--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Beneš Jan
Název: Jsem zastáncem trestu smrti
Zdroj: NN Ročník........: 0004/006 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Přesně takhle, bez eufemismu "kapitálního trestu". A to i přesto, že vím o tom, že tresty samy o sobě neučiní lidi lepšími. Vaření v oleji neodnaučilo "kazit peníz", čili padělat měnu, kradlo, vraždilo a loupilo se i v době, kdy za to hrozil trest natáčení vnitřností na rumpál. A přece... Porotní systém je nutnou, neodmyslitelnou a nezbytnou částí soudního systému demokratického státu. V USA nemusíte volit, ale jste-li vylosován - losuje se z volebních seznamů, či záznamů o vydání řidičského oprávnění, jiné záznamy prostě neexistují a v Americe existovat nesmí, - jste -li vylosován, máte povinnost býti porotcem.

Z vylosovaných se ovšem vybírá, a s téměř stoprocentní jistotou lze říci, že pokud vylosovaný odpoví titulkem tohoto článku, bude odmítnut. I tak se ovšem v republice Kalifornské stává, že porota, vybraná z těch kdož nejsou stoupencem trestu smrti, tento trest uloží. V Republice, kde zákonodárce , veden luznou vidinou tento trest zrušil, ale kde si jeho znovuzavedení občané referenční volbou vymohli. Neboť americká demokracie nedospěla do těch sametových dimensí, kdy o zákonech rozhoduje ctihodný zákonodárce sám a nenechá si do toho od nikoho mluvit.

Potřeba trestu smrti vychází ze zásady, ostatně biblické, že i ďábel se bojí Boha. Ale jinak, už proto, že nechci vymýšlet vymyšlené, ani chlubit se cizím peřím, zacituji z toho nejznámějšího TGM, byť pera Čapkova. Z Hovorů: "Těžká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mne mnoho nocí když jsem měl podepisovat trest smrti, a dny, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem. Sledoval jsem pozorně, má-li trest smrti vliv na zločinnost; studoval jsem statistiku zločinů a zejména vražd po celou dobu, ale nevidím, že by trest smrti měl účinek odstrašující na lidi zločinné; zločinec ve chvíli vraždy nemyslí na trest, ale na úspěch svého zlého činu. Jistý účinek je na občany ostatní, zejména o věci myslící. Můj argument pro trest smrti není, že je odstrašující, ale že je v něm mravní explace: vzít člověku život je bezpráví tak stralivé, že může být usmířeno jen výkupným stejně těžkým." Dále Masaryk rozlišuje mezi vraždou a zabitím, a praví: "...nemohu vyvracet, že trest smrti je ve shodě s metafysickým uznáním hodnoty lidského života. Věřím a čekám, že bude zrušen vyšší vzdělaností a mravností obyvatelstva, souhlasem nás všech."

Nevím jak pro koho, ale pro mne T.G.Masaryk autoritou je. Rovněž pak mám zato, že úrovně vyšší vzdělanosti a mravnosti jsme nedosáhli, a zrušení trestu smrti nebylo souhlasem nás všech, ale právě jen tehdy ještě zcela bolševického parlamentu, který tonul v nejistotě o věcech příštích, vědom si vlastního špatného svědomí. (1990). Jeho ústavní zrušení roku 1991 pak bylo právě už jen symbolem, který se do života společnosti promítl tragicky, protože život této společnosti je právě v této věci úspěšně negován převzatou bolševickou justicí.

Trest smrti zajisté má být trestem výjimečným, ze všech těch důvodů, o kterých se zmiňuje kolegyně Jitka Studničná jinde, ale je to tento trest, který chrání policistu a člena vězeňského personálu, který jim podle mého názoru zajišťuje důstojněší existenci, tváří v tvář barbarství osob bez morálky i svědomí. Osob, které vzít někomu život nepokládají nejen za nějaké násilí, ale ani za nic zvláště výjimečného. A nestydí se za to ani dost málo, tak jako se naši komunisté nestydí stále ještě být komunisty, s celou tou historií vražd a násilí, kterými se jejich strana vyznamenala. Odstranění trestu smrti BEZ SOUHLASU NÁS VŠECH, bylo samozřejmě především cynickou urážkou zavražděných obětí, obětí politiky vládní moci až do listopadu 1989. Setrvávat na neexistenci tohoto trestu ve chvíli, kdy policejní složky slouží pofidérně a o justici jako takové rovněž nelze mluvit vážně (viz ostatně fejetonek Jiřího Rumla v LN z 2. února t.r.), je podle mého názoru právě jen obrazem neexistujícího právního vědomí v této zemi. Nutně pak, dříve či později, povede k anarchickému stavu vyvolanému skutečností potlačených pravd.

Už proto, aby si jednotvárností vězení poněkud znuděný vrah nemohl jen tak pro zábavu odkrouhnout strážce, který se mu znelíbil protože koná svou službu a živí tím rodinu, a být si jist právě nějakým tím ročkem k existujícímu trestu. Už proto by trest smrti měl existovat. Což ani v nejmenším neznamená, že ten uložený se musí vždy vykonat.

Z čehož například pochází to ohromující číslo 1310 bílých a 903 černých odsouzenců (statistika 1990, byť ročence 1993) k tomuto trestu v USA.

Patnáct z 50 států Unie ovšem trest smrti nemá, nemají je ani žádná svěřenecká území. Takto všude o tom všem rozhodli občané. Tak jako v Kalifornii rozhodli, že tento trest chtějí mít znovu, když ho legislativa zrušila. V zemi, kde je skutečně veškerým zdrojem státní moci lid to totiž jde.

Jan BENEŠ