--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pavlovský Pavel
Název: Jak to vidí exil
Zdroj: NN Ročník........: 0004/006 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 06.02.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

DOBŘÍ LIDÉ JEŠTĚ ŽIJÍ (společně s těmi méně dobrými)

Čas od času se konají v New Yorku na České misi při OSN besedy českých oficiálů s krajany. V neděli 31. ledna 1994 tam byli pánové Josef Lux a Jan Kasal. Zeptal jsem se jich, co si myslí o seznamech agentů a spolupracovníků StB, které byly uveřejněny v Necenzurovaných novinách.

Oba dva nesouhlasí s plošným zveřejněním agentů především proto, že nám seznamy neříkají nic o okolnostech, za jakých se uvedené osoby zavázaly ke spolupráci, ani v čem jejich spolupráce spočívala.

Na tento "nedostatek" bylo mnohokráte upozorňováno v Necenzurovaných novinách. Hned v úvodu k seznamům je zdůrazněno, že nemůžeme, ani k tomu nejsme oprávněni, dělat rovnítko mezi lidmi uvedenými v seznamech. Jestli někdo vidí v seznamech něco, co v nich není, tak je to jeho vada, ne vada novin a vydavatelů. Pánové Lux a Kasal sice nesouhlasili s plošným zveřejněním agentů StB, nezpochybňovali však věrohodnost seznamů zveřejněných v Necenzurovaných novinách. Mluvili o tomto problému naprosto věcně, bez pathosu, anebo hysterie, která se zmocní mnoha českých politiků při zmínce o seznamech agentů StB. (K některým příkladům se ještě dostaneme).

Po besedě jsem se zeptal pana Kasala, jaký je rozdíl mezi seznamy, které měla k dispozici lustrační komise České národní rady, a těmi vydanými Necenzurovanými novinami.

Kasal: "Já jsem to neporovnával, ale myslím si, že tam určité nedostatky, v těch Necenzurovaných novinách, jsou. Spíše tam někdo chybí než přebývá, takhle bych to řekl."

Dva dny poté, 1. února, se konala podobná beseda ve Washingtonu. Původně se měl besedy zúčastnit pouze pan Jiří Payne, byli tam ale také pánové Lux a Kasal. První otázku položil pan Josef Schrabal:

"První otázka se týká udavačů, spolupracovníků a agentů StB. My jsme slyšeli z úst pana Kasala, který byl předsedou toho výboru, který se tím zabýval, a pana Luxe, předevčírem v New Yorku, že oni jsou proti uveřejnění a pro utajení těch lidí. Já bych se chtěl zeptat na mínění pana Payneho, a jak o tom hlasoval." Když se Payne chystal odpovědět, požádal ho Lux o chvilku na malou poznámku, která se protáhla přes pět minut. K seznamům řekl v podstatě to stejné jako v New Yorku.

Když se dostal Payne ke slovu, nejprve prohlásil, že mluví pouze za sebe, že nemluví za žádnou stranu ani za žádný vládní úřad. Řekl, že považuje seznamy v Necenzurovaných novinách za pravdivé a že souhlasí s jejich zveřejněním, protože zveřejnění pravdy musí být nezbytnou součástí očisty naší společnosti. Připustil, že některá jména v seznamech chybí, ale pro jeho potřebu to zcela stačí.

Dále se vyjádřil v tom smyslu, že, díky důsledným lustracím, je Ministerstvo zahraničních věcí prvním a jediným ministerstvem, které se zbavilo agentů StB na všech stupních, včetně řidičů. Bylo to prý těžké, protože na jednom kontinentě najednou nezbyl skoro žádný diplomat. Doporučil očistit od agentů StB také jiná ministerstva, což krajané souhlasně kvitovali, a pan Lux o chvilku na malou poznámku tentokráte nepožádal.

Během besedy Payne naprosto uspokojivě vysvětlil jeho dobrý vztah ke krajanům, který byl před časem zkresleně prezentován v neautorizovaném rozhovoru Československého týdeníku. Po očištění rozhovoru následovala série nedorozumění a rozhořčených dopisů těch krajanů, kteří nejsouu schopni vypořádat se se svou bezvýznamností v očích většiny obyvatel České republiky (to říkám já, ne Payne). Payne vysvětlil, že jeho konstatování reality a výsledků průzkumu veřejného mínění bylo podáváno jako jeho osobní názor.

Svým vystoupením si Payne získal sympatie naprosté většiny přítomných krajanů. To mu ale doma není nic platné. Tam mu na základě neúplné a nepřesné zprávy ČTK staví hranici. Ale i kdyby věděli přesně, co Payne vlastně řekl, v čem jsou jeho slova tak kacířská, že si inkvizitoři nedočkavosti pálí prsty? Je to jejich podmíněný reflex na seznamy agentů? Nebo jim vadí, že si Payne získal přízeň krajanů, čímž ukončil uměle udržovanou aféru Payne versus krajané? Budou nyní brát v úvahu naše hlasy na podporu Payna? Je zřejmé, že Jiří Payne někomu vadí. Ono to také, po vyházení všech agentů StB z Ministerstva zahraničí, ani jinak být nemůže.

Jeko "kolegové" mu doporučují, aby odstoupil, distancují se od něj a žádají jeho odvolání, ani je příliš nezajímá, co se stalo, hlavně, že našli záminku ve formě jediné neúplné a částečně zkreslené zprávy redaktora ČTK Stanislava Mundila. Rozsudek je vynesen, a nějaký ten zločin už se k němu najde.

Členka výboru Marie Stiborová, z levého bloku, řekla, že "výbor dospěl k závěru, že poslanec Payne vystupuje a říká svoje názory bez vědomí zahraničního výboru. Tedy jsou to jeho osobní názory." Stiborová a spol. si zřejmě stále ještě nemohou odvyknout. Podle nich nám tady nikdo svoje názory říkat nebude.

Tak takto vznikají aféry, a takto se potlačuje svoboda slova. Můžeme věřit politikům, kteří nás příště pozvou na Českou misi, že říkají, co si myslí, nebo je máme chápat jako interprety oficiálních názorů strany a vlády? V této aféře si trhli ostudu ti, kteří zakazují lidem mluvit pravdu, kteří chtějí trestat samostatné myšlení, ti, kteří ještě dnes vládnou našim blízkým v České republice.

6. února 1994

Pavel Pavlovsky

66-37A 69th. Street

Middle Village, NY 11379

t: 718 326 4551