--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Restituční případ rodu Blücherů
Zdroj: NN Ročník........: 0004/004 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ZIMNÍ TÉMA?

Od hladovky pana Klena na protest proti omluvě Václava Havla "za vyhnání sudetských Němců" podobná témata pravidelně rozviřují hladinu zimního tisku. Před rokem jimi bylo udělení našeho občanství několika šlechtickým rodům za aktivní spoluúčasti náměstka MZ Bratinky /ODA/ a náměstka MV Křižana /ODA/, kteří o něj usilovali z restitučních, to jest majetkových, důvodů. Kromě jmen Waldstein, Czernin, Arco, Salm atd. se zde setkáváme také s rodem Blucherů. Jejich Slezské panství se rozkládalo zejména v katastrech obcí Bravantice, Raduň, Studénka a Jistebník. Peněžní odhady tohoto majetku se podle některých odborníků pohybují v miliardovém řádu. Blucherové nejsou jediní, kdo o něj v rámci transformace mají zájem. Stejně jako v ostatních případech.

Majetek je vždy dostatečný motiv pro činy různé povahy a tiskové kampaně zacílené na zpochybňování transformace a politický zisk. Tím spíše, že konflikt Čechů a Němců mezi léty 1935 - 1945 často probíhal velmi tvrdě především z německé strany. I na Opavsku a nevyhýbal se ani panství Blucherů. Tyto otázky jsou v dnešním demokratickém Německu okrajové a mají spíše znaménko protipostupimského revizionismu a pravicového extremismu. U nás tvoří významné politikum v jehož zakalených vodách loví levice a sládkovská vulgarita. Je smutné, že jejich sítě často plní nedomyšlená rozhodnutí vládních úředníků občanských demokratických stran, kteří se v rozpoutaných kampaních vyhýbají zodpovědnosti. Místo politické povinnosti říci své kredo ukryti ve svých kabinetech očekávají typicky český vývoj "do ztracena" jako pan Bratinka a pan Křižan v případě rodu Blucherů.

KOMPETENTNÍ ROZHODNUTÍ?

Německý státní příslušník pan Lukas Blucher získal na konci roku 1992 naše státní občanství. Motivem pro tento krok byla a je snaha uspět v restituci. Své nároky na panství Blucherů opírá o závěť britského státního příslušníka Alexandra Bluchera z Wahlstattu z roku 1974, který svůj majetek včetně Slezského panství odkázal německému státnímu příslušníkovi Nikolasi Blucherovi z Wahlstattu, z něhož majetková práva přešla na do roku 1993 německého státního příslušníka Lukase Bluchera z Wahlstattu nyní uplatňujícího restituční nárok. Pan Bratinka i pan Křižan /oba ODA/ zájmům pana Lukace Bluchera vyšli všestranné vstříc, i když věděli, nebo z titulu své funkce měli vědět, že podle smlouvy mezi ČSR a Velkou Británií z roku 1949 je uvedený restituční nárok neoprávněný. Alespoň podle pohledu odborníků z ministerstva financí a dalších vládních orgánů. POHLED PANA LUKASE BLUCHERA VON WAHLSTATT

Po získání našeho občanství zakládajícího restituční nároky byla v našich sdělovacích prostředcích rodová linie pana Lukase Bluchera označena za nacistickou a tím měla být vyřazena ze hry skrze důrazné dekrety presidenta Beneše. Pan Lukas Blucher se nařčení bránil již ze svojí nové opavské adresy. Stanovisko vyjádřil v dopise tisku. Pro možnost posouzení kauzy váženými čtenáři je přetištěn v nezkráceném znění.

JE POUZE JEDNA LINIE RODINY

BLUCHER VON WAHLSTATT

Vážený pane

vážené dámy a pánové,

existuje pouze jedna linie rodiny Blucher von Wahlstatt. Vyprávění o /vznešené/ anglické a /zlé/ německé linii je pohádka. V rodině Blucher von Wahlstatt /dále pouze BvW/ nebyl během války žádný nacista, žádný člen této rodiny na straně nacistů nebojoval ani s nimi žádným jiným způsobem nekolaboroval. Jediní členové rodiny BvW aktivně činní během druhé světové války bojovali na straně Britů proti nacistickému režimu. Jeden z nich ve válce padl /Charles, jako člen Royal Airforce v Africe/.

Zdůvodnit tento historický vývoj je snadné. Můj pradědeček, stejně jako osm z jeho deseti dětí, se narodil v okrese Opava. Tento pradědeček se v roce 1895 vzdal pruské a tím také německé příslušnosti. Ani po dlouhém a podrobném vyhledávání v archivech regionu a v Praze jsme nenašli, i k našemu vlastnímu překvapení, od roku 1895 až do doby po 2. sv. válce, žádné podklady, ve kterých by nějakým způsobem jakýkoliv člen mužského rodu rodiny byl registrován jako Němec nebo že by o německé občanství žádal! /Podle dokumentace má pan Blucher na mysli Gebharda Lebrechta, který po uvedeném roce měl státní příslušnost alsasko-lotrinskou, což je jistá bizardnost jak vzhledem k faktu státní příslušnosti, tak i tomu, že v letech 1871-1918 bylo Alsasko-Lotrinsko součástí německého císařství. Další státní příslušnost uvedené osoby zesnulé v roce 1916 ve Slezských Kríblovicích není zatím známa. Poznámka autora./

První "znovu Němec" se narodil v roce 1932, byl tedy příliš mladý na to, aby mohl být nacistou. podrobněji k tomuto, stejně jako k otázce mé příbuznosti hovoří přiložený rodokmen. /Je velmi zajímavý a byl by doslova potěšením pro heraldika PhDr. Milana Bubna z Bubnů a Litic a současného člena KDS. Poznámka autora./

Samozřejmě existují ještě jiné různé linie rodiny Blucher, např.: Blucher-Fincken, Blucher af Altona, Blucher-Witmice usw. Celá rodina zahrnuje v současnosti více než sto žijících osob. /Neznámějším příslušníkem tohoto rodu je pruský polní maršál Gebhard Lebrecht Blucher von Wahlstatt, který svým překvapivým příchodem a rozvinutím útoku "za pochodu" rozhodl bitvu s Napoleonem u Waterloo v roce 1814. Poznámka autora./ Tito se zabývají a zabývali různou činností s různým politickým názorem. Žili a žijí mimo jiné v zemích Německa, Dánska, USA, Brazíli, Novém Zélandě a v Austrálii. Z mnohého pohledu nejzajímavější členové tohoto velkého příbuzenstva žijí na různých ostrovech v Pacifiku a jsou ze strany matky příbuzní s velitelem mnohokrát zfilmované "Vzpoury na Bounty", Fletscherem Christianem. K odtržení dnešní linie rodiny Blucher von Wahlstatt došlo dle interpretace někdy mezi rokem 1742 a 1778. /I zde musí rozhodovat fakta a ne pouhá interpretace. Poznámka autora./ Eventuelní příbuzenství s domnělými kolaboranty nacistického režimu sahá tedy při nejmenším až zpět k roku 1778. Doufám, že v budoucnosti budete své informace poněkud více upřesňovat, takže společným úsilím se nám podaří Vámi popsané osoby identifikovat. /Jde o vážná obvinění z příslušnosti k SS a podobně. Poznámka autora./

Momentálně to vypadá, že Vy nebo někteří Vaši kolegové jste připravili celou sérii článků k tomuto tématu. Rád Vám k tomuto účelu dám celý rodokmen. tento zahrnuje po mužské linii ca.1000 osob se jménem "von Blucher". Jsem si absolutně jistý, že v tomto pestrém příbuzenstvu najdete ještě mnoho zajímavého. /Rodokmen je velmi zajímavý. Poznámka autora./

Bohužel nejsou poslední Vámi zveřejněné informace dále ústně předávané zcela úplné, stejně jako Vámi zveřejněné souvislosti uvnitř mé rodiny:

- Nikdo nebyl a není mnou podplácen, pro nesmysl tohoto druhu nemám peníze. /V tomto smyslu je šeptandou obviňována ODA a některé osoby, ale bez důkazu a schopnosti unést břemeno soudního důkazu. Poznámka autora./

- Požadovaná privatizace a nájem dynamickým mladým podnikatelem Oceljakem nebyla odmítnuta na základě mých "neprůhledných" intrik. Důvodem je to, že již od počátku tohoto roku /1993 po udělení občanství panu Lukasi Blucherovi a vznesení restitučního nároku, který privatizaci zablokoval. Poznámka autora./ neplatí nájemné za již "pronajmutou" část Státního statku Bílovec /cca. 2 000 ha/. Jeho protektoři toto tvrdošíjně zamlčují. přirozeně však k tomu existují písemné podklady.

Nejenom z tohoto důvodu se brání místní podniky seč mohou převzetí panem Oceljakem. Minulost pana Oceljaka si příležitostně přezkoumejte raději sami. /Pan Oceljak měl zájem privatizovat část majetku, který pan Lukas Blucher považuje za svůj. Podle nepotvrzených zpráv narážka na minulost má znamenat členství a aktivity v KSČ. Poznámka autora./

- K otázce "vyrovnání" nemovitostí kompenzací dohody mezi Československem , Velkou Británií a Irskem z 28.09.1949 následující: /Zde je jádro problému a jeho důležitý právní aspekt, o kterém bude jednáno dále. Poznámka autora./

+ žádná kompenzace nebyla vyplacena, pro to zde existují na zdejším ministerstvu financí písemné podklady /Podle zmíněné smlouvy je povinnou stranou výplaty kompenzace britská vláda, kam bylo třeba se obrátit. Poznámka autora./

+ možnost vyrovnání bez zaplacení je vyloučena v samotném textu dohody /Je tomu tak ovšem s tím, že povinnou stranou je britská vláda, která podle smlouvy od ČSR na kompenzace obržela v několika splátkách do roku 1955 osm milionů liber sterlinků. Poznámka autora./

+ještě něco mnohem důležitějšího: více než rok po všeobecném oznámení v tisku dohody o vyrovnání ze září 1949 bylo znovu vlastnické právo mé rodiny zapsáno do pozemkových knih /Zápis byl proveden proto, že po prošetření záležitosti se zjistilo, že panství Blucherů patřilo britskému státnímu příslušníkovi Hugo Count Blucher of Wahlstatt, po jehož zesnutí v roce 1948 panství zdědil opět britský občan Alexander hrabě Blucher z Wahlstattu, a že po od září 1939 byl majetek v rukou nepřítele Velké Británie i Československa...a jako takový v roce podle Benešových dekretů 1945 zkonfiskován, dán pod národní správu a poté znárodněn jako jiné nepřátelské majetky. Zápis omyl napravuje a zakládá právo na kompenzaci podle zmíněné smlouvy. Spor rozhodne soud. Poznámka autora./

Otázka vyrovnání je tedy již přinejmenším 40 let rozhodnuta. Jasněji by to nikdo nemohl dát více na srozuměnou. /Přesto, že je úsilí pana Lukase Bluchera pochopitelné, opomíjí fakt, že po Mnichovu 1938 bylo panství součástí nacistického Německa, že za válečných událostí docházelo i k archivním ztrátám, jejichž poválečná náprava ještě nezakládá restituční nárok vzhledem k tomu, že šlo o majetek britského občana, který měl být podle smlouvy dodnes britskou vládou nezpochybněnou kompenzován finančně po vznesení nároku na britskou vládu. Poznámka autora./

Pochybuji velmi, že nám osobně známí původci /Pan Lukas Blucher má na mysli Dr. Kolářovou ze zámku Raduň, JUDr. Krátkého ze Správy pro věci majetkové a devizové a další osoby. Poznámka autora./ výše uvedené pohádky Vám dosud dali k dispozici nějaké korektní informace. Pokud budete mít nějaké dotazy, zanechte mi laskavě prosím zprávu na P.O. Box... dostavím se k Vám. S přátelským pozdravem Lukas Blucher

Text pana Bluchera má ještě toto post scriptum: "Jediný adoptivní syn Gustava /1860-1945/ Kurt Blucher von Wahlstatt /dříve Kurt Walz, neuveden v rodokmenu/ měl kontakty s nacistickým vadením. Fungoval jako nacisty dosazený nucený správce nemovitostí rodiny na Moravě. Musí zde být o něm zmínka, protože poskytoval rodině v časech tísně a internace rozhodující pomoc. Angažoval se sice s nacisty, avšak mšl s nimi, resp. s jejich centrální správou v Litoměřicích /příloha/ neustále potíže. Kurt neměl žádné mužské potomky. Neexistuje tedy po něm žádný nositel jména Blucher von Wahlstatt." /Zde jsou kořeny konfiskačních zmatků a jejich nápravy v roce 1950. Poznámka autora./

V přílohách pan Blucher dokládá konfliktnost vztahů Kurta Walze-Bluchera s některými nacistickými pohlaváry a přikládá navíc úřední dopis vrchního správce na Jistebníku pana Bohumíra Stratila ze 4. února 1946. Jde v současných diskusích o výmluvné svědectví o okupační a bezprostředně poválečné době.

SVĚDECTVÍ VRCHNÍHO SPRÁVCE Z JISTEBNÍKU Bližší studium českého regionálního tisku na Opavsku z doby první republiky naznačuje, že tzv. etnický konflikt mezi Čechy a Němci - občany Republiky Československé začíná po nástupu Hitlera k moci a má dlouho antifašistický demokratický charakter úsilí po zachování českého státu. S jedinými projevy kolektivní české agresivity se setkáváme zejména na stránkách českého katolického tisku až v létě 1938. Tato agresivita měla podobu výzev k bojkotu německých firem "Češi nakupují u Čechů a zakázkami podporují české firmy". Neměla dlouhého trvání. Mnichovem se tato oblast stala pod názvem Slezská župa součástí Německé říše. Češi zde toto období přežili úměrně svým osobním mravním hodnotám a taky jak se dalo. V roce 1945 nastala éra malých a velkých dekretů, souzení kolaborantů a zrádců, ochlokracie, vyřizování účtů, ale i radosti z nabyté svobody, snů a plánů... Doba zasáhla i vrchního správce na panství Blucherů v Jistebníku Bohumíra Stratila, obviněného z národní nespolehlivosti. V citovaném dopise, adresovaném expozituře Zemského Národního Výboru v Moravské Ostravě, se proti obviněním hájí poukazem na to, že je zaměstnán u anglických Blucherů od roku 1923, vydává svědectví o protinacistickém smýšlení Kurta Walze - Bluchera, který proti zákazu nacistických kreis a gauleiterů přijímal do úředních míst Čechy přesvědčen o porážce Německa nejméně od roku 1941. O sobě pak uvádí, že byl nucen dát svou dceru do německé školy pod hrozbou ztráty zaměstnání a dalších persekucí, že sabotoval dodávky dřeva a soustavně porušoval /ne bez vědomí zaměstnavatele/ zákazy prodávat Čechům ryby a dřevo z blucherských rybníků a lesů a podobně. Kurtu Walzovi - Blucherovi dosvědčuje, že mu vydal ještě za války britskou vlajku s příkazem vyvěsit ji okamžitě po osvobození rodového sídla Blucherů zámku Raduň...

STANOVISKO MINISTERSTVA FINANCÍ

Zodpovědní pracovníci tohoto ministerstva restituční nároky pana Lukase Bluchera odmítají pokazem na restituční zákony a na fakt, že jde o majetek spadajíci do vypořádání mezistátními náhradovými dohodami. Ve svém stanovisku se odvolávají na "Dohodu mezi Československem a Velkou Britanií a Severním Irskem z 28. září 1949 o náhradě za britský majetek, práva a oprávnění dotčené československými opatřeními plynoucími ze znárodnění, vyvlastnění neb odnětí držby". Za ČSR Dohodu podepsal Dr. Margolius, za Velkou Britanii William Strang. Smlouva nebyla dodnes žádnou ze stran zpochybněna a byla splněna. ČSR vydala na kompenzace dohodnutou částku osmi milionů liber. Závazek opatřování všech dokladů o majetkoprávním titulu a nárocích britských příslušníků na sebe vzala britská vláda včetně sdělování jmen všech osob, společností, firem a sdružení požadujícíchc náhradu... Pamatováno bylo i na situace nedosažitelnosti potřebných dokladů a podobně.

Ze stanoviska ministerstva financí se akty vysokých úředníků ODA pana Bratinky a pana Křižana jeví nekompetentní stejně jako blokace ministerstva zemědělství. V demokratických zemích by již tato kauza byla dostatečným důvodem pro odvolání obou náměstků z jejich funkcí patřičnými ministry, kteří via facti nám sdělují, že jim křehkost většiny koalice dovoluje nadřazovat partikulární zájmy ODA i za cenu ohrožení příštích volebních výsledků. V tomto smyslu se i ODS ocitá v nešťastném víru "koaličních kunštyků". Prvorepublikovému nešvaru, který pomáhal připravovat nástup komunistů, a který politicky republiku oslaboval. V hovorech z Londýna od roku 1943 nás Jan Masaryk před koaličními nešvary varoval. Tehdy marně. ale historie se neopakuje, či spíše by se neměla opakovat. Zdá se, že bude mnohé záviset na zdaru současných iniciativ usilujících o sjednocení občanských konzervativních skupin a ministran. Na tom zda konečně překonají svou chudokrevnost vůle a řevnivost pramenící v malosti.

Pavel Blažek