--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šolaster Jaromír
Název: Pravdá nám láska!
Zdroj: NN Ročník........: 0004/005 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pravda nám láska! Vážená redakce!

Donedávna jsem považoval název Vašeho listu za překonaný. Po vyjití mého příspěvku v jedněch dosti čtených novinách jsem zjistil, že cenzura není věcí minulosti. Dovoluji si Vám proto poslat onen příspěvek v originálu a po cenzuře.

S pozdravem

Šolaster Jaromír

Čas bilancování

Když před čtyřmi léty velký Miloš prohlásil, že tu Štěpán sedí, seděl a bude sedět, zdálo se, že žertuje. Když před rokem pan prezident prohlásil, že revoluční období skončilo, zdálo se, že mluví pravdu. Zdání však někdy klame. Po čtyřech letech naší třetí republiky je stále silněji cítit ducha, který tu podle Jakešova proroctví měl sedět na věčné časy. Už zase roste administrativa, kvete byrokracie, známosti, úplatkářství. Inu, starého psa nové kousky nenaučíš, i když mu vyměníš boudu-kancelář. Zásluhu na tom staronovém marasmu má částečně i sám pan prezident. Koketováním s červenokabátníky v Chartě 77 i mimo ni pomohl připravit sice sametový porod, ale na svět místo krásné panny přišel jakýsi bastart - demokracie se socialistickou tváří.

Vzpomenu-li, jak nás zaměstnance soudruzi z vedení před dvěma léty propustili s minimálním odstupným a oni byť v důchodovém věku tam sedí dodnes a žijí z podstaty tím, že rozprodávají podnik, pomyslím-li na to, že už dva roky jako soukromý zemědělec chodím žebrat soudruhy o vrácení restitučního podílu, vidím-li tu špinavost v dotační politice, diskriminaci zpracovatelských podniků vůči produktům soukromých zemědělců - chce se mi něco říci, a asi to řeknu: Náš císař pán je .... ne, neřeknu to, protože jsem to už řekl za druhé republiky a patálie byly nemalé. Dnes už je zase jakési druhé kolo normalizace a svatost našich nejvyšších chrání ş 103.

Chudák pan Cibulka, navíc špatně pochopen. Chtěl jen ukázat, jak si císaře cení. Vždyť při současných cenách je pro většinu poctivě pracujících vepřové stejným snem jako žigulik za císaře Gustáva. Přirovnání chápu spíše jako poctu. Jako chovatel hovad přežvýkavých znám jejich ušlechtilé vlastnosti, které mnohým ve společnosti tak chybí. Když je náhodou u koryta strkají, napomínám je slovy: Chovejte se jako hovada, ne jako lidi. Nejsem zastáncem, aby lidé prezidenta různě titulovali. Na druhé straně si myslím, že to budou čestní lidé dělat a právem, pokud bude pan prezident dál působit jako patron a ochránce červenokabátníků, hnědokošiláčů, práskačů a jiných bezcharakterních lidí. A ještě něco. Je-li podle ş 103 trestné urážet někoho vysokého, musí být stejně trestné urážet i toho posledního zemědělce v zapadlé obci. Kdo je pro společnost užitečnější? Zemědělec bez úředníka i prezidenta přežije, a lehčeji, ale jak na tom bude úředník bez zemědělce? Nad touto otázkou se zamýšlel i slavný Thor Heyerdahl a došel k závěru, že sedláci by měli být pro svou práci šlechtou společnosti. Měli, ale ve srovnání s úředníky jsou žebráci. Zatím co úředník z dlouhé chvíle místo šťourání v nose vymýšlí nové novelizace, dodatky, kolonky, aby otravoval život normálního člověka, a bere za to hříšné peníze, zemědělec ovládající desatero řemesel a tvrdě pracující mnoho hodin denně včetně sobot a nedělí nedosáhne ani zdaleka minimální mzdy. Přesto si na svůj úděl nechci stěžovat, má to totiž jednu výhodu. Pan Cibulka mě právem nemůže přirovnat k jistému zvířeti. Nemůže říct, že jsem parazit. Situace v zemědělství má jistě svoje příčiny. Uplatníme-li pravidlo o smrdící rybě, víme, odkud pocházejí. Strana lidová žila i za totality v pokoji se stranou vedoucí. Nepřekvapilo mě, když v roce 1993 slyším na chodbách ministerstva zemědělství pozdrav: Čest práci. Ne, nejsem ani pro čistky. Vím však, že demokracie je příliš složitá stavba, než aby mohli být stavbyvedoucími ti, kteří se vyučili na zemljankách bez oken a dveří a jediné nářadí, kterým zacházeli, byl srp a kladivo. Navíc by každý měl dělat to, čemu rozumí a kde je jeho srdce. Je lepší být dobrým kostelníkem než špatným ministrem. Byl bych škarohlíd, kdybych neviděl i pozitivní věci, kterých bylo dosaženo. Jsou však pro ty výše zmíněné negativní značně zamlžené.

Jestliže z Hradu je vidět, jak začínají rašit poupata demokracie, já tady dole vidím, jak zasychají. Vidím, jak živnou půdu-naději vystřídalo zklamání, zájem poctivých lidí o veřejné věci byl nahražen lhostejností. Jestliže vidím něco rašit, je to totalitní plevel načas zahlušený sametovými branami. Proto přeji všem soukromým zemědělcům i těm v přemalovaných kolchozech, kteří mají mozoly na rukou, a ne na zadku, hodně trpělivosti.

Pozn. red.: silně vytištěné prošlo cenzurou, ostatní ....