--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Mám ráda slušné lidi
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 04.11.1993 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
S paní Ing. Ludmilou Klofovou jsem poprvé hovořil dne 4. listopadu na tiskové konferenci pořádané Klubem angažovaných nestraníků po jejím propuštění formou "reorganizace" z MZe a funkce ředitelky odboru kontroly tohoto ministerstva. Věděl jsem o snahách "neutralizovat" ji, a tak jsem se jí při práci na stati Hra o Prazdroj a paragrafy vědomě vyhýbal ve snaze neztížit její pozici a práci jejího týmu, které si vážím i proto, že je hodna latinského virtus - těch občanských ctností, které v ranné republice staří Římané přisuzovali mužům. Zájem čtenářů a vývoj událostí mě přiměly požádat Ing. Klofovou o rozhovor. Žádosti bylo vyhověno. Naše interwiev se odehrálo v čase, kdy byla podle hromadných sdělovacích prostředků ukončena kauza privatizace Plzeňského Prazdroje, která byla pro ing. Klofovou kariérně osudová, a v čase, kdy ODS sdělila veřejnosti, že se bude důkladně zabývat šlechtickými restitucemi, jevem, který rovněž nese výraznou pečeť kontrolní činnosti týmu Ing. Klofové a jejího úsilí o právní čistotu uvedených procesů. Události a energická povaha Ing. Klofové zvrátily připravený scénář tak osobitě, že zveřejňuji přepis části magnetofonového záznamu s vědomím svého profesionálního prohřešku, kdy jsem se přes Prazdroj probil k následujícím otázkám.
Ing. Dušek se ve své neurčité odpovědi na Váš dopis zveřejněné v Necenzurovaných novinách č. 2/94 uchýlil k nesrozumitelné narážce: "Vaše kulacká minulost je totiž vrozená a nezaviněná, zatímco členství v KSČ bylo dobrovolné a z vlastního rozhodnutí." Co tím měl na mysli?
Nevím co tímto výrokem sledoval. Nikdy jsem členkou KSČ nebyla. Pocházím z Myslína u Písku z rodiny středních rolníků. Moji rodiče a příbuzní dřeli na dvaadvaceti hektarech. Náš rod zde vlastnil i mlýn. Ale neměli jsme bídu. Můj původ mi měl v roce 1963 zabránit ve studiu na střední škole. Učila jsem se na samé jedničky a tak jsem díky pomoci kantorů a slušných novinářů, kteří můj případ hnali tehdy hodně vysoko, mohla vystudovat střední zemědělskou školu. Měla jsem historické štěstí, neboť mě v létech uvolnění vzali navzdory mému původu na VŠE zemědělský směr. Tak jsem se stala inženýrkou. Okupační léta jsem prožila jako matka dvou dcer. Velmi jsem se věnovala rodině. Rodina je nejvyšší hodnota. O tom mě přesvědčují dnešní dny. Nebýt manžela trpěla bych po vyhození z MZe vážnou existenční nouzí. Učinila jsem trpkou zkušenost. Po listopadu 1989 jsem se s vervou pustila do díla, které se tehdy nazývalo cestou do Evropy a budováním právního státu. Vždy jsem dělalo to, co naši politikové veřejně prohlašovali. Můj příběh mi ukázal rozdíl mezi slovy a činy politiků. Byl pro mne zklamáním. Přestala jsem prioritně rozlišovat pravici a levici. Mám ráda slušné lidi. Bez rozdílu vyznání a politického přesvědčení. Ve své práci nacházím radost a uspokojení v nezištné pomoci mým spoluobčanům, kteří se nedokáží orientovat ve složité problematice naší doby a její komplikované legislativě. V tomto smyslu svou práci dělám dál i po propuštění z MZe. Chtěla bych ještě připomenout slova prezidenta Václava Havla, který na podzim loňského roku v Hovorech z Lán varoval před nebezpečím lhostejnosti občanů vůči politickému dění. K této otázce se později vrátil. Rostoucí pocit bezmoci občanů vůči úřadům a zkušenost, že nemají vliv na politické dění jsou potvrzovány i tím, že jejich kritika a snaha o zákonnost se setkávají s reakcemi obracejícími se proti nim. Nedivím se jejich rezignaci na hodnoty ve prospěch snah udržet si místo a existenční zajištění rodiny. V tomto smyslu mě polistopadový vývoj zklamal. Arogance moci je stále patrná.
Vaše kontrolní činnost Vás dostala do konfliktních situací proto, že jste ji nepovažovala v transformaci našeho hospodářství za druhořadou. Ministr Lux Vás dokonce obvinil z porušování zákonů. Dožadovala jste se omluvy. Dostalo se Vám v této souvislosti satisfakce?
Ne. Omluvy se mi nedostalo. Naopak pomluv. V případě ministra Luxe jsem se obrátila na soud ve věci ochrany osobnosti podle paragrafu 11 Občanského zákoníku. První stání bylo stanoveno na 13. dubna 1994.
Budete se dožadovat satisfakce za zveřejnění Vašeho dopisu Ing. Duškovi Necenzurovanými novinami bez Vašeho souhlasu a vědomí?
Ne. Veřejnost má právo i na tyto informace. A mně "novinářská drzost" nevadí. Mám ji dokonce ráda stejně jako novináře. Byli to i oni, kdo mi pomohli dosáhnout středoškolských studií navzdory nálepce kulackého původu v mých patnácti letech. Je mi sympatická i Vaše "drzost". A Váš seriál nazvaný Hra o Prazdroj a paragrafy považuji za přesný a výstižný. Našla jsem v něm jen několik drobných překlepů přehlédnutých při korektuře. Byla jsem velmi překvapena když začal vycházet a byla jsem na autora velmi zvědavá. Z mojí strany žalobu nečekejte.
V dnešních dnech došlo k dohodám o zprivatizování Plzeňského Prazdroje n.p. V jistém smyslu jde o Vaše osudové téma. Jaký je Váš názor na uzavřenou dohodu?
Mým osudovým tématem je spíše pocit bezmoci, který mě přepadl už jako vládní zmocněnkyni pro předání majetku SSM lidu ČSFR. Mohla jsem se jen dívat na zašantročování. Podněty soudu mi byly vráceny jako právně nepatřičné osobě. Ale nepropadla jsem tragickému životnímu pocitu. Dohody o Prazdroji mě nepřekvapily. Očekávala jsem takový vývoj i ze strany zástupců plzeňských právovárečníků. Obávám se, že dohody nevzaly patřičný zřetel k otázkám označení původu a ochranných známek. Své stanovisko opírám o hodnocení JUDr. Vilímské, kterou v této věci pokládám za autoritu. V odborných kruzích není se svým skeptickým pohledem jediná. Prazdroj nebyl mým jediným konfliktem. Byly to i otázky privatizace státních statků, případy restitučních nároků šlechty a podobně. Potvrzuje se mi jen to, že naši nejvyšší političtí představitelé nemají zájem na funkci kontrolních mechanismů. A tak se privatizuje za jakoukoliv cenu ať to stojí co to stojí. Budoucnost z toho vydá žeň a sudbu. Bojím se, že dnešní pocit bezmoci a občanské lhostejnosti velmi brzy vystřídá atmosféra strachu.
Mohla byste čtenářům sdělit své životní kredo? Necítím se k tomu povolána. Odpovím takto. Važme si rodiny a slušných lidí. A nevzdávejme se. Rány, které jsem obdržela mě nezměnily. Stále jsem přesvědčena, že státní úředník není nad občanem nýbrž je zde ke službě občanům, z jejichž daní pobírá svůj plat. Takto jsem svůj úřad chápala a stále lidem pomáhám. Působí mi to radost a uspokojení. Nechci žít ve světě, kde je člověk člověku vlkem. A vrhejme se, slovy Vladislava Vančury, na život jako na medvěda a řaďme čin k činu za radostného souzvuku světa.
Za vážené čtenáře jsem paní Ing. Ludmile Klofofé poděkoval za poskytnutý rozhovor a popřál jí hodně životní radosti a mnoho zdaru.
Pavel Blažek