jeho možnostem a schopnostem zesílil - tváří v tvář této oběti - svou snahu zasazovat se o vítězství pravdy a práva."

Především je třeba říct, že komunistický systém v únoru 1948 převzal celou státní moc a s ní převzal i celou odpovědnost za výsledky užívání či zneužívání této moci. To, co tato moc velmi systematicky rozšiřovala na všechny, nebyla spoluodpovědnost za zneužívání této moci, ale nevědecká ideologie této moci, nezdravá závislost na vládnoucí moci a demoralizace, která zasahovala všechny oblasti lidského života. O možnosti ovládaných zasahovat proti vůli vládnoucí moci do věcí obecných Václav Havel ve své knížce O lidskou identitu napsal: "Konflikt jedince se společenskou mocí nemůže skončit jinak než porážkou izolovaného jedince." Podobně se vyjádřil i předseda federální vlády ČSFR Marián Čalfa: "Jestli v něčem tehdejší státní moc fungovala efektivně, tak to bylo právě v tom, jak dokázala člověka sešrotovat." (Lid. noviny z 11. 7. 1990). Na politické moci se nepodílela touto mocí ovládaná společnost, ale vybraní lidé, jimž byla část této moci svěřena, a spolu s ní i příslušná část odpovědnosti. Dále k těmto lidem patřili organizátoři, návodci a pomocníci, kteří se státní mocí spolupracovali.

Podobně jako muž, který znásilní ženu, nemůže přenést ani část své odpovědnosti na svoji oběť jen proto, že oběť se málo bránila, případně se nebránila vůbec, poněvadž muž byl ozbrojen, vyhrožoval a žena věděla, že je všeho schopen - podobně je tomu i v případě politického znásilnění občana a jeho přirozených lidských práv totalitní státní mocí.

Odpovědnost ovládaných však přesto existovala, ale jen za používání vlastní moci vzhledem k přírodnímu mravnímu zákonu (MZ), o němž zástupce Francie v Norimberském procesu Champetier de Ribes řekl: "Tím, že prohlásíte za zločinné kolektivní organizace, tím, že připomenete slavnostně světu, že nad libovůlí lidí a vlád je mravní zákon, který zavazuje jak lidi veřejně působící, tak soukromníky, jak národy, tak jednotlivce, a že je zločinem tento zákon porušovat, váš odsuzující výrok přispěje mocně k velikému dílu univerzální pacifikace." I o tomto zákoně platí, že neznalost zákona neomlouvá. Dodržováním či nedodržováním tohoto zákona si lidé připravují lepší či horší osud. A je-li zákon, existuje i Zákonodárce.

František VENZARA