--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Balada o močůvce a hnoji
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra

Autor objevuje, že ho již nebaví psát pouze o Havlovi

Vzhledem k tomu, že jsem již v poslední době zhnusen psaním o politickém životě u nás, hledal jsem o mnoho čistší téma až jsem jsem jej objevil a vyjádřil v této baladě o močůvce a hnoji. Za tím účelem jsem přijal pozvání pana Šenkýře z Jenče u Prahy, který mne zaujal, když jsem ho spatřil jak na Václavském náměstí zhluboka prodýchává plíce, jako by se nacházel někde na vrcholu Kriváně. Jak mi sdělil, přijel prý do hlavního města, " aby se nalokal čerstvého vzduchu" , kterého je u nich na venkově prý již žalostně málo. Vida můj zájem naložil mne do automobilu a odvezl, jak sám to nazval, do "pekla slepičích lejn". Cestou si smutně pobrukoval spirituál, který jak mi se slzou v oku sdělil, věnoval velké lásce svého bouřliváckého mládí:

Píseň pro Helenku Vondráčkovou Jak je krásná naše ves.

Za stodolou, kde páchne hnůj, měsíc svítí ve své kráse.

Za stodolou, kde smrdí lejno Tam je drahý, domov tvůj i můj

V pekle slepičích lejn

V příšerném puchu tu poskakuje rozhořčený pan Šenkýř, jeden redaktor NN, fotograf "srpna 68" pan Dobrovolský a vedoucí MYKOINTEGRY. Jméno posledního nebylo zjištěno, neboť po našem dotazu utekl daleko do polí a vrátil se zpět, až když jsme mu přísahali, že se ho ptát již na ně nebudeme. Pak se mezi námi rozvinul tento poněkud temperamentní rozhovor. Šenkýř: "Toto území patří bývalým statkářům. Za komunistů se tu však postavily tyto nesmysly, nestvůry, které nikdo neschválil, jako třeba toto hnojní plato, které se používá k takovému zvěrstvu na lidech. Je potřeba, aby to bylo přemístěno mimo obec, aby jí to svým smradem neobtěžovalo. Vedoucí: " Aby to vás!, neobtěžovalo..."

Šenkýř: " Proč mě. Já vám seženu spousty lidí jinejch, kteří si na to stěžují. Poďte se mnou. Třeba tamhle u tý benzínový pumpy, těch se zeptáme."

Vedoucí:" Jak sem ale takhle můžete přijít, volně do aerálu s cizím člověkem."

Šenkýř: "Tak si stěžujte! Já chci aby jste si na nás šel stěžovat!"

NN: " Tady je má legitimace Syndikátu novinářů." Vedoucí: " Máte pocit pane redaktore, že ta jímka přetýká?" NN: " Nevidím, že by přetékala, ale pochybuji o tom , že když dlouho prší, tak že to tahle plocha pojme. Nebylo by tedy přeci jenom lépe uvažovat o tom, aby se to celé přemístilo někam jinam."

Vedoucí: " Není důvod."

NN: " Není důvod?" Závidím vám jak jste se vším hned hotov. "

Vedoucí: " Plato bylo postaveno před čtyřmi roky..." Šenkýř: " Bez povolení občanů. Těch majitelů pozemků." Vedoucí: " Tehdy byla jiná doba. Proč jste ale neběhal kolem toho tehdy? "

Šenkýř: " Pane já už jsem si stěžoval i za komunistů, ale nbylo mi to nic platný."

Všichni pohlížíme do jímky, o které se nám vedoucí snaží namluvit, že je izolovaná, ale ve které vidíme po stranách zlověstné trhliny. Jestli tohle neprosakuje, tak už nic na světě. Vedoucí se nás snaží přesvědčit, že jak zaprší, tak hnůj z hromady elegantně ztéká kanálkama do jímky. Moc přesvědčivé to však není. NN: " Nemohu se stále zbavit dojmu, je to přeci na kopci, že by ta hromada hnoje a to co je v jímce neprosakovalo."

Vedoucí: "Dobrá vezmeme to po částech." Snaží se nás přesvědčit, že ještě za soukromníků zde statkáři měli kravíny a z nich šel hnůj rovnou na hromadu. Zapršelo a stékalo to dolů a ony možné prosaky a obsahy dusičnanů v půdě jsou ještě z těchto starých jímek. Není ale problém tyto jímky vybrat a problém bude odstraněn.

NN: "Proč to do dnes nebylo udělané? " Vedoucí: " Kdo by to dělal? My to máme v nájmu pouze asi dva roky."

NN: "Vy tady někde blízko bydlíte?" Vedoucí: " Ne nebydlím. Ale pár našich zaměstnanců je odtud."

Šenkýř: " Bydlí však na opačném konci obce a tam jim ten zápach nejde."

NN: " Jak to vypadá s oním statkem, který je asi tři kilometry odsud? V polích, mezi Uhonicemi. "

Šenkýř: " Tam je to prázdný". Jak jsem se dozvěděl není tam v širokém okolí hospoda, proto se tam nedá pracovat". Vedoucí: " Zde byly vždycky statky a proto to také vždycky páchlo. Existují snad nějaké pachometry?"

NN: " Já se pamatuji na statky z mého dětství. Žádný z nich nepáchl ale tolik jako toto. Tohle je přímo na zvracení. Je vidět, že nic tu není děláno přirozeným způsobem jako se to dělávalo dřív. Toto je vlastně chemická továrna. Je pravda, že pachometry neexistují. Nikdo tedy nemůže změřit trápení těch lidí, kteří zde v okolí bydlí. Jsem tu deset minut, ale musím vám říci, že bych tu za takové situace bydlet nechtěl. Řekněte mi chtěl by jste tady bydlet vy? "

Vedoucí: " Já tady dělám deset dvanáct hodin. A to je víc než tady tito lidé bydlí."

NN: " Práce je ale něco jiného. Vy jste za ní přece placen a rozhodl jste se pro ní dobrovolně. Jak k tomu však příjdou idé zde? Nezdá se vám, že je to obtěžování? Kdo vás podporuje, aby to takhle zůstalo?"

Šenkýř: " Rozhodli o tom komunisti." Vedoucí: " To je nesmysl!"

Šenkýř: " Když je bezvětří, tak se přímo dusíme. Když jdu na zahradu česat jablka, musím se vrátit, protože bych se pozvracel."

Vedoucí: " Mně se to nezdá tragické. Ale to je věc názoru. Když tak bojujte dál za svoji pravdu."

NN: " Myslíte si, že kdyby třeba v některé bavorské obci taková věc byla a její občané se rozhodli, aby byla zrušena, máte za to, že by to vyhráli a nebo prohráli?"

Vedoucí: " Nevím jak je to v Bavorsku, ale vím, že tyto výrobny jsou na příklad v Holandsku, asi tak padesátkrát větší a jsou vedle města.

NN: " A jak je to tam vyřešené se zápachem?" Šenkýř: " Vůbec to nesmrdí."

Vedoucí: " Je to úplně stejný." NN: " Vidím, že to nerozhodnem. Chtělo by to jet se tam přímo podívat.

Šenkýř: " Postavilo se to s podvodem. V roce 1986 se bojovalo proti tomu, aby na nejvyšším místě obce bylo hnojní plato. A v tom do toho vstoupili oni, že musejí zde udělat tuhle výrobu.

Vedoucí k Šenkýřovi: "Nemluvte o tom, co neznáte!" Šenkýř poskakuje kolem: " Víte, tohleto je zbytečný. - Řekněte odkud vozíte tu kejdu."

Vedoucí: " Ta je v Chýni."

Šenkýř: " Neříkejte, tam není!" Vedoucí si stojí na tom co řekl a pokračuje, že s Chýně se to vozí za " drahé " peníze sem a zde se to míchá." Tady ten substrát se propařuje, zraje a to co odchází nahoru, to není žádný smrad, to je pára. Chcete to otevřít, aby jste viděl, že to nesmrdí? V té konečné fázi to nemůže být cejtit, protože ten dusík se z toho dostane."

NN: "To máte pravdu. V té poslední fázi to nesmrdí..." Vedoucí: "Ano, přímo to voní."

NN: Ale zato v těch fázích předešlých to zapáchá strašně. Šenkýř vzrušeně poskakuje: " Je to přesně tak, jako když budete chodit na záchod a pak si ty lejna budete míchat v obýváku."

Vedoucí: " Právě proto musíme mít ty kontrolní jímky..." Šenkýř: " Já o ničem takovém nic nevím. Jen to, že nám jeden čas tekla hnědá voda. Jde o to, že tady do války byly jen zahrady." A tady ty zahrady budou zase!"

Vedoucí:" Nebo bude válka."

Šenkýř: " Žádná válka nebude. Ale taky nebude tady žádný Smraďochov. Teď obejdeme lidi a sebereme podpisy. Jsem přesvědčen, že to minimálně nesnesitelně smrdí dvě třetiny roku."

NN: " Takže vy si myslíte, že to obhájíte, když je to na soukromé půdě? "

Vedoucí: " Nevím, ale myslím si, že i když je to soukromá půda, bylo tu postaveno něco co stálo velké peníze a tak co s tím? A těch střetů zájmů tu bude víc. Jsem přesvědčen, že je to v obecním zájmu."

Šenkýř: " Chápu, že je to na pěstování těch hub ta nejlepší věc, že se dá na tom vydělat spousta peněz, ale neměl by člověk s tím nikoho obtěžovat a znepříjemňovat mu tím život. Oni jsou ovšem tak rafinovaní, že když příjde kontrola, tak okamžitě s tím smradem přestanou. No prostě nedají se chytit."

Co na to ostatní?

Ptáme se pana Kučery vyhlížejícího z okna. " Takže jak to smrdí?" Pan Kučera si znechuceně odplivne: " Šíleně!" NN: " Dá se na to zvyknout." Pan Kučera: " Ne, na to se nedá zvyknout. Ale záleží na počasí a jak fouká vítr. Provoz však jede v sobotu i v neděli. Nejhorší je to v noci, když jsou vedra. Zápach vám zaplní byt, běžíte zavřít okna, ale to co vám v bytě zůstalo, nemáte kam vyvětrat. Když slepičí lejno vykvasí, nemusím vám říkat jak smrdí. Ono třeba to jedovatý není, ale vydržet se to nedá."

NN: " Šéf MYKOINTEGRY tvrdí, že protestujete hlavně proto, že vám jde o ŢZimmerfraiŢ. Je to pravda?

Pan Šenkýř a pan Kučera, svorně jeden přes druhého rozhořčeně protestují: " Ne, to není pravda. Ten člověk si vymejšlí." NN: " Ale i kdyby vám šlo o ŢZimmerfraiŢ. To je smysl bolševismu. Do široka se všude roztáhnout a druhé lidi v jejich právech omezovat."

Zastavíme za hlavní silnicí, která rozděluje obec na dvě části a po které auta se řítí jedno za druhým, dvě občanky. Pan Šenkýř mne představí s tím, že jsem od novin a ptá se, co říkají tomu smradu ze slepičárny. Ženy na mně vyděšeně pohlížejí a jedna z nich povídá: " Já nevím. Já nic necítím." Vzápětí nato je, téměř jako za trest zahalí štiplavý dým z výfuku projíždějícího náklaďáku. Potkáváme muže, který se vypotácel patrně zrovna z hospody. Na náš dotaz odpovídá: " Dříve jsme měli hnojiště před domem a také nám to nevadilo. A já mám rád ty houby, tak mi to je jedno." Dovídáme se, že bydlí na opačném konci obce. Jestli má však radši houby než štamprlata, na to jsme se ho jaksi zapoměli zeptat. Další ženy odpovídají: " Nemusíme nic říkat. Stačí, když přejdete tady k Šenkýřům a ucítíte to sám."

Proč starosta za ODS sedí na střeše Jdeme vyzpovídat starostu, který sedí na hřebenu střechy svého domu a dalekohledem pozoruje oblohu. Na náš dotaz, co tam proboha dělá, odpoví, že se snaží rozpoznat poznávací znaky letadel i s čísly. Tak mu totiž poradili zodpovědní činitelé, že to má udělat, než si příště půjde stěžovat na letadla, která neoprávněně létají příliš blízko obce. Abychom ho nerozptylovali, vylezeme za ním na střechu také a pan starosta nám potvrzuje naši doměnku, že když bude tři dny pršet v jednom kuse, že všechny jímky MYKOINTEGRY přetečou a jejich obsah se rozlije na pozemky majitelů pod vrchem, kde jsou zásobárny pitné vody pro jižní obec. Pokud by prý přišel někdo ze zodpovědných hygieniků, tak to tu okamžitě zavře. Odbor životního prostředí sice funguje, paní Lišková se tu jednou proběhla, ale aby se zabýval právě tímto, to ho ani nenapadne. Obec má patrně štěstí, že se nachází v nejsušší oblasti Čech, kde nikdy neprší déle než dvaapůl dne.

Tajné radosti občanů obce Jeneč Nedávno tu byla "fekální válka", při které si sousedé vyhrožovali vraždou, protože jedni pouštěli fekálie v noci do dešťové kanalizace, odkud se to dostalo těm druhým do studně, atd. Hraví občané Jenče to dělají tak, že si nejprve zabetonují vlastní kanály před vchodem, aby jim nesmrděly a pak za tmy nelitují námahy a fekálie nenápadně přečerpávají. Této napínavé zábavy se zúčastňuje až 80 % voličů, neboť ve vsi není dořešená kanalizace. Inu komu by se chtělo dát 300 Kčs za vyvezení jedné cisterny. A tak tedy to čím je trápí zdejší podniky, dělají si k radosti své a zlosti ostatních, sami navzájem.

Jak lobbysté mění venkov

JUDr. Tišovský, který zastupoval firmu MIKOINTEGRU v jednání s Obecním úřadem se prý dušoval, že to všechno bude dokonale ekologicky čisté a že žádný zápach kolem toho nebude. Situace však je taková, že Státní statek sváží všude po okolí žumpy občanů a vozí jim to na plato nahoru. Za den tam přijede až šest cisteren. Zemina je již prý prosycená tak dusičnany, že i kdyby se to vše zastavilo, jedy se v ní budou rozkládat ještě celá desetiletí. Obec však dosud není sjednocená. "Zatímco jedna polovina Jenče má starosti se zápachem z MYKOINTEGRY, polovina druhá má trápení s letadly, které tu proletávají od blízké Ruzyně. Pokud létala stará "tůčka" málem jim z toho vždy popraskaly okenní tabulky. Žádná z těch polovin však nemá pochopení pro trápení poloviny druhé," říká starosta a pokračuje: "Konečně, že zmizela alespoň ta volně uložená chemická hnojiva. Teď do toho lilo. Oni tu měli sice uložené žlaby a nádrže kam se to přečerpávalo, ale kdyby se zde udělaly sondy, tak by se zjistilo, že půda je úplně zničená.

Jednou k letišti přijeli rakušáci, koupili tam PSVS a udělali přitom sondu ve studni, která nebyla padesát let otevřená. Zprvu jim tekla křišťálové čistá voda. Když však tu hadici vytáhli, tak byla potažená mastným černým povlakem. Zjistili, že je tu 70 cm vrstva olejů, kerosinu, atd. No a to ruzyňské letiště je od nás vlastně na dohled. Nikdo neví kolik toho svinstva napadá při startu letadel do našich polí. Nikdo neměří toxicitu. Nedávno jsme měli okresní shromáždění starostů v Dobrovizy, kde se otevřel problém, že letiště se budou rozšiřovat. Pompézní akce. Pět milionů cestujících, patnáct milionů, do roku 2000 padesát milionů, atd. S obcema však nikdo nemluvil, jaký to bude mít pro ně dopad. Budou prý přidávat další ranveje atd. Já když budu stavět na zahradě kadibudku, tak budu potřebovat mít na to od každého souseda souhlas. Jim, ale stačí že Praha a magistrát má zájem, aby tu bylo letiště, ale nezajímá je to co chtějí ostatní.

Další věc je ta, že jsme na plánu s tou dálnicí. Povedou nám jí nikoliv tak, že se udělají jako všude obchvaty. Ne, tady nám to udělají přímo v tečně s obcí. Ty ŢbrejleŢ, nebo-li nájezd na dálnici, budu mít přímo u baráku. K tomu má přes obec vést rychlodráha. Takže připočtěte si zničený vzduch, zničená voda, hluk od letadel a oni měli ještě tu drzost, že nám řekli: - Nerozčilujte se, vždyť ty vaše pozemky budou mít cenu zlata. - K tomu všemu se odvažují tvrdit, že je to v obecném zájmu." ( pokračování příště )