--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grabmüller Vlastimil
Název: Daleko od pravdy, daleko k demokracii
Zdroj: NN Ročník........: 0004/005 Str.: 032
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Už jako mladíka mě zaujalo, když jsem v kterémsi americkém nebo anglickém filmu poprvé viděl a slyšel, jak svědek před ctihodným soudcem přísahá položením ruky na ústavu či Bibli: "Budu mluvit pravdu, nic než pravdu a nic nezamlčím". V poslední době si s lítostí stále více uvědomuji, jak se spokojujeme s jakousi pravdou bez posledních dvou slov té přísahy. Naši vysoce postavení mužové si obzvlášť libují v takových polopravdách. Podle pana prezidenta Havla probíhá naše ekonomická transformace úspěšně, podle pana Miloše Zemana nikoli, protože hrubý domácí produkt je stále nižší a nižší. Pan premiér Klaus je nadšen nárůstem exportu a investic v posledním čtvrtletí minulého roku, páni ekonomičtí ministři projevují každou chvíli uspokojení z povzbuzujících čísel, kdykoli nějaká zjistí. Obrovským úspěchem prý je vyrovnaný rozpočet za minulý rok. Komentátoři, jejichž prostřednictvím se o těchto úspěších dovídáme, vesměs mlčí, nekomentují, neodporují. Připadají mně někdy jako ty socialistické prodavačky-podavačky v obchodech. Copak za socialismu nebyl náš export mohutný? A jak se stavělo! Ale za jakou cenu! Za libovolnou. Na socialistické exportování a investování jsme dopláceli my všichni svou životní úrovní. Je tomu snad dnes jinak?

Vzpomínám si, jak v kterési loňské televizní debatě se ohradil náměstek ministra vnitra pan Fendrich proti paní Grünthalové, že ho svými otázkami nijak nešetří, a dostalo se mu odpovědi, že novináři tu nejsou od toho, aby ho šetřili. Časy se změnily. Paní Grünthalovou jsem od té doby v televizi neviděl, zato pana náměstka Fendricha mnohokrát, vesměs v pózách vyjadřujících sebeuspokojení, neobtěžovaného nepříjemnými otázkami. Necenzurované noviny, které si dovolují zveřejňovat skutečnosti našim politikům nepříjemné, jsou pohříchu nazývány panem prezidentem stokou lží. Prezident T. G. Masaryk si naopak kritiky vážil a zdůrazňoval, že kritika k demokracii nerozlučně patří. Nabádal přitom k odvaze. Naši čelní politikové se však stále snaží kritiku potlačovat a ignorovat, od novinářů požadují autocenzuru, a ti se pod těmito tlaky stávají slušnými, poníženými, servilními kašpárky. Je to nedůstojné, hodné otroků. Vzpomeňme jen veršů Svatopluka Čecha: "... za svůj hrnec ztuchlé rýže poníženě důtky líže...". Novinářská čest, velící zveřejňovat pravý stav věcí, za socialismu neexistovala. Obávám se, že po čtyřech letech od sametové revoluce je stále ještě v plenkách. Zvláště naše televize si dává záležet, aby nám naše čelní vládnoucí politiky ukazovala v tom nejlepším světle. A jak jim to zpravidla sluší. Spoustě prostších lidí to bohužel ke spokojenosti s nimi stačí.

Vlastimil GRABMüLLER