--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Nemám koho volit!
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.02.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vznikne nová strana bez komunistů?

Prvního února se v Národním domě v Praze na Náměstí míru na Vinohradech bude v 17.00 hodin konat veřejné setkání iniciativy za sjednocení pravicových sil České republiky.

Na náš článek o této iniciativě, ze které by měla vzniknout nová pravicová strana, jsme dostali mnoho dopisů, ať už od občanů, kteří se chtějí tohoto dění osobně zúčastnit, nebo od voličů, kteří píší: "Už aby to bylo! Nemám koho volit!" Zdá se, že všeobecná občanská apatie už přesáhla svůj zenit a že se kyvadlo přesunuje opět na stranu zájmu. To je ovšem pro iniciátory sjednocování pravicových sil, kterým jsme dopisy přetlumočili, velmi zavazující. A současně povzbuzující. Iniciativa se těší velké pozornosti i politiků a novinářů. Dohady a omyly jsou na denním pořádku.

Denní telegraf 15. ledna nad nepodepsaným článkem umístil titulek Kudláček zakládá novou stranu. Nevím, zda je to pomsta někoho z bývalých redaktorů Českého deníku a nebo nedostatečná informovanost někoho jiného, vím však, že tento titulek není pravda. Snaha o integraci pravicových sil není přece nic nového a byla tu dávno předtím, než pan Kudláček napsal svůj první článek o potřebě vzniku pravicové strany.

Mezi HOS, KAN, KPV a dalšími subjekty probíhaly vždy živé kontakty, které vyústily ve společnou kandidátku pod KAN při posledních volbách do parlamentů. Poučení z výsledku voleb bylo jednoznačné: volič potřebuje jasně čitelnou politickou stranu. Kandidátka složená z nezávislých kandidátů odevšad jej nepřesvědčila. Volič chce mít jistotu, že subjekt, který volí, potáhne skutečně za jeden provaz a nerozpadne se na prvočinitele, jako například kdysi OF.

Tehdejší úvahy některých politiků o tom, že debolševizace už nikoho nezajímá, a proto kandidátka KAN neuspěla, byl, jak se ukazuje nyní z reakce veřejnosti, falešný, a těžil ze situace, v nejlepším případě mohl vzniknout jako logický závěr za současné absence citu pro společenskou atmosféru.

Dalším argumentem pro vznik nové strany integrací stávajících neparlamentních pravicových skupin je trvalý posun ODS doleva. Potřeba pravice v zemi, zotavující se těžce po desetiletích komunistického šílenství, je historicky nevyhnutná. Bez ní sklouzneme do socialismu s lidskou tváří. Nikdy se nedostaneme z pasti.

Tvrdím-li, že pan Kudláček žádnou stranu nezakládá, nikterak tím nechci snižovat jeho zásluhy na tom, že integrační proces nabírá opět obrátky. Naopak. Chci však, aby veřejnost nebyla matena a aby znala pravdu takovou, jaká je.

Tedy: pan Kudláček žádnou stranu nezakládá. Zahlédla jsem jmenný seznam členů přípravného výboru, jméno pana Kudláčka tam není. Iniciativa pro sjednocení pravicových sil je společným dílem politických subjektů s podobnými programy a pravicově smýšlejících, nikde neorganizovaných občanů. Síla, která by z těchto snah mohla vzejít, zřejmě spolu s Českým deníkem někoho bůhvíproč straší ve snech. Jak jinak si vysvětlit, že zatímco HOS a KAN, kteří na jednání o společném postupu nikdy nechybí a nechyběli ani v minulosti, měli vždy problémy dostat své zprávy do tisku, jakmile se objeví pan Kudláček, jsou toho všude plné noviny?

Na téže straně Denního telegrafu je vyjádření předsedy Křesťanskodemokratické strany Ivana Pilipa, který nevidí řešení v založení nové strany, ale ve spolupráci "těch sil, které se v českém politickém prostoru už pohybují".

Ale to se přece, pane Pilipe, právě děje. Pan Pilip poznamenává, že se příprav nové strany nezúčastnila KDS ani jako pozorovatel. Je tedy odkázána, na rozdíl od KDU-ČSL, na zprávy z druhé ruky, a ty jsou většinou poněkud zmatené. Snad proto mohl pan Pilip s lehkým srdcem prohlásit, že "problémem těchto snah je, že je to spíše kritika, než alternativa pozitivní koncepce kudy na to".

Je kardinálním omylem domnívat se, že v národě českém se všichni tvůrčí duchové sešli v parlamentu a zbytek že už je schopen jen pasívně, byť s hubováním, konzumovat to, co dostane. Kolik skutečně tvůrčích lidí bylo odsunuto na slepou kolej jenom proto, aby svou prací nezastínili slávu někoho jiného, méně schopného. Kolik z nich se i potom snažilo své projekty někomu nabídnout, avšak většinou nedostali ani odpověď.

Integrace pravice už existuje, říká pan Pilip, a jako příklad uvádí jednání o spolupráci mezi KAN a KDU před několika měsíci. Své víceméně odmítavé stanovisko vůči integraci, která probíhá jinde, ve větším počtu zúčastněných a bez KDS, zdůvodňuje svým přáním, aby o spolupráci spíše uvažovaly ty existujícící složky, které mají na politiku v zemi reálný vliv. Jestli tomu dobře rozumím, má na mysli především parlamentní strany, tedy ty, které v příštích volbách bude muset občan znovu volit, protože tu nikdo, kdo by nabídl alternativu, nebude. Půjde-li za takových okolností ovšem vůbec k volbám.

Jenže, a to je vlastní jádro věci, úvaha o nové pravicové straně bez komunistů je v první řadě reakcí na přibývající hlasy, které s naléhavostí SOS slyší člověk na každém rohu a denně čte v dopisech: Nemám koho volit!

Jitka Studničná