--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Sedlářová Iva
Název: Problém socha,most a podvraťáci
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nově přemílaný problém o přejmenování Švermova mostu a odstranění jeho sochy u Revoluční ulice v Praze, otevřený dotazem na prezidenta Clintona manž. Kapoldovými (blízkými s rod.Švermovou), zda je správné odstraňovat sochy bojovníků proti fašismu, zaujal i redaktora Expresu a učinil telefonický rozhovor s p.Stránským, předsedou pražské pobočky KPVČ na toto téma.

Rafinovaně pokládané, předem připravené otázky měli pana Stránského vyprovokovat k nějaké nepředložené výpovědi, což se sice nepodařilo, leč z uveřejněného rozhovoru po telefonu je jasné, že kdyby probíhalo vše, jak nám novinářská etika velí, pan Stránský by měl možnost říci více a jasněji. To však nebyl účel. Nejvíce mě zarazil dotaz poslední, co dělal pan Stránský v době okupace.

Na rozdíl od pana redaktora Expresu tuto dobu osobně pamatuji a proto si troufám jej poučit. Odpor národa proti fašismu byl tak spontánní,že i procento těch, kteří aktivně pomáhali v podzemním hnutí bylo neobyčejně vysoké. Mnoho jich zahynulo v koncentrácích, bylo popravených včetně celých rodin, mnoho jich přežilo a o život je připravili až komunisté. Komunisté také,jak již bylo jejich zvykem museli být ve všem první a pokud možno jediní.Protože to zdaleka nebylo pravda, upravili si k tomu účelu dějiny. Takže kdo nebyl jejich, nebyl ani protifašistickým bojovníkem a byl z tohoto svazu po roce 1948 vyloučen. Netvrdím, že se komunisté neangažovali v podzemním hnutí. Nikoliv šak tak, jak nám bylo celá léta vštěpováno a jak jsme byli krmeni bezpočtem celovečerních filmů, knížek atd. Rovněž tak, jako pomáhali členové KSČ v podzemí, byli i mezi konfidenty a nemálo členů této strany udalo své bližní.(I nestraníci ovšem. Mezi čechy byli zrádci bez ohledu na politické smýšlení)

Kdyby se všem. kteří za osvobození vlasti aktivní pomocí proti nacistické okupaci Československa měl postavit pomník a pojmenovat most, nestačily by řeky a z pomníků by byl les. Soudruh Šverma byl jedním z mnoha bojovníků, ale jeden z mála současně ideologockých pracovníků velké KSČ. A to byl záměr celého zkreslování dějin a proto pomník je více pomníkem ideologa než obránce vlasti.

Ještě nemáme pomníky třeba západním letcům RAF,našim Čechům, kteří bojovali na západní frontě. Myslím, že za ta léta mlčení, ne-li urážek jsme, když již chceme stavět pomníky více povinni jim, než těm, kteří zmíněnou ideologii zavinili mnohem delší (lety) a stejně hrůzné orgie smrti a strachu. Přesto jsem pro Janáčka a věřím, že oni by byli také. Kdysi se vyprávěl vtip. Víte co má Československo na celém světě největší? Lesy směrem na východ. Ještě po čtyřiceti letech od války se z nich vynořovali partyzáni východní fronty a dovolávali se priviegií.

Iva SEDlÁŘOVÁ