--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Po americku nebo po česku?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/006 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Iniciativa pro sjedocení pravice se představila

Nával v Národním domě v Praze na Vinohradech byl prvního února tak velký, že polovina účastníků musela zůstat v předsálí. Díky ozvučení si i oni mohli vyposlechnout nejdůležitější část vystoupení členů koordinačního výboru Iniciativy pro sjednocení pravicových sil v ČR. Možná, že byli dokonce v určité výhodě. Mohli si dát občerstvení, zapálit si cigaretu - bohužel, sednout si mohl málokdo. Pro starší občany to bylo poněkud náročné. Mnozí přijeli zdaleka, aby mohli být u toho, až se koordinační výbor oficiálně představí.

Zásadní postoje iniciativy byly zveřejněny v Českém deníku ihned následující den a tak je nezařazujeme. Omezíme se jen na událost samotnou.

Ačkoliv se to v sále i předsálí novináři jen hemžilo, televize si tohoto happeningu nevšimla. A přece to byla významná událost. Lidé se rozhodli přestat prosit veřejné instituce o zastavení nevídaně prudkého úpadku morálního povědomí národa a vzít odpovědnost za svou budoucnost do vlastních rukou. Na nikoho nespoléhat. Úřady, soudy, vláda, parlament buď nemají sílu, nebo dobrou vůli, nebo mají jiné starosti.

Jakoby se Českých zemí zmocnila jakási nikomu nepochopitelná síla, skálopevně rozhodnutá přesvědčit i ty nezkonzervativnější mozky o tom, že zlo je výnosnější, výhodnější a tedy vlastně vyšší kvalitou, než dobro. Že kdo spoléhá na spravedlnost je směšný blbeček, že kdo vychovává z dětí slušné lidi, je ničema, protože jim bere šanci se v dospělosti prosadit, že kdo si myslí, že se lze odvolávat na platné zákony, je naivní blázen. Jakoby ona síla mohutněla právě z oněch morálních škod, které páchá. Každá iniciativa, která má jen trochu předpoklady se prosadit, i tato je postižená obléháním nejrůznějších politických dobrodruhů, udavačů, prospěchářů a intrikánů všeho druhu. Mnozí z nich jsou všeobecně známi. Členové koordinačního výboru a odborných komisí (ano, tato iniciativa už začíná mít jakousi vnitřní strukturu) o tom velmi dobře vědí a uvažují o mechanismech, jak pronikání těchto lidí zabránit.

Přijme česká společnost stranu amerického typu, do níž není automaticky přijat každý, kdo si umane, stranu výběrovou, kde je každý nový člen pečlivě zvážen? Nebo bude vhodnější strana masová, jak je u nás obvyklejší, v níž však budou sebezáchovné mechanismy fungovat natolik dobře, že horší část členstva neovládne tu lepší? A jaké mechanismy by to měly být ve státě, kde zlo vítězí zcela spolehlivě všude, kde slušní lidé cokoliv započnou?

Statisticky vzato, slušní lidé jsou v menšině, zlo vykonalo pořádný kus práce. Máme poslední příležitost vyhnat ho z domu. Neuděláme-li to teď, zbytní tak, že jeho vláda bude nezvratná. Jitka STUDNIČNÁ