--------------------------------------------------------------------------------
Autor: W.M.K.
Název: Causa Minařík
Zdroj: NN Ročník........: 0004/005 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pokračování

Případ hrdinného Pavla Minaříka, podporučíka, kapitána a později podplukovníka (hodnosti poručíka, nadporučíka a majora za zásluhy přeskočil), inženýra, RSDr.(v překladu rodné strany doktora) a kandidáta věd by v podstatě nestál za povšimnutí, protože od jeho útěku ze Svobodné Evropy v lednu 1976 uběhlo rovných 17 let. Budeme si zanedlouho připomínat nekulaté výročí. Bývalý špion 1.správy SNB, t.zv. rozvědky, později šéfredaktor časopisu SIGNÁL, člověk, jenž odsouzen za podvratnou činnost proti západním zemím s pokusem o teroristický čin, který mohl způsobit smrt mnoha lidí, si běhá v sametových Čechách za osvíceného ministra pro nespravedlnost Dr.Jiřího Nováka po svobodě. Citoval jsem Vám z jeho interview, které vyšlo 19.listopadu 1988 v Polsku pod nadpisem "Někdo to musel udělat". Doufám, že tento materiál se může stát i podkladem pro Vrchní soud, ke kterému se nepochybně tento pán poté, až obdrží rozsudek Městského soudu v Praze ze 14.října 1993, odvolá.

Rozhovor v časopisu Za Wolnosc i Lud je plný nepravd, polopravd i vyslovených lží a byl publikován v době, kdy v mnichovském vězení Stadlheim pobýval další špion, čekající na rozsudek, t.zv. volný spolupracovník Svobodné Evropy (free lance), cellista ostravského rozhlasu Přemysl Barák, jehož vyšetřovací vazba trvala i na německé poměry neobvykle dlouho. V té době pracovalo v této stanici nejméně 6 dalších spolupracovníků StB, jejichž jména lze nalézt v seznamech agentů a spolupracovníků,vydaných Necenzurovanými novinami v roce 1993.

Ale než budeme pokračovat v osudech Pavla Minaříka, podíváme se na rozpory s dřívějšími jeho prohlášeními a také na některé podivné či podivuhodné nesrovnalosti, na některé z nichž jsem Vás upozornil během citace výše uvedeného interview.

Pan Minařík tvrdil, že se objevil v Mnichově v roce 1968 a že jeho legendu, vypracovanou 1.správou SNB(t.zv. rozvědkou) mu potvrdil člověk, který byl synem jednoho z ředitelů redakce Radio Svobodná Evropa. A protože ředitelem v té době nebyl nikdo jiný než Dr.Pecháček, musel mu potvrdit jeho "legendu" tedy jeho syn, Pavel Pecháček, který ve Svobodné Evropě pracoval (dřívější redaktor Československého rozhlasu a přítel Václava Havla). Později pracoval v Hlasu Ameriky, stal se ředitelem jeho československého oddělení a po odvolání ředitele Zdeňka Šedivého, se stal v roce 1989 ředitelem československého vysílání. Minařík jméno Pecháček nijak ve svém interview nezastíral a uvedl ho také ve své první, rekordně vydané knize "Návrat rozvědčíka"..

Zajímavé však na této události je skutečnost, že se o minulost Pavla Minaříka nezajímali ani v Zirndorfu (uprchlický tábor ve Spolkové republice poblíž Norinberka, kterým zpravidla procházeli všichni uprchlíci z Československa a kde obdrželi status politického uprchlíka), ani t.zv. Security, což je oddělení C.I.A. v REFE/RL, které mělo dbát o bezpečnost této stanice. Jak plnil své tehdejší povinnosti šéf této SECURITY, pan Russel Poole, je pro nás záhadou, ale k tomu se ještě dostaneme.

Pavel Minařík tvrdil, že před svým nasazením prošel dlouhodobou přípravou, která trvala 3-4 roky. Je-li to pravda, pak se pozorný čtenář musel pozastavit nad tím, že nevěděl, jak vlastně dlouho tato příprava trvala a proč tak dobře připravený a podrobně vybavený špion potřeboval celý rok na seznámení s poměry v RFE. Připomeňme, že celá redakce tehdy nečítala více jak 8O osob (spíše méně) a byla rozmístěna na dvou krátkých chodbách. Podrobně by se k tomu mohl vyjádřit pan Dr.Dresler, který znal velice dobře místní poměry i špiona Minaříka.Jestli se takový špion nebyl schopen za 3-4 roky seznámit s poměry na dvou chodbách a naučit se jména přibližně 80 osob a zvládnout místopis, pak jeho příprava byla mizerná a nebo Minařík neoplýval žádným vysokým IQ.

Vzhledem k velkému počtu nasazených agentů StB v RFE předtím i potom (je tím myšlen rok 1968-pozn.aut.), byla 1.Správa SNB podrobně informována nejen o personálním stavu československé redakce, ale slabinách a přednostech jednotlivých pracovníků. Ale vraťme se k faktům

Minařík tvrdí, že nastoupil do redakce jako "spíkr"(hlasatel-pozn.aut.) a potom se stal redaktorem. Hlavně se zajímal o způsoby získávání zpráv redakce z terénu v Československu. A také o akce, které tato stanice podnikala proti jeho zemi. Předtím ovšem, jak tvrdil, musel poznat metody práce Svobodné Evropy. To je ovšem nesmysl, protože hlavní může být vždy jeden jeden cíl a ten druhý si pan Minařík pro oklamání vymyslel.

Tvrdil, že byl svobodný a zanechal v Československu své blízké v srdci, sestru a bratra. Než se ke lži špiona Minaříka vrátíme, dovolte, abych ocitoval z jeho knížky "Návrat rozvědčíka" (vydalo Naše vojsko v roce 1976-pozn.aut.),str. 27: "Nepodařilo se mi rozloučit se s tátou (o matce ani slovo-pozn.aut).A potom došlo k takové příhodě. Když jsem přijel do Vídně a stál na obrovském nádraží ( nádr.Franze Josefa-pozn.aut.), najednou koukám přes celý vestibul a vidím tátu. Byl na krátké dovolené ve Vídni... a otec se mně rovnou zeptal: "Ty chceš jít pryč? Chceš zůstat tady?" Nemohl jsem odpovědět, že zůstávám, to už nezapadalo do mého poslání. Byl jsem v akci, nemohl jsem říci, že zůstávám, ale jenom, že se uvidí". Takže shrnuto, nemohl se rozloučit s tátou, jak tvrdil, protože žádného neměl a nebo proto, že byl táta v září 1968(!) na výletu ve Vídni? Jak je možné, že si vycvičený špion nepamatuje co napsal ve své knížce v roce 1976 a tvrdí naprostý opak v interview v roce 1988?

A svobodný podporučík Ministerstva vnitra v akci, který neměl rodiče ale měl ženu Jiřinu, rozenou Šmídovou, nar.9.9.1943, nyní bytem V München 71, tel.791 3014 (Pavel Minařík je nar.29.6.1943-pozn.aut.), bývalou, o dva roky starší učitelku, najednou ztrácí paměť. Je svobodný, není ženatý, nemá rodiče, setkává se ve Vídni s otcem, je v akci a doprovází ho žena Jiřina. V roce 1988 je "Hrdinou času míru", nositelem nejvyššího československého vyzamenání, Řádu Rudé hvězdy, ale to by inženýr, doktor a kandidát věd měl v roce 1988 vědět, že nevyšší československé vyznamenání bylo Hrdina ČSSR a Zlatá hvězda k tomu. Řád Rudé hvězdy byl v pořadí až třetí.

Není najednou těch nesrovnalostí hned na počátku příliš mnoho? A to jsme teprve začali.

Pan podplukovník (tehdy hrdinný kapitán jak zpíval pan Laufer) dostal po návratu řadu nabídek k sepsání bohatýrské knihy. Dvanáct let se k ní nedostal a pochybuji, že to stihl dosud, když by jistě nejraději všechny okolnosti svého působení zatajil. Zúčastnil se mnoho besed s pracujícími, poskytl mnoho interview Večerní Praze, Rudému právu a velice často se objevoval v televizi s dalším agentem StB Iljou Jenčou a Karlem Douděrou. Na své si přišel i slavný syn slavného příslušníka StB z Ministerstva zahraničních věcí, Oldřich Vejvoda. Pan Minařík ovšem ve svých prvních interiview velice znepříjemnil život některým disidentům jako byl Zdeněk Mlynář. František Janouch, Jiří Hájek a Pavel Tigrid, ale nevynechal ani Sašu Dubčeka a Milan Schulzeho ze Svobodné Evropy, kteří by v té době velice rádi na své styky s tímto špionem zapomněli. A nesmíme zapomenout také na Karla Jezdinského, který se Minaříka zastal tak vehementně, že ho z RFE nevyhodili již dříve. Na své si přišel zase naopak skladatel Bohuslav Myslík a zpěvák Josef Laufer ve formě tučného honoráře za písničku "Dopis Svobodné Evropě" o hrdinném kapitánu Minaříkovi.

Ale vraťme se opět do reálu.Pan Minařík se stačil v Mnichově rozvést a znovu oženit, později ještě jednou v Československu. Svou exkluzivní ženu Gertraudou zanechal v Mnichově bez rozloučení.

W.M.K.