--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kuras Benjamin
Název: 0 Čmuchalech a kachnách...
Zdroj: NN Ročník........: 0004/005 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 25.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážená londýnská investiční banka Goldman Sachs zaplatila svým 26 společníkům vánoční prémii každému po jednom milionu liber. S velkou radostí to asi nevítají penzisté firem, které kdysi patřily tlustému padouchovi Robertu Maxwellovi, jemuž výše uvedená firma pomohla z penzijních fondů zašantročit 56 milionů. Tak začíná první článek vánočního čísla britského týdeníku zvaného PRIVATE EYE - což se nepřekládá jako soukromé oko, nýbrž jako soukromý detektiv neboli čmuchal. Následující podrobnosti několika dalších finančních "neregulérností", jichž se tato firma ve spolupráci s "tlustým Čechem" Maxwellem dopustila. Další finančnická firma, která svým společníkům vyplatila velké vánoční prémie, je Smith New Court s předsedou Sirem Michaelem Richardsonem, který byl jedním z nejbližších přátel - kohože to - no Roberta Maxwella, kterému jakýmsi fíglem na burze pomohl okrást společnost Mirror Group Newspapers o zisk 100 milionů liber.

Lady Thatcherová bude určitě muset znovu k soudu vysvětlit asi 12.000 dokumentů souvisejících s nezákonným vývozem válečného materiálu do Iráku za její vlády. Dokumenty předložil glasgowský přepravce, kterému za přepravu zbrojního materiálu v roce 1988 ministerstvo obrany dodnes odmítá zaplatit 68 tisíc liber, za které se zaručilo, když zbankrotovala a změnila jméno zbrojní vývozní firma, s níž měl přepravce podepsanou smlouvu. Mezi 12.000 dokumenty je i dopis adresovaný Thatcherové v roce 1988, v němž ji převozce upozorňuje na neregulérní doručovací certifikát, který neodpovídal popisu převáženého zboží - šlo totiž o 15.000 kusů dělových nábojů. Lady Thatcherová dodnes tvrdí, že o prodeji zbraní Iráku nic nevěděla.

Za podrobným článkem následuje titulek: Válečné zločiny zálivu - nejnovější události. Pod ním je fotografie Thatcherové, jak v obláčku říká: "Já jsem jenom dávala rozkazy."

Snad se dá už z pouhé jedné stránky jednoho čísla udělat slušná představa, jakou kulometnou palbou každý týden Private Eye častuje britské politiky, podnikatele a jiné veřejné osobnosti. Občas se sekne a zapomene si obstarat patříčné důkazy. Několikrát dostane zaplaceno, občan zaplatí. Mnozí politici jej určitě pokládají za stoku šířící lež a zlobu, ale nahlas si to žádný netroufne říct, protože by se u soudu nedoplatil, nemaje k dispozici žádný paragraf na ochranu před hanobením.

Kdybych byl seděl o vánocích ve Francii, asi bych si podobně listoval v tamní stoce šířící lež a zlobu, která se tam jmenuje LE CANARD ENCHAINÉ, neboli kachna řetězy spoutaná. Protože jsem ale vánoce trávil v Praze, zalistoval jsem si s gustem v Rudé krávě - nadějné sestřičce Čmuchala a Kachny spoutané. Škoda, že si přestala říkat krávo a bere se pod novým "seriózním" jménem zbytečně moc vážně.

Jinak ale tedy stoka jaksepatří. Stálo by zato provést sondáž, kolik lidí si dovede představit, v jakých sajrajtech by se brodili, nebýt stok. Jak unylý by asi ten život český byl, kdyby nikdo nedělal hanbu všem těm svobodným, slušným, spořádaným, uctivým, ukázněným, poslušným, už opět tak nápadně zglajchšaltovaným a - Bože, tak ukrutně děsivě a bolestivě nudným novinám, které už jsou, pravda, všechny "někde jinde" - jak je dnes v módě o sobě říkat. Oč víc by byli panovník i prostý lid churavější, kdyby si nemohli do nějaké té stoky plivnout, za nějaké ty hanebníky se zastydět a spodiny jim zaspílat. Nebýt hanebníků, neviděli by ctnostní, jak jsou ctnostní, a nebýt spodiny, musela by si ji vrchnost vytvořit, aby mohla být vrchností.

Vždyť již tak je společenské klima k uondání zneurotizované tou psychiatricky certifikovatelnou patologickou utkvělou pompézní domněnkou, že bez stok je možné udržet veřejné zdraví a bez hanebných spodinských čmuchalů, poutaných kachen a rudých krav by se kdy mohlo pravdě a lásce i jen matně snít o vůbec nějaké potyčce, tím méně vítězství nad lží a nenávistí.

Nešťastný je lid, který zapomněl dělat si z panovníků tajtrlíky. Ale blahoslavený je lid, který si z nich tajtrlíky dělat nemusí, když je ze sebe dokáží dělat sami.

Benjamin Kuras

(Převzato z Českého deníku, 25. 1. 1994)