--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Bank Austria
Zdroj: NN Ročník........: 0004/007 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 04.02.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

ROZHOVOR S GENERÁLNÍM ŘEDITELEM V Necenzurovaných novinách č. 1 tohoto roku byla otištěna velmi zajímavá zpráva z mezinárodního semináře konaného dne 14. 12. 1990 v Praze na téma, trestně právní ochrany ekonomiky. Zároveň byl otištěn rozhovor s předsedou Parlamentu ČR Milanem Uhdem na téma praní špinavých peněz.

Podle názoru zahraničních odborníků na výše jmenovaném semináři je naše republika výhodným místem pro praní špinavých peněz. Doporučovali již tehdy velmi pečlivě zkoumat zdroje finančních prostředků.

Na druhé straně Milan Uhde v rozhovoru prohlásil: "Všichni ti ekonomové si uvědomovali, že všechny ty peníze nepocházejí z čistých zdrojů, ale jiná cesta tu nebyla (rozuměj cesta privatizace).

Špinavé peníze se mimo jiné používají ke korupci státních úředníků v ekonomické a politické oblasti. Dne 4. února 1993 se v Brně uskutečnilo slavnostní otevření rakouské pobočky BANK AUSTRIA. Tato rakouská banka má již pobočku v Praze, ale i v Hongkongu. Generální ředitel BANK AUSTRIA pan Dr. René Alfons Haiden mi poskytl tento rozhovor.

JAROSLAV KROUPA: Předseda Parlamentu ČR Milan Uhde řekl, že špinavé peníze se hrozí stát mocností. V současné době se ve světě vytvořily systémy pro boj s fenoménem špinavých peněz. Spolupracujete s některým systémem a jak?

RENÉ ALFONS HAIDEN: Od 1. ledna tohoto roku máme nový bankovní zákon. Tento zákon obsahuje několik paragrafů, které upravují otázku praní špinavých peněz. To znamená, že se jedná o peníze, které mohou pocházet z různých kriminálních činů, a samozřejmě také z mezinárodního obchodu s drogami. Rakouské banky jsou tedy vázány zákonem. Detailní ustanovení se ještě zpracovávají, ale již od začátku tohoto roku, především velké banky, zřídily velká oddělení ve svých bankách, která se tímto problémem zabývají. U nás v BANK AUSTRII máme vyčleněny asi čtyři odpovědné pracovníky. Jestliže nastanou nějaké problémové případy (jedná-li se o větší převody v cizí měně z ciziny, nebo od nás do ciziny), jestliže někdo z pracovníků má určité podezření, pak ta oddělení, která se touto problematikou zabývají, se obrátí na centrální pracoviště, a ti čtyři odpovědní pracovníci musí potom rozhodnout, co se bude dál dít. Je to vedoucí právního oddělení, vedoucí veškerého zahraničního platebního styku, expert v oblasti obchodu s cennými papíry a jeden zástupce, který to dělá jako hlavní povolání. Ten byl dříve v zahraničí nebo v oddělení zahraničního styku.

Když se dojde k názoru, že to podezření bylo oprávněné, tak se v souladu se zákonnými ustanoveními provede hlášení centrálnímu pracovišti úřadu na ministerstvu vnitra.

Konkrétně je to Generální ředitelství pro veřejnou bezpečnost. Na ministerstvu vnitra se zkoumá, jestli to podezření bylo odůvodněné. Pokud bylo odůvodněné, postupuje se normální právní cestou. To vše se děje při plném zachování bankovního tajemství. Věc je choulostivá, mohlo by se koneckonců ukázat, že vlastně všechna ta podezření nejsou odůvodněná.

Za jak dlouho jste vyškolili vaše odpovědné pracovníky, kteří rozhodují, zda podezření na špinavé peníze ohlásí ministerstvu vnitra?

Již od loňského roku víme, že taková nová opatření přijdou a všechny rakouské banky dohromady zpracovaly materiály týkající se této problematiky a my jsme podobně jako německé banky nechali vyrobit tzv. naučný film, který má říci, co se vlastně chápe tím pojmem praní špinavých peněz a jak se v takových případech chovat a co dělat.

Jak dlouho trvalo to školení těch odpovědných pracovníků?

Tihle čtyři lidé měli již zkušenosti v bankovních odděleních. Nějaké extra školení nebylo nutné. Ale samozřejmě, že jsme v posledních týdnech a měsících všechny zástupce těchto oddělení informovali a dávali jsme jim průběžné informace. Tento proces ale bude ještě nějakou dobu trvat. Dá se říci, že jsme s touto přípravou začali v posledním čtvrtletí roku 93. Musíme ale počítat s jedním nebo dvěma čtvrtletími na to, aby se v takové velké bance připravily adekvátní instrukce, aby se zaručilo, že se pracovníci podle toho budou chovat.

To je tzv. anglický způsob, ten váš systém, ale existuje ještě americký způsob, kde je ohlašovací povinnost u plateb nad deset tisíc dolarů a kromě toho se v tomto systému zabavují majetky, kde nebyl prokázán čistý způsob jejich nabytí, a z toho profituje nejen stát, ale i policie.

Už dávno před tímto zákonem jsme uzavřeli dobrovolnou džentlmenskou dohodu, a to, že všechny banky za spoluúčasti ministerstva financí a Národní banky při částkách nad patnáct tisíc ECU, tzn. nad dvěsta tisíc šilinků, vyžadovaly od zákazníka, aby se prokázal osobním průkazem...

Špinavé peníze hrozí státu. Hrozí špinavé peníze bance? Náš premiér Václav Klaus je znám svým výrokem, že nezná špinavé peníze. Mohl byste se k tomu vyjádřit?

Na to nemohu odpovědět. Ale je jasné, že na celém světě existují peníze z kriminálních činů, z obchodů s drogami... a že v důsledku mezinárodního spojení přes banky existují zcela určitě pokusy udělat ze špinavých peněz peníze čisté. Já si ale myslím, že v naší zemi jsme těmito opatřeními již natolik učinili preventivní opatření, že nad tuto hranici 200 tisíc šilinků, což není až tak moc, tyto kriminální činy můžeme vyloučit, že je můžeme bankovně potlačit ve spolupráci s ministerstvem vnitra a policie. A od 1. ledna t.r. existuje spolupráce banky s ministerstvem vnitra a policie (existuje speciální skupina na Generálním ředitel pro veřejnou bezpečnost, která má za úkol potlačovat organizovanou kriminalitu).

Bude ten váš rakouský zákon platit i pro vaši pobočku v Brně?

Tenhle zákon platí pro rakouské banky a platí pro všechny další banky podle smlouvy o evropském hospodářském prostoru, kde jsou ovšem kompetence rakouského ministerstva financí. Snažíme se tato ustanovení dodržet. Pokud jsou ale v té zemi příslušné národní zákony, které jsou přísnější, pak je dodržujeme samozřejmě také. Naopak rakouský zákon platí pro všechny rakouské a zahraniční banky v Rakousku.

V případě podezření na špinavé peníze u nás se obrátíte na centrální pracoviště ministerstva vnitra v Rakousku?

To se bohudíky u vás ještě nestalo, a nevím, jestli tato situace nastane. Pokud jsou u vás už na tohle předpisy, tak se budou používat především tyto domácí předpisy. To znamená, jestli existuje nějaký úřad nebo místo...

Neexistuje.

Pak to je otázka. Určitě ti odpovědní kolegové zatelefonují do mateřské společnosti a prostřednictvím centrální rakouské ohlašovny se budeme snažit zde iniciovat interpelaci dejme tomu na úrovni policie, nebo ekonomické kriminální policie či prostřednictvím ministerstva vnitra.

Proč až tak pozdě vznikl v Rakousku tento zákon?

Je součástí bankovního zákona. Jednalo se o něm již asi před dvěma roky. Již před dvěma roky, jak jsem již řekl, platila džentlmenská dohoda, že se banky dobrovolně zavázaly ohlašovat platby nad patnáct tisíc ECU. Nyní tato dobrovolnost je fixována zákonem.

Jak dlouho se uchovává evidence těchto plateb?

Pět let...

Proč až tak pozdě se s tím začalo?

V Rakousku prostě nebyla potřeba. Nemělo smysl dělat nějaký separátní zákon o praní špinavých peněz. Tohle jsou tři paragrafy tohoto bankovního zákona. Jsou země, kde vůbec nemají žádná ustanovení nebo zákony. Například Česká republika.

Náš předseda výkonného výboru Fondu národního majetku a předseda rozpočtového výboru Parlamentu Tomáš Ježek je podle pana Uhdeho toho mínění,že

kdybychom podchycovali špinavé peníze v období, kdy začala privatizace, že bychom v tuto chvíli ještě žádnou privatizaci neměli.

To je samozřejmě odvážné tvrzení.

On je toho názoru, že bychom dodnes zřizovali kontrolní úřady na kontrolu špinavých peněz.

Doufám, že privatizace není financována z těchto peněz, protože by to bylo i málo, na to by nestačily. Kdyby se něco takového předpokládalo, tak by nikde na světě nemohla existovat burza. Protože na burze se transferují milionové obnosy. Prodávají se, investují se... Anonymně, ale i na základě legitimování se.

Poslední otázka. Co to jsou vlastně špinavé peníze? Drogy, nelegální obchod se zbraněmi, prostituce, nelegální sázkové kanceláře... ale u nás je

specifická situace, určitý majetek bývalé totalitní nomenklatury se ztratil - to u vás neznáte.

Správně to říkáte. U vás bývalý režim existoval jaksi od konce války. Máte pravdu, že zde existuje určitý zlom, kdy starý režim mohl transformovat finance do zahraničí. A jsou země, které všichni známe, kde jsou tyto možnosti. Ale je otázka, co k těmto špinavým penězům patří. To jsou především peníze, které přicházejí z USA, které vznikly s obchodem s drogami. Potom zcela určitě všechny peníze, které vznikly nějakým způsobem z kriminálních činů.

U nás se totiž říká, že kdyby se tyto peníze kontrolovaly, že by šly do zahraničí a ochudila by se Česká republika. Šly by třeba do Rakouska.

Jak jsem již řekl, tyto peníze nemohou jít do zahraničí, například do Rakouska. Jsou zde přísná pravidla. V Německu je hranice patnáct tisíc marek - pro legitimování se. V posledních letech všechny západoevropské země vydaly přísná zákonná opatření pro boj proti špinavým penězům, a proto si myslím, že není možné, aby se tyto peníze transferovaly do západoevropských zemí.

Myslíte tím i peníze KGB?

Z kriminálých činů vzniklé. Kdo ty peníze poukazuje a kdo má špatné svědomí, tak určitě ty peníze nebude ukládat v těch zemích, kde mají tuto povinnost legitimování se. Musíme čekat ještě pár let, aby se tyto nové předpisy prosadily ve všech zemích. A existuje stále ještě možnost hranici legitimované částky redukovat... U vás je toto hlavní téma?

Ano.

Jaroslav KROUPA