--------------------------------------------------------------------------------
Autor: J.P.
Název: Pravdu soudruha Grebeníčka dokazuje způsob privatizace provedené
Zdroj: NN Ročník........: 0004/005 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
K 4. výročí 17. listopadu napsal v 45. čísle týdeníku komunistů a voličů levého bloku "Naše pravda" předseda ÚV KSČM soudruh Grebeníček článek, kde m.j. cituje, že "Národní bohatství nashromážděné minulými generacemi doslova mizí pod rukama různých spekulantů". Trochu nás mrzí, že tento výrok nedoložil doložkou, že převážná část těchto spekulantů pochází z řad dřívějších dlouholetých komunistů. Případů je tolik, že nás odvaha soudruha Grebeníčka překvapuje, že své dřívější soukmenovce si dovolil nazvat spekulanty.
Jeho pravdu doložíme níže, na ukázce privatizace akciové společnosti CIDEM se sídlem v Hranicích na Moravě.
Tato akciová společnost nesla dříve název Severomoravské cihelny, n.p., později n.p. v Hranicích.
S přechodem n.p. na akciové společnosti byl dán tomuto podniku nový název - CIDEM Hranice.
Ve vedení této akciové společnosti stáli zkušení pracovníci - oddaní komunisté: ředitel společnosti soudruh Vojtěch Stokláska, jeho prokurista soudruh Jindřich Bartsch st. Obchodního ředitele mu dělal soudruh Vladislav Zuzík. Všichni tři jmenovaní byli dlouholetými členy proslulé KSČ. Při svých pracovních funkcích zastávali i funkce v KSČ, nebo měli poslanecké mandáty ve svých regionech bydlení. V dobách totalitního režimu byli oddáni "rodné straně". Oddanost třeba dokázal soudruh Stokláska v době, kdy vykonával ředitele cihelny v Dolních Jirčanech u Prahy. Pamětníci si jistě pamatují na článek redaktora Jana Jelínka, který vyšel 16. prosince 1989 v příloze Víkend deníku Mladá fronta, kde popisuje osudy "Buřiče", dřívějšího redaktora Ervína Motla, který již není mezi námi, zemřel ve 44 letech. Článek "Buřič" jasně dokazuje oddanost soudruha Stoklásky, neboť on to byl, kdo na dělníka cihelny Ervína Motla zavolal vyšetřovatele prokuratury, aby zamezil jeho působení na cihelně, a pak za to, že si Ervín Motl dovolil zazvonit u dveří bytu soudruha Stoklásky. Pryč od kádrování a k věci důkazní, aby si soudruh Grebeníček nemyslel, že naše noviny nemají důkazy.
O způsobu privatizace již bylo napsáno několik článků v různých novinách, bylo psáno i o způsobu privatizace a.s. CIDEM Hranice. Důvody pro psaní zde byly a stále jsou, neboť způsob privatizace a.s. CIDEM neproběhla v souladu s platným zákonem, a navíc ze strany dřívějšího komunistického vedení ani ne čestně vůči všem pracovníkům v a.s. CIDEM. Výšejmenovaní soudruzi by neměli tak jednoduchou cestu při realizaci svých plánů, kdyby zde nebyl jistý pracovník Ministerstva stavebnictví ČR a později Ministerstva průmyslu ČR soudruh ing. Jiří Fusek, který zaznamenal za komunistické éry závratnou osobní kariéru. Začínal jako mistr na cihelně v Hrachovci, krátce pak vedoucího výroby na podniku Severomoravské cihelny n.p. Hranice, pak výrobního náměstka podniku, následně obchodního ředitele na generálním ředitelství Cihlářských závodů v Brně a odtud po zrušení GŘ odešel na Ministerstvo stavebnictví ČR a po jeho zrušení na Ministerstvo průmyslu ČR. Na obou zmíněných ministerstvech zastával funkci ředitele odboru. Právě on to byl, který umožnil průchodnost privatizačního projektu a.s. CIDEM ve prospěch zmíněných vedoucích pracovníků a.s. CIDEM Hranice.
Privatizační projekt a.s. CIDEM byl zpočátku zpracováván na celou akciovou společnost s tím, že celá a.s. zůstane jako celek, že se provedou jen restituční nároky. Původní základní projekt privatizace navrhoval převod na akciovou společnost. K tomuto základnímu projektu bylo pak předloženo šest konkurenčních projektů, kde dva z nich byly předloženy výšeuvedenými pracovníky na přímý prodej dvou závodů PK Hranice a Heraklit Prosenice předem určeným vlastníkům.
Těmito předem určenými vlastníky byly s.r.o., které byly zaregistrovány koncem roku 1991. Společníky těchto společností byli a jsou právě jmenovaní soudruzi Stokláska, Bartsch a Zuzík z a.s. CIDEM Hranice a soudruh ing. Fusek z Ministerstva průmyslu ČR. Při zpracovávání privatizačního projektu nenechávali nic náhodě. Obklopili se různými poradenskými firmami a platili penězi z prostředků a.s. CIDEM. Existuje doklad faktury na zálohu ve výši 65 tis. Kčs pro Ekonomic servise Praha za práce spojené s přípravou podkladů pro zpracování privatizačního projektu. Výše konečné fakturace není známa. Dále a.s. CIDEM vyplatila z provozních prostředků anglické firmě Solomon Brothers částku 50 000 US dolarů a 50 000 DM za pomoc při zpracování privatizačního projektu a za vstup zahraničního kapitálu do a.s. CIDEM. Dnes však víme, že tento kapitál do a.s. CIDEM nevstoupil, ale vstoupil do s.r.o. Krytina Hranice, jejíž majiteli jsou soudruzi ing. Fusek, Stokláska a Bartsch. V oddělení fakturace a.s. CIDEM Hranice jsou k nalezení i další faktury za poskytnuté výpomoci při zpracovávání privatizačního projektu. Je jen otázkou, zda výpomoce byly na základní privatizační projekt, nebo na konkurenční uvedené projekty. Kolem privatizace a.s. CIDEM tedy vyplulo dosti nejasností, které nebyly pro normální lidi pochopitelné. Pochopitelné nebylo to, proč se a.s. CIDEM zbavuje dvou lukrativních závodů, a to přímým prodejem za účetní hodnoty. Závod Pálená krytina Hranice znamená tradici, neboť v minulosti byl monopolním výrobcem krytiny jak v Čechách, tak i na Slovensku. Současní vedoucí pracovníci a.s. CIDEM si dobře pamatují, jak ještě v únoru 1992 prohlašoval tehdejší ředitel Stokláska, že cihláři jsou jedna rodina, že musí zůstat všichni spolu. Toto prohlášení bylo vůči svým spolupracovníkům nemorální, neboť již v tuto dobu věděl, že existuje s.r.o., kde je podílníkem. Pravda vyšla najevo, když Grebeníčkovi "spekulanti" pomohli sami sobě: prodali dva závody a ihned si je koupili.
Proto skupina pracovníků podává dne 14. 5. 1992 na Expozituru ministerstva kontroly v Ostravě žádost o prošetření převodu majetku a.s. CIDEM Hranice. Tímto dnem začíná ukázka pružnosti našich státních orgánů. Žádost z Ostravy přes Olomouc putuje do Prahy. A v Praze pak putuje přes Ministerstvo průmyslu ČR, přes Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, přes Fond národního majetku zpět na Ministerstvo státní kontroly ČR. Vše bylo v pořádku, jen na Ministerstvu průmyslu ČR dospěli k názoru, že ing. Fusek se střetl se zájmy a byl z ministerstva propuštěn. S těmito výsledky se však iniciátoři žádosti nesmiřují a zasílají všem dne 2. 10. 1992 dopis, kde vyslovují nespokojenost s postupem šetření. Zde Ministerstvo státní kontroly ČR, jmenovitě jeho náměstek ministra pan Vladimír Dušek, ing., se s vyjádřením příslušných orgánů nesmiřuje a roztáčí kolotoč šetření. Výsledek byl ten, že dne 5. ledna 1993 sděluje náměstek ministra státní kontroly ČR pan ing. Vladimír Dušek stěžovatelům, že šetřením bylo zjištěno, že provedený způsob privatizace n. p. CIDEM Hranice nebyl v souladu s platnými zákonnými normami. Z toho důvodu postoupil výsledné kontrolní materiály generální prokuratuře v Praze. Ministerstvo státní kontroly ČR tedy svůj úkol splnilo včas, neboť krátce bylo transformováno na NKÚ.
A opět nastává dlouhá doba mlčení. Dne 31. 5. 1993 si stěžovatelé dovolují napsat dotaz na generální prokuraturu ČR, jak celá záležitost pokračuje. Generální prokuratura ČR se dne 26. 6. 1993 stěžovatelům omlouvá za to, že opomenutím pracovníků GP byl protokol Ministerstva kontroly ČR z 5. 1. 1993 "založen" až do 15. 6. 1993. Opět nastává výměna dopisů mezi stěžovateli a GP. Stěžovatelé informují i náměstka GP pana JUDr. Patočku, který postupuje věc k vyřízení řediteli odboru GP panu JUDr. Luňákovi, který dne 11. 10. 1993 píše stěžovatelům m.j.:
I když nelze přeceňovat technické a kapacitní možnosti prokuratury, bude vyvinuta maximální snaha o objektivní přešetření všech napadlých podnětů. Ve Vašem konkrétním případě však příslušné ústřední orgány státní správy přes opakovaná dožádání orgánů prokuratury nepředložily veškeré písemnosti, jichž je třeba k objektivnímu prošetření Vašeho podnětu, klademe tedy otázku: Koho poslechnou státní ústřední orgány, když ne generální prokuraturu? Státní kontrola prokázala, že byl porušen Zákon č. 92/91, respektive Zákon č. 171/91 Sb., takže podnět byl vydán. Čeká snad GP na 31. 12. 1993, kdy končí? GP má ještě měsíc čas, aby dokázala, že žijeme opravdu v právním státě. Vždyť vinou GP se s causou "Privatizace a. s. CIDEM Hranice" pět měsíců nic nedělalo.
V závěru se ptáme ministra spravedlnosti ČR pana JUDr. Nováka: Jste přesvědčen, že vládne spravedlnost?
Značná část hranických cihlářů ví, že ne.