--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Gajda Jaroslav
Název: Kde je pravda o Kavanovi?
Zdroj: NN Ročník........: 0004/007 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1994 Datum události: 01.01.1994 Rok: 1994
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

1. část (Zpráva o činnosti tiskové agentury Palach Press v Londýně) "Západ today" si klade otázku: "Byl nebo nebyl bývalý poslanec FS Jan Kavan vědomým agentem StB?" Dále pak pokračuje: "Příslušná komise došla nakonec k závěru, že Kavan je dostatečně inteligentní, aby věděl, že se v Anglii stýkal s důstojníky StB, kteří ovšem navenek vystupovali ve zcela jiných funkcích" (tím "prozradila" komise světu úžasnou novinku!).

Pokud zmíněná "příslušná komise" skutečně vydala prohlášení tohoto znění, jsem nucen dát zapravdu předsedovi skupiny pro lidská práva při helsinském výboru Václavu Trojanovi v tom směru, že jde nejen o "ppodobné manýry bolševickým", ale tvrdím,, že jde o výrok, který je "plně poplatný bolševikům", a takový výrok mohli pronést jen bolševici! Z tohoto důvodu by bylo účelným řádně prolustrovat všechny členy zmíněné "příslušné komise" a moc bych se divil, kdyby se z jejich členů nevyklubali bolševici, kolaboranti a agenti StB! Budu vděčným, když mne členové zmíněné "příslušné komise" (i když nevím, o jakou vlastně jde!) okamžitě zažalují pro urážky. Aby mohla být žaloba "hutnější", dodávám, že členy této komise považuji za absolutní diletanty, kteří neví absolutně nic o emigraci, diplomatech a bývalé rozvědce StB včetně všech možných variant a kombinaci těchto tří pojmů! Ujišťuji členy této "příslušné komise" vyšetřující Kavanovu činnost, že být "mocným ve státě" a ne obyčejným žurnalistou, po takovém "prohlášení" by se všichni sešli před jedním senátem žalováni pro "zneužití pravomoci veřejných činitelů k oblbování národa podle zaběhlých bolševických praktik minulých dvaačtyřiceti let totality komunistů"! Přesně stejným slintáním mne před lety odsoudil bolševický senát, bez nejmenšího důkazu, k šesti měsícům vězení! Použitím stejné věty - "je dostatečně inteligentním, aby věděl..." a dodatkem "soud nabyl přesvědčení". Od pokračování textu prohlášení pana Václava Trojana ve vztahu k Janu Kavanovi se výslovně distancuji. Zejména nesouhlasím s názorem, že "se nemluví o tom, co Kavanova práce v boji proti KSČ v minulosti znamenala."

O Janu Kavanovi bylo toho v minulosti napsáno dost. Ve většině případů šlo o informace založené buď na názorech exulantů tvrdících, že "Kavan udělal to či ono" (bez předložení jakýchkoliv důkazů), na úvahách "proč Kavan nevypovídal pravdu, a teprve po předložení videozáznamu svou výpověď měnil", nebo "na pozitivní lustraci Kavana - poslance".

Mé osobní poznatky nejsou postaveny na důkazech, zda se Kavan stýkal s rozvědkou StB, podepsal vázací akt agenta, nebo byl aktivním agentem KGB. Mé poznatky se opírají o konkrétní činnost tiskové agentury Palach Press Limited v Londýně, jejímž jedním z ředitelů Jan Kavan byl, stejně jako o téměř půlroční spolupráci a rozhovory s Kavanem v Německu.

K pochopení souvislosti je zapotřebí začít zeširoka, tedy od počátku osmdesátých let, kdy jsem se stal jedním z podílníků česko-německé filmové a televizní produkční společnosti Rhein Film ve Spolkové republice Německo. Na stejné produkci se v té době, mezi jinými, podílel také spisovatel a politický vězeň Vladimír Škutina žijící ve Švýcarsku, jehož jméno se nachází ve zveřejněném seznamu agentů StB, doplněno registračními čísly agenta 19424 a 942401 a krycím jménem "Historik".

Bylo to někdy v roce 1982, kdy Škutina telefonicky požádal ředitele produkční společnosti Rhein Film Čechoslovaka Jiřího Mocka o pomoc tiskové agentuře Palach Press v Londýně a informoval jej o její činnosti - tajném natáčení dokumentárních televizních materiálů z prostředí československého disidentského hnutí Charta 77.

Vzhledem k tomu, že jsem v Rhein Filmu zastával funkci vedoucího realizace, obrátil se Mocek s požadavkem na mne a po krátké poradě jsme oba souhlasili. Mocek pak oznámil rozhodnutí Škutinovi.

Asi během týdne přijel z Londýna Kavan v doprovodu fotoreportéra Ivana Kyncla, syna bývalého korespondenta čs. rozhlasu z New Yorku Karla Kyncla, v té době vězněného v Československu. Dovezli s sebou přes deset tisíc metrů natočeného filmového materiálu na formátech 16 a Super 8 milimetrů. Kavan nám sdělil, že je zapotřebí tyto důvěrné materiály roztřídit, seřadit a připravit k vysílání pro světové televizní stanice.

Poněvadž, jak Kavan řekl, šlo o důvěrné materiály, dohodli jsme se, že tyto práce provedeme sami s co nejužším stavem spolupracovníků. Tím jsme sledovali snížení možností úniku informací o této činnosti, zejména o obsahu natočených materiálů a účelu, který měly splnit - informovat světovou veřejnost o dění v disidentských kruzích Československa.

Ve střižně jsem si pak ověřil, že jde skutečně o záběry ze sledování signatářů Charty 77 sledovačkou StB, interview disidety, záběry vězněných disidentů v prostorách čs. věznic a při různých schůzkách v soukromých bytech.

V záběrech se před kamerami střídali Václav Havel, Jiří Dienstbier, Karel Kyncl, dr. Šabata, Petruška Šustrová, Otka Bednářová, Hájek, Kriegel, Trojan, Zdeňka Tominová a další desítky signatářů Charty 77.

Převážná část materiálů byla natočena nejen v Praze, ale také na Hrádečku, na chalupě Václava Havla. Materiály dokumentují jak příslušníky sledovačky StB v okolí Havlova bytu v Praze, jeho chalupy na Hrádečku, tak i skutečnost o hlídkové boudě, kterou si tam StB postavila.

Jedním z kameramanů podílejících se na natáčení byl Ivan Kyncl, který se krátce před zahájením prací na třídění těchto materiálů oficiálně z Československa vystěhoval. Od té doby žil v Londýně a pracoval v agentuře Palach Press. On byl také tím, kdo mě zasvěcoval do organizace natáčení těchto materiálů.

Podle jeho výpovědi dodával filmovou surovinu k těmto natáčením Palach Press. Z kvality natočeného obrazu se dalo lehce vyčíst, že materiály byly natáčeny profesionálním a semiprofesionálním zařízením, zatímco se profesionální kameramani střídali s ametéry. Můj názor Ivan Kyncl plně potvrdil a řekl, že některé materiály točili dokonce kameramani, kteří přijeli do Prahy z Londýna jako turisté.

Během seřazování těchto materiálů jsem míval často pocit, že jde částečně o "aranžované" scény, ale nikdy jsem o tom v té době hlouběji nepřemýšlel. Především proto, že jsem měl dojem, že jde o chyby kameramanů - ametérů neznalých zásad realizace dokumentů. Dále pak proto, že Palach Press a Kavana doporučil Škutina, kterého jsem znal nejen jako společníka produkce Rhein Film, ale také jako dlouholetého politického vězně a odpůrce komunistické totality. Jeho garance agentury Palach Press a Kavana byla českými společníky přijata bez připomínek. Ani ve snu nás nenapadlo, že by Škutina mohl být agentem StB!

Teprve mnohem později jsem se k problému vrátil, ujasňoval si a analyzoval některá fakta. Začalo to prakticky odesláním dvou francouzských spolupracovníků agentury Palach Press do Československa. Podle vyprávění Jana Kavana byly v jejich obytném automobilu ukryty dvě profesionální filmové kamery 16 mm, filmová surovina a nějaké informační tiskoviny určené disidentům. Došlo však k "nehodě" - automobil byl zadržen, tiskoviny nalezeny a Francouzi zatčeni. Později Kavan vyprávěl, že oba Francouzi nebyli komunisty postaveni před soud, ale případ byl "vyřešen" zabavením automobilu a jejich vyhoštěním z Československa. Takové "řešení" evidentní protistátní činnosti mi připadalo neskutečným, ale teprve druhá, dá se říci "anomálie", krátce následující, mne přinutila celou záležitost s filmovými materiály Palach Press znovu zvažovat. Než se k tomu vrátím, informace jiného autora:

Jaroslav Gajda

(pokračování příště)