--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Téma pro samomat?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 029
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Předseda Poslanecké sněmovny pan Milan Uhde poskytl Jaroslavu Kroupovi rozhovor na téma špinavých peněz, v němž veřejnosti objasnil své postoje a názory. Rozhovor otiskly Necenzurované noviny v č. 1/94. Vážnost tématu a vysoká ústavní funkce pana Uhdeho dovolují učinit si v dané otázce zneklidňující obraz o smýšlení našich vysokých politických představitelů a názoru vedení ODS.

Milan Uhde nepopírá existenci špinavých peněz, ani fakt, že se naše republika může stát místem, kde se tyto peníze stékají. Je si vědom i toho, že se staly mocností a hrozí se stát politickou silou podobně jako totalitní systémy. Jako předseda zákonodárného sboru nás však odkazuje k "lidstvu", které podle něj před špinavými penězi stojí jako před novým jevem s tím, že svůj úkol spatřuje ve vývoji nových "obranných" prostředků před vznikem nových totalitních struktur. Dějiny nás však poučují, že "lidstvo" nic nevymyslelo. Vždy to byly zcela konkrétní společnosti a národy. Základy evropské vědy vytvořili antičtí Řekové, pilíře humanismu byly položeny starověkými Řeky, Římany a Židy, průmyslová revoluce tvoří největší přínos anglického národa naší civilizaci, v naší době usilují Švýcaři, Italové a další národy o tvorbu obranných mechanismů právě proti špinavým penězům a organizovanému zločinu atd. V roce 1990 nám v otázce špinavých peněz specialisté demokratických zemí nabídli své zkušenosti a švýcarská vláda šla dokonce tak daleko, že byla ochotna zpřístupnit bankovní údaje o našich občanech a organizacích. Šance zůstala nevyužita k velké škodě naší občanské společnosti. Fenomen špinavých peněz se tak stal velmi vážnou hrozbou.

Privatizace jako klíčová systémová změna ani při důraze na její rychlost nebránila tvorbě obranných prostředků proti praní špinavých peněz a ekonomické transformaci komunistické moci. I v předlistopadovém režimu existoval daňový systém a povinnost zdaňovat své příjmy, které se právě zdaněním stávají legálními. V zabránění rozkrádání státního majetku mohla účinně pomoci právě kontrola odsunutá "z důvodu rychlosti privatizace" na vedlejší kolej. Chyběla politická vůle a tak se miliardy nomenklaturními komunisty nakradeného majetku mohly vyprat stejně jako peníze získané ekonomickým a organizovaným zločinem, který působil v součinnosti s komunistickými bosy a často jimi byl řízen. Stačí si uvědomit jen stezky vexlu vedoucí od pěšáků do vládních kabinetů jejich bankéřů, černý trh s elektronikou v rozsahu, který neunikl pozornosti ani tehdejší bezpečnosti a podobně. Volání veřejnosti po obraně proti špinavým penězům není kázáním morálky či projevem závisti. Je výrazem niterné úzkosti a občanské starosti pramenící v současném dění, které se zdá směřovat opět do nám důvěrně známého a Franzem Kafkou popsaného odcizeného světa. Úzkost a starost mají navíc také svoje iracionální téma, které může vyústit v politický extremismus, beznaděj, ale i bezohlednost a brutalitu.

Snadnost s jakou se naši politikové z ODS a ODA přes otázku špinavých peněz přenáší začíná vytvářet téma jejich politického samomatu. Ani strašení Ing. Tomáše Ježka CSc. "revolučními tribunály", které by nám lezly do peněženek, či permanentní revolucí ve zřizování "úřadů na kontrolu špinavých peněz" brzdících rychlost systémových změn není východiskem z labyrintu této původně specifické šachové úlohy. Obdobné výroky jejich autory usvědčují z šachové slepoty. Pokud jsou plně integrovanými a suverenními osobnostmi a nehrají roli neznámého autora a neznámého scénáře "dohod národního porozumění", pamatujících i na jejich honorář. Naše státní orgány měly od počátku dostatek sil a odborníků způsobilých prověřit prokazovaný původ peněz. Politická psychastenie a odlákávání občanské pozornosti pomlčkovými a dalšími válkami bohužel učinily ze systémových změn pračku na špinavé peníze, hrubou záplatu pana Uhda, jímž je proces rozkrádání, i zmíněné téma politických samomatů. Ke škodě občanské společnosti, Milana Uhdeho, Tomáše Ježka, starobní důchodkyně paní Jetelové ve Lhotě... a ku prospěchu formujících se nových či staronových totalitních struktur. Přál bych panu Uhdemu i sobě, aby nemusel za deset let sedat k psacímu stolu a zápolit se slovy nad další variantou "Záhadné věže v B."

Pavel Blažek