--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Pod šapitó eskamotéra S. Ravika
Zdroj: NN Ročník........: 0004/005 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra
Když je intelektuálství zažrané
pod kůží
V NN 2/94 jsme napsali jak o našem soudním procesu s Václavem Havlem, dezinformuje zpravodaj jedné z nejrenomovanějších světových agentur Associated Press Writer, Ondřej Hejma, vedený v našich Seznamech jako agent StB I., ale i II.správy, pod krycím jménem "Rony". Obdobným způsobem postupuje i Slavomír Ravik v brožurce "Bylo nebylo v prosinci 1993". Vydalo "nakladatelství alternativy". Pan Ravik v kapitole " Havel kontra Cibulka" zprvu zcela správně radí, že "kdyby chtěl někdo provádět lustraci vskutku od Ţ podlahyŢ, musel by začít u agentů KGB a agentů Státní bezpečnosti, kteří vesele hospodařili s archivy ministerstva vnitra." Jeho optimistický rozlet, typický pro naše upovídané liberální intelektuály, se však zastaví na nedostatku konkrétní " rady nad zlato", tedy jak tyto údaje získat. Když nám pan Ravik poradit nemůže, tak alespoň "špačkuje" po způsobů karetních kybiců: " Leč parlament se rozhodl, propukly skandály a takzvané Necenzurované noviny ( pan Ravik přehlíží fakt, že jsou pod tímto názvem řádně evidované) Rudé krávo zveřejnily údajně kompletní seznam Státní bezpečnosti. Zcela beztrestně, ačkoliv podle ş 19 lustračního zákona zveřejňování skutečností uvedených v lustračním osvědčení, či nálezu, jakož i zveřejňování jakýchkoliv podkladů k jejich vypracování je bez předchozího písemného souhlasu občana zakázáno.(R. P. 16. 12. 93). Musím předeslat, že lustrační zákon je naprosto nedokonalý. Pokud pan Ravik ve svém textu sděluje, že nedávno Václav Benda jej nazval "mrtvým", pak to zcela určitě myslel v tomto smyslu. Tak jak lustrační zákon dnes je postaven a přijímán, je zcela nefunkční. Přiznám se ale, že o tom přesvědčovat nepřesvědčitelné jako je Slavomír Ravik je nad lidské síly. Mimoto jsem o tom již psal mnohokrát. Chci k tomu pouze připomenout, že se pamatuji, že existoval kdysi podobný zákon 19 o SNB, podle kterého nesměl zadržený zatajovat žádné skutečnosti a měl estébákům povědět naprosto všechno. Vím, že byli lidé, kterým chyběla rozlišovací schopnost toho, co je v životě podstatné a tento estébácký zákon respektovali. Je smutné, že mezi ně patřila i značná část intelektuálů, kteří nedovedli pochopit, že život je něco zcela jiného, než jakési umělé myšlenkové konstrukce. A odtud byl u nich již jen pouhý krůček k vázacím aktům.
Jak pracují eskamotérovy prsty
Na obálce brožury je napsáno, že pan Slavomír Ravik byl od listopadu 1989 poradcem federální vlády, expertem NATO pro sdělovací prostředky a politickým analytikem. To je stejně jako v případě Odřeje Hejmy o to více zneklidňující, pokud i pan Ravik podává nepřesné informace a zavádějící interpretace. Tak například jeho tvrzení: " Vydavatelé seznamu dbali nesmírně vlastní cti, zatímco cizí počestnosti nedbali" , ve spojení s následnou větou: " Často se setkáváme s těmito konflikty v soudních síních, kde i pánové ministři a poslanci požadují statisíce, ne-li rovnou milióny odškodného za vzácnou a čtrnáctikarátovou čest, která byla znevážena" , má účelově vyvolat dojem, že byť to není nikde uvedeno soudíme se o odškodné. Pokud jde ze strany Slavomíra Ravika pouze o neobratnost, pak to co se dá přehlédnout třeba u takového přidavače u zedníků, sotva by se mělo trpět u experta výše uvedeného významu. Člověk s takovým nepřesným úsudkem totiž nejenže zkresluje fakta o nichž podává informace, ale především škodí tomu, kdo od něho tyto informace přebírá. O tom jak je Slavomír Ravik neukázněný "myslitel" dokazuje i skutečnost, že se neovládá a rozvádí tuto svoji libůstku spojovat nás s "briliantovými žalobami", jak je sám nazývá, ukecaným doporučením v délce jednoho odstavce. - Inu levičák.
"Všeználek" a "svatý" v jedné osobě Pokud Slavomír Ravik se ztotožňuje s Václavem Havlem, že " Údajné seznamy údajných spolupracovníků StB mají veskrze nejasný původ...", pak to co lze přehlédnout u Havla, který je jako humanistický intelektuál pouze zpravodajský diletant, stěží lze tolerovat u někoho, kdo se považuje již za experta NATO. Nelze se pak divit, že snaha naší země se do této organizace dostat je beznadějná, pokud kontakt s ní budou zprostředkovávat lidé s nulovou profesní zpravodajskou úrovní. Ale prosím laskavého čtenář, aby si z textu Slavomíra Ravika raději učinil názor sám: " Prošel jsem si seznam - a shledal jsem, že je to věru umně sestavená sekaná, do níž bývalá Státní bezpečnost semlela slušné a ušlechtilé s velmi zkaženým a špatným. Nacházel jsem jména o jejíž nechutnosti jsem věděl i bez registrů svazků, ale objevil jsem tam trojici přátel.
Prvnímu zabavili rukopisy při domovní prohlídce. Odvezli jej na Bory a nemohl bych jej vinit, kdyby podlehl psychickému nátlaku a prozradil mé jméno. A přece jsem si byl jistý. - Druhý, byl to duchovní, rozmnožoval rukopisy psané pro církevní kruhy. Nezradil mě. - Třetí doručoval přes další osobnosti dopis M. Gorbačovovi, bilanci dvaceti let normalizačního procesu. ( Listy 4, 5/ 1989. Z. Přikryl, Normalizace?) Ani ten byl neublížil." Až zazněl zvonec ( NN) a pohádky byl konec.
Musím se přiznat, že víra pana Slavomíra Ravika má v sobě cosi svatého. Připomíná víru onoho mnicha Tomáše, kterému jeho bratři mnohokrát řekli: " Tomáši za oknem letí krávy" a on šel pokaždé k tomu oknu, aby se podíval. A když se mu bratři smáli, tak jen pokorně řekl: " Třeba stokrát se půjdu podívat oknem ven, jest-li letí krávy, než abych uvěřil, že mne můj bratr oklamal." - Podle mne ten mnich Tomáš nebyl křesťan, ale moderní humanista. A kdo se mu smál, to byli především estébáci a jiní bolševici vesele podnikající s nakradenými miliony, zatímco Tomáš pronásledoval "Krávy".
Fakta proti demagogii
Skutečnost však dokazuje, že seznamy a stejně tak registr svazků, není žádná Ravikova sekaná, sestavená za účelem estébácké pomsty, aby byl učiněn rozvrat a společenský chaos, jak věří i pan president, kterému radí lidé jako je Slavomír Ravik. Registr svazků, jehož je seznam kopie, byla kniha, svým řádným vedením na úrovni matrik, s předtištěnými řádky a kolonkami obsahující v chronologickém pořadí údaje o svazcích, zejména registrační číslo a krycí jméno svazku, druh svazku, datum zavedení, podpis řídícího pracovníka a při ukončení spolupráce též archivní číslo svazku. Automatizované zpracování ze svazků centrálních a krajských správ StB, bylo soustřeďováno v tzv. Centrálním registru svazků. Výstupem z tohoto CRS pak byly různé statistické přehledy o druzích svazků StB, o jejich počtech a pohybu. Poslední celostátní souhrný přehled, určený pro 1. náměstka FMV A. Lorenze a šéfa kontrarozvědky K. Vykypěla, byl zpracován k datu 30. června 1989, a to jako obvykle s označením PTZD - Přísně tajné zvláštní důležitosti. ( Čtenáře, který má zájem o tuto problematiku odkazujeme na " Encyklopedii špionáže" , autorů Pečenky, Bašty, Honzáka, Michala, Michla, Okálové, Šrámka a dalších. Vydalo Libry. K sehnání i u nás v redakci.)
Ať si píší co je jim libo
Slavomír Ravik píše, že Adam Michnik "v největších polských novinách napsal, že po komunismu je horší už jen antikomunismus (Gazeta Wyborcza, RP 27.11.) " jako by ke sporu dodával: - Spíše bych vám měl vyjádřit soustrast. Myslím si, že ty zákony Čechům nepřinesly žádné výhody ani užitek. Mnohým lidem se stala velká křivda, kterou si nezasloužili. U nás byly také pokusy o lustrace, ale naštěstí neúspěšné. - (RP 27. 11.)" Tolik nikoliv Michnik, ale "mistr kouzel" s informacemi Ravik, který umí vyvolat dojem, že to píše Michnik.
Pokud ale Adam Michnik v podobném duchu opravdu mluvil, pak se nemá čím za polské disidenty chlubit. Potvrzuje tím jen, že bylo veliké štěstí, že naši disidenti si neudělali takové "zásluhy" jako disidenti polští, aby po listopadu 1989 strhli politickou scénu natolik do leva, jako se to stalo právě v Polsku. I když snahy v podobě Václava Havla a Občanského hnití k tomu směřovali. Opravdu nemáme Polsku co závidět, stejně jako ostatním postkomunistickým zemím, které směřují již jen k patlání se v dalších socialismech s různými tvářemi, včetně té zadní. A naději na pozvání k evropskému stolu, bychom se neměli znažit vyměnit za jednohubky na chodbě u její východní vrátnice.